Čtvrtým týdnem pokračují napříč Sýrií protivládní demonstrace. V jihovýchodní provincii Dará jsou dokonce největší od arabského jara. Hlavním důvodem je hyperinflace a vysoká nezaměstnanost. Podle OSN žije 90 procent obyvatel pod hranicí bídy. Hnacím motorem protestů je náboženská menšina drúzů, která je obvykle vůči vládě loajální.
Pálí Asadovy fotografie a ničí jeho sochy. Syřany rozzuřilo skokové zdražení paliv i jídla
8 minut
Horizont ČT24: Sýrií zmítají protivládní protesty
Na dva tisíce lidí vyšlo už pátým dnem