Žluté vesty se jako symbol sociálního hnutí šíří za hranice Francie. V prosinci si je oblékli demonstranti hned v několika zemích Blízkého východu, když protestovali za zlepšení životní úrovně. Osm let od arabského jara pocítili obyvatelé regionu dopady úsporných opatření včetně zdražování a vysoké nezaměstnanosti. Střední třída chudne a někteří si stěžují, že se mají hůř než před pádem režimů v roce 2011. Protesty se v nedávné době konaly v Tunisku, Libanonu, Iráku, Jordánsku, Alžírsku, Maroku, Libyi a Súdánu. Egypt už v obavách z nové revoluce zakázal prodej žlutých vest. Podle expertů ale arabské jaro 2.0 zatím nejspíš nehrozí.
Arabské jaro 2.0? Žluté vesty dorazily na Blízký východ. Ideály vystřídaly protesty za levnější chleba
„Všechno je špatně, pro mladé lidi není práce. Protesty budou pokračovat, dokud se věci nezmění,“ uvedla pro Al-Džazíru účetní Amy Sheaitová, která vyrazila v prosinci s dalšími protestujícími do ulic v Libanonu, aby vyjádřila nespokojenost se současnou vládnoucí elitou a neschopností vytvořit po téměř tři čtvrtě roce vládu, která by efektivně řešila ekonomické problémy země.
Před osmi lety doufaly miliony demonstrantů napříč Blízkým východem v demokratizaci, mír a prosperitu, současnost ale vypadá jinak – občanské války, silná role armády a zhoršená životní úroveň. Server Middle East Eye píše o „postarabském jaru“, či dokonce o „arabské zimě“.
Protest v Bejrútu v prosinci 2018
Konekrétně v Libanonu Mezinárodní měnový fond (MMF) odhaduje, že růst hrubého domácího produktu (HDP) dosáhne v letošním roce jednoho procenta, země by ale potřebovala nejméně šestiprocentní růst, aby dokázala zaměstnat zhruba 30 tisíc občanů, kteří ročně vstoupí na pracovní trh.
Libanon by tak rychle potřeboval ekonomické reformy, které by přilákaly do země zahraniční investory a na nichž by panovala všeobecná shoda. Řada lidí ale nynějším politikům nevěří, že se něco změní. „Všichni jsou zkorumpovaní. Náš slogan je ,vraťte ukradené peníze, které jste vzali lidem‘,“ říká Sheaitová.
Požadavky jsou jasné. Víc pracovních míst, vyšší platy a konec zdražování
Rozhněvaní Libanonci tak vyrazili do ulic Tripolisu a Bejrútu, kde dokonce došlo na potyčky s nasazenými vojáky. Lidé volali po nahrazení současné vládní elity zástupci občanské společnosti, případně technokraty.
Někteří z demonstrantů nosili žluté vesty s cedrem, který je libanonským národním symbolem. Inspirovali se francouzským hnutím, jež bojuje proti zvyšujícím se nákladům na život a které pořádá masivní protivládní protesty. Ve Francii si už žluté vesty vybojovaly některé ústupky včetně zrušení plánované daně z pohonných hmot.
Bylo to lepší před revolucí, teď je všechno drahé. Neměl jsem dva roky práci. Vkládal jsem do revoluce naději, ale nic se nezměnilo.
Protesty kvůli zhoršující se hospodářské situaci se přitom zdaleka netýkají jen Libanonu, v prosinci probíhaly v řadě zemí Blízkého východu. Pracovníci ze soukromého i veřejného sektoru přišli do ulic žádat o vyšší platy v marockém Rabatu, lepší mzdy a rozvoj regionu požadovali protestující také v jiholibyjských městech.
Jordánci si už v létě vybojovali rezignaci premiéra kvůli plánované vyšší dani z příjmu a zdražování elektřiny. Nové protesty ale přišly v prosinci, kdy zákonodárci schválili nepopulární daňový zákon. Demonstrace se v nedávné době nevyhnuly ani Alžírsku.
Požadavek lepších služeb, více pracovních příležitostí a konce korupce zazněl v uplynulých měsících opakovaně v irácké provincii Basra, kde došlo i na násilné střety. I zde se objevili demonstranti ve žlutých vestách.
„V současných protestech je vidět hněv občanů z toho, jak špatně arabské režimy vládnou, jak nedokážou čelit různým výzvám ekonomického charakteru. A jelikož není jednotný názorový proud, který by je spojil, inspirovali se u ,žlutých vest‘ ve Francii,“ řekl webu ČT24 česko-libanonský publicista Hassan Ezzeddine.
