Arabské jaro

Znovuzvolení tuniského prezidenta Kaíse Saída znamená konec demokratizace v zemi, varují média po nedělním hlasování, jehož férovost Saídovi kritici zpochybňují. Saíd, který je hlavou státu od roku 2019, čelí kritice ze strany nezávislých pozorovatelů a lidskoprávních organizací, podle kterých zničil mnoho demokratických výdobytků v zemi. Právě v této severoafrické zemi odstartovalo skoro před čtrnácti lety takzvané arabské jaro. I přes autoritářské tendence si ale evropští politici Saída vybrali jako jednoho z partnerů v boji proti migraci do Evropy, upozorňuje deník Le Monde.

Tunisko je jedinou arabskou zemí, které se po lidových povstáních z roku 2011 podařilo zbavit se diktatury a zavést pluralitní systém. Čtyři tamní organizace za to dokonce v roce 2015 dostaly Nobelovu cenu míru. Nyní, měsíc před prezidentskými volbami, byli tři kandidáti diskvalifikováni. A jednoho ze dvou zbývajících soupeřů stávající hlavy státu Kaíse Sahída úřady obvinily z volebního podvodu.

Když na začátku října zaútočilo palestinské teroristické hnutí Hamás na izraelské vojenské i civilní cíle, komentátora Jana Fingerlanda vyděsil rozměr útoku i jeho vlastní špatný odhad. „Nemyslel jsem si, že se to může stát,“ říká v podcastu Background ČT24. „V současné době jsou západní média ve vleku narativu, že je tady válka, kterou je potřeba za každou cenu zastavit. Ale z hlediska vývoje je někdy válku potřeba dobojovat,“ myslí si čerstvý držitel ceny Ferdinanda Peroutky.

Dosud globálně nepříliš významné hnutí v posledních týdnech ovlivňuje převoz zboží po jedné z nejvytíženějších tras světa. Hútíové už roky bojují v občanské válce proti vládě Jemenu, v průběhu let dokázali s podporou Íránu zasahovat cíle v Saúdské Arábii a nyní hrozí v Rudém moři. Jak se sekta následující charismatického klerika dostala až k tomu, že přitahuje pozornost velmocí?

Čtvrtým týdnem pokračují napříč Sýrií protivládní demonstrace. V jihovýchodní provincii Dará jsou dokonce největší od arabského jara. Hlavním důvodem je hyperinflace a vysoká nezaměstnanost. Podle OSN žije 90 procent obyvatel pod hranicí bídy. Hnacím motorem protestů je náboženská menšina drúzů, která je obvykle vůči vládě loajální.

Opoziční Fronta národní spásy v Tunisku (NSTF) vyzvala tuniského prezidenta Kaíse Saída k odchodu z funkce. Prezident podle ní po parlamentních volbách s účastí pod devět procent ztratil legitimitu. Informovala o tom agentura Reuters. Volby bojkotovala většina opozičních politických stran, podle kterých bylo hlasování vyvrcholením snahy prezidenta o přechod k nedemokratické vládě.

Tunisko se po roce a půl dočká nového parlamentu. Volby, které se konají 17. prosince, však bojkotuje většina politických stran. Vyjadřují tak nesouhlas s postupem prezidenta Kaíse Saída, který v údajné snaze dostat zemi z krize nejprve provedl „ústavní převrat“, když rozpustil parlament a vládu, a poté si pojistil novou ústavou takřka neomezenou moc. Rodiště arabského jara, které sloužilo jako jediný vzor úspěšného přechodu k demokracii, se tak zmítá v hluboké ekonomické a politické krizi. Tisíce frustrovaných Tunisanů se letos pokusily dostat na lodích do Evropy. Rozčarování z arabského jara dvanáct let od začátku protestů pociťuje celý Blízký východ. Myšlenka demokratizace v regionu pomalu ale jistě umírá.

Papež František ve čtvrtek přicestoval na čtyřdenní návštěvu Bahrajnu, ostrovní monarchie v Perském zálivu. Země s více než jedním a půl milionem obyvatel je další z arabských států, které pontifik v průběhu let navštívil v rámci své snahy o zlepšení vztahů s islámským světem. Před cestou uvedl, že by měla být ve znamení dialogu. Nejisté zůstává, zda do něj bude zahrnuta i otázka marginalizované šíitské většiny.

Od začátku ruské války zatím na Ukrajině nebyl, do země ale jezdí od devadesátých let. Nejdříve za otcem, který tam pracoval, později jako novinář. „Nikdy jsem neviděl tak bizarní postavy, jako jsou donbaští separatisté ověšení ikonami. Mentálně jsem se vrátil do Sovětského svazu,“ vzpomíná editor Televize Seznam Pavel Novotný. Rusko, ale i Írán podle něj bojují s modernitou a snaží se za každou cenu zachovat staré časy. Nejen o svých novinářských cestách vypráví v podcastu Background ČT24.

Tunisané v pondělním referendu, které provázela slabá účast, velkou většinou podpořili změny ústavy posilující prezidentské pravomoci. Podle agentury Reuters to vyplývá z průzkumu provedeném na základě dotazování u hlasovacích místností. Prezident Kaís Saíd, který právě před rokem rozpustil parlament v zájmu ukončení politické krize a převzal většinu pravomocí, vyzýval občany k účasti. Opozice, včetně donedávna nejsilnější parlamentní strany An-Nahda, vyzvala k bojkotu.