Žlutá vesta jako symbol nespokojenosti s životním standardem
„Spojnicí je nespokojenost se statem quo v jednotlivých zemích osm let po arabském jaru, který je často doprovázený sociálními a ekonomickými problémy a komplikacemi, jež v praxi postihují většinu občanů, jako je zvýšení daní, růst cen základního zboží atd.,“ konstatoval expert na Blízký východ Marek Čejka z Mendelovy univerzity v Brně.
Stovky žlutých vest vyrazily v prosinci demonstrovat také do ulic Tel Avivu, kde brojily proti zdražování a blokovaly dopravu. Deset z nich skončilo ve vazbě.
„Jejich taktika mi připomíná hnutí Occupy v roce 2011. Cílí na empatii lidí, když říká jednoduché a obecné věci, které je lehké strávit. Spíše než k vytvoření nějakých organizačních sítí to vytváří mezilidské vazby, jako v roce 2011, kdy rozhněvané masy tvrdily, že oni jsou těch 99 procent a demonstrovali nerovnosti způsobené kapitalismem spojeným s globalizací,“ řekla izraelskému listu Jerusalem Post profesorka Tali Hatukaová z Telavivské univerzity, která se specializuje na studium veřejných protestů. Podle ní jde o sociální kampaň, kterou spojuje symbol žlutých vest a pohání ji sociální média.
MMF žádá úspory, opatření drtí i střední třídu
V Egyptě se úřady snaží zabránit větším demonstracím před 25. lednem, kdy bude osmé výročí povstání, které svrhlo režim prezidenta Husního Mubaraka. Podle zpráv médií byli zástupci společností, které vyrábějí a distribuují průmyslové oděvy, jako jsou žluté vesty, předvoláni do Káhiry na setkání s vysoce postavenými činiteli, kteří je informovali o nových pravidlech. Povolen je nově pouze velkoobchodní prodej, a to jen prověřeným společnostem. Kdo se nařízením nebude řídit, hrozí mu trest, uvedla nedávno agentura AP.
Ezzeddine, který to považuje za „pozoruhodné až komické rozhodnutí“, uvedl, že Egypt zakázal i dovoz těchto vest. „Začal také hovořit o tom, že existuje nějaká spojitost mezi hnutím žlutých vest a zakázanou stranou muslimských bratrů,“ prohlásil publicista.
Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí, který tvrdě potlačuje opozici, byl sice znovuzvolen 97 procenty lidí, jeho obliba ale kvůli špatné ekonomické situaci není tak velká, jak by se mohlo zdát, upozorňuje zpravodajský server Quartz.
Na arabský svět včetně Egypta totiž dopadá vlna úsporných opatření. Egypt se potýkal v červnu 2017 s 30procentní inflací, loni v prosinci to bylo 18 procent. Vláda poukazuje na růst ekonomiky, který byl za fiskální rok končící v červnu 2017 5,4 procenta a jenž podle vlády časem pocítí i širší skupina obyvatel, Egypťany to ale neupokojilo.
„Býval jsem střední třída, teď jsem nižší střední třída,“ řekl listu The Wall Street Journal (WSJ) politolog a historik Tewfik Aclimandos z Káhirské univerzity. Jeho plat státního zaměstnance se nezměnil, ani když egyptská měna ztratila polovinu své hodnoty poté, co vláda spustila plán snížit rozpočtový deficit. Egypťané říkají, že si přibírají druhou práci a méně chodí na jídlo ven. Sám Aclimandos prý začal jíst méně masa a pít levnější kafe. „Takhle to nemůže moc dlouho pokračovat,“ upozornil.
Reformy požaduje MMF, který v posledních letech poskytl regionálním ekonomikám po arabském jaru na stabilizaci a transformaci záchranné půjčky v celkové výši 57 miliard dolarů. MMF chce po arabských zemích snížení výdajů a vyrovnané rozpočty, což vedlo ke snížení mezd, dotací na jídlo, energie a další položky, připomíná WSJ.
Na Blízkém východě je přitom stále rozšířená chudoba, kterou ještě umocňuje tlak na země sousedící s Irákem, Sýrií a Jemenem, jež sužují občanské války, které vyhnaly z domovů miliony lidí.
V Tunisku se stávkuje, Súdánci žádají odchod diktátora Bašíra
Protesty v prosinci hýbaly i kolébkou arabského jara – Tuniskem, kde statisíce státních zaměstnanů v čele s učiteli stávkovalo za vyšší platy a do ulic vyšly takzvané červené vesty inspirované svými francouzskými protějšky. Tuniská ekonomika roste tempem 2,6 procenta za rok, což je podle WSJ méně než před revolucí v roce 2011, tuniský dinár navíc ztratil v roce 2017 více než pětinu své hodnoty.
Právě Tunisko se přitom dosud považuje za jedinou zemi, kterou revoluce skutečně dovedla k vratké demokracii. I zde ale nespokojenost narůstá. „Lidé jsou opravdu zděšeni. Ve skutečnosti řeší problémy s chlebem a máslem víc než třeba ideologické otázky jako před několika lety,“ řekl WSJ Issandr El Amrani z nevládní organizace Mezinárodní krizová skupina (ICG).
Tuniský protest za vyšší mzdy učitelů
Tuniská vláda tak řeší dilema, jak zavádět úsporná opatření a neprovinit se vůči MMF, od něhož si půjčila 2,9 miliardy dolarů, současně ale zabránit dalším nepokojům. Podle Bloombergu rozpočet na rok 2019 počítá s růstem výdajů o 8,5 procenta a neobsahuje žádné nové daně, což je do značné míry v rozporu s reformami požadovanými MMF.
Zvlášť napjatá je nyní situace v Súdánu, kde demonstrují v ulicích tisíce lidí už několik týdnů. Manifestace byly nejprve namířeny proti vysokým cenám potravin – chleba je třikrát dražší než dřív a v zemi zdražilo i palivo. Postupně ale protesty přerostly v demonstrace proti Umaru Bašírovi, jenž stojí v čele této africké země od roku 1989. „Svobodu, mír, spravedlnost. Revoluce je volbou lidu,“ volají podle BBC demonstrující Súdánci.
Bašír se po většinu období své vlády potýká s řadou ekonomických potíží. Neuspěl také ve snahách udržet mír mezi nábožensky a etnicky rozděleným obyvatelstvem. V roce 2011 přišel Súdán o tři čtvrtiny svého ropného bohatství, když obyvatelé převážně křesťanské části země rozhodli v referendu o vzniku samostatného státu Jižní Súdán.
Nepokoje v Súdánu kvůli zvyšování cen
Odborníci zatím nové revoluce neočekávají
„Je důležité upozornit také na to, že některé politické síly se snaží profitovat z toho, co se děje, protože se domnívají, že protesty, které mají lidový charakter, by mohly mít významný podíl nejen na změnu ekonomického charakteru země, ale i na změnu toho politického. Proto vidíme, že v některých protestech jsou viditelnější komunisté (Libanon), umírnění nebo radikální islamisté (Egypt a Tunisko), nebo spíše nějaké místní sektářské síly, jako je tomu v Iráku. Je zřejmé, že tohle všechno způsobilo paniku u některých arabských vládců,“ podotkl Ezzeddine.
Experti si ale nemyslí, že by Blízký východ čekaly v nejbližší době tak masivní protesty jako před osmi lety. „Domnívám se, že následný vývoj v arabském světě nebude mít jednotný charakter, a bude se lišit dle vývoje v jednotlivých zemích. V některých z nich uvidíme tvrdou represi proti opozici, v dalších budou protesty probíhat v duchu místních ,demokratických‘ zvyků a tradic,“ míní Ezzeddine.
„Protesty proti korupci lze očekávat v různých částech arabského světa, ale zůstanou v rámci, který tamní režimy mohou ovládat. Nemyslím si tedy, že je na obzoru nějaký nový druh ,arabského jara‘. Důvody jsou různé, ale snad nejdůležitější z nich je to, že první vlna protestů, kterou nazýváme arabské jaro, nedokázala zformulovat jasný názorový proud, žádnou jednotnou ideologii, za kterou by protestující šli,“ sdělil webu ČT24 Ezzeddine.
Lednová demonstrace v Basře v Iráku kvůli vysoké nezaměstnanosti
(Egypťany) mnohem více zajímá společenský a veřejný pořádek. V posledních letech prodělali několik těžkých období kvůli změnám režimu. Dokud si mohou dovolit koupit jídlo, pravděpodobně se nebudou účastnit masivních protestů.
„Potenciál k větším občanským protestům je dnes hlavně tam, kde žádné zásadní změny ani násilí během arabského jara neproběhly, například v Jordánsku. Naopak občanská aktivita bude dnes zřejmě slabší v zemích, které po arabském jaru vykrvácely, jako je Sýrie a Libye, nebo si v nich dřívější politický režim upevnil své pozice, což je třeba příklad Egypta,“ míní Čejka.
Podle něho je osm let od arabského jara největší problém polarizace Blízkého východu do znepřátelených bloků. „Tím je ,saúdské spojenectví‘ versus ,íránské spojenectví‘ a mezi nimi lavírující ,turecko-katarské spojenectví‘,“ říká expert.
„Tato spojenectví před vypuknutím arabského jara zdaleka nebyla tak výrazná. Na tyto bloky jsou navázány také Rusko a USA, takže zhoršování vztahů mezi nimi může více negativně ovlivňovat i Blízký východ a zároveň poskytovat ochranu různým kontroverzním režimům, organizacím a aktivitám, které jsou na oba bloky navázány,“ upozornil Čejka.