Prominentní egyptský aktivista Alá Abdal Fattáh byl v Káhiře odsouzen k pěti rokům vězení za „šíření nepravdivých informací“, které údajně ohrožují národní bezpečnost. Ke čtyřem rokům vězení byli na základě stejných obvinění odsouzeni také bloger Muhammad Ibráhím a právník Muhammad Al-Bakir. Trojice byla ve vazbě od září 2019. Proti rozsudkům se nebude možné odvolat, jelikož je vynesl zvláštní soud. Verdikt kritizuje Bílý dům i ochránci lidských práv.

Izraelský ministr zahraničí Jair Lapid přivezl do Káhiry v rámci diplomatických jednání se svým egyptským protějškem Sámehem Šukrím stovku starověkých artefaktů. Předměty nedozírné hodnoty zmizely z egyptských muzeí během Arabského jara. V Izraeli je zabavila policie.

V Ankaře se po dlouhých deseti letech tváří v tvář setkali lídři regionálních rivalů – Turecka a Spojených arabských emirátů. Na veřejnosti se sice nejvíc mluví o miliardových investicích. Schůzka prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana s korunním princem Abú Dhabí, šejkem Muhammadem bin Zájid Nahjánem, ale odráží širší změny v regionu.

17. dubna 1946 z tehdejšího francouzského mandátu v Sýrii po skoro třiceti letech odešel poslední francouzský voják. Syřané po táhlých sporech mohli konečně oficiálně vyhlásit svůj nezávislý stát. Počátky ale nebyly vůbec růžové. Střety mezi etniky a náboženstvími, stejně jako výrazné ekonomické rozdíly a politická nestabilita, navždy zanechaly skvrnu v syrské společnosti.

V Libyi se protesty arabského jara před deseti lety přelily v občanskou válku. Veřejnost volala po pádu čtyřicetileté vlády Muammara Kaddáfího, ten se protesty rozhodl krvavě potlačit. Mezinárodní aliance vedená Francií a Spojenými státy prosadila bezletovou zónu a Kaddáfího režim padl. Období stabilizace bylo ale jen krátké a země se už dekádu zmítá ve spirále vnitřních válek a konfliktů. Nově vytvořená přechodná vláda je už několikátou, která slibuje uspořádání voleb.

Blíží se desáté výročí vypuknutí bojů v Sýrii. Povstání, které usilovalo o svržení prezidenta Bašára Asada, přerostlo v dodnes trvající válku, která si vyžádala zhruba půl milionu životů. Řada z těch, kdo v zemi zůstali, živoří.

Egyptské úřady podle policejních zdrojů zadržely karikaturistu, který na sociální sítě umístil video k připomínce desátého výročí masových protivládních protestů. Právě 25. ledna 2011 začala na náměstí Tahrír v Káhiře revoluce, která vedla k pádu tehdejšího prezidenta Husního Mubaraka. Demokratické snahy ale po dvou letech ukončila nová autoritářská vláda nápadně podobná té předrevoluční.

Uplynulo přesně deset let od začátku takzvaného „arabského jara“ – série mohutných protivládních protestů, které zachvátily severoafrické a blízkovýchodní země. Kvůli nim došlo v mnoha státech ke změně režimu, reformám nebo i občanské válce. Někde boje stále pokračují, jako například v Sýrii, Jemenu nebo Libyi. Kolik lidí v rámci krvavých represí zahynulo, není dodnes zřejmé, jejich počty se pohybují okolo desítek tisíc mrtvých. Jednu z největších vln odporu, již arabský svět ve své novodobé historii zažil, přitom spustila smrt obchodníka se zeleninou v tuniském městě Sídí Búzíd.

Archeologové v egyptském Luxoru objevili nejméně dvacet starověkých dřevěných sarkofágů. O nálezu informovalo egyptské ministerstvo pro památky na Twitteru a uvedlo, že podrobnosti k „největšímu a nejvýznamnějšímu“ nálezu za poslední léta sdělí v sobotu na tiskové konferenci.

Dvaadevadesátiletý tuniský prezident Kaíd Sibsí zemřel, uvedla agentura Reuters. V roce 2014 se stal prvním demokraticky zvoleným prezidentem země od vypuknutí protestů v rámci takzvaného arabského jara. Podle BBC byl nestarší úřadující hlavou státu na světě. Prezidentské role se ujme dle ústavy dočasně předseda parlamentu Mohamed Ennaceur. V zemi bude týden národního smutku. Prezidentské volby plánované původně na listopad se zřejmě posunou na dřívější termín.

Jordánský král Abdalláh II. slaví dvacet let na trůnu. Ačkoliv jeho království nepatří mezi ekonomické a vojenské velmoci, vládcům z hášimovské dynastie se daří proplouvat skrz mezinárodní a regionální krize. Z Jordánska se tak stal opěrný bod stability v jinak nepříliš stabilním koutě světa.

Žluté vesty se jako symbol sociálního hnutí šíří za hranice Francie. V prosinci si je oblékli demonstranti hned v několika zemích Blízkého východu, když protestovali za zlepšení životní úrovně. Osm let od arabského jara pocítili obyvatelé regionu dopady úsporných opatření včetně zdražování a vysoké nezaměstnanosti. Střední třída chudne a někteří si stěžují, že se mají hůř než před pádem režimů v roce 2011. Protesty se v nedávné době konaly v Tunisku, Libanonu, Iráku, Jordánsku, Alžírsku, Maroku, Libyi a Súdánu. Egypt už v obavách z nové revoluce zakázal prodej žlutých vest. Podle expertů ale arabské jaro 2.0 zatím nejspíš nehrozí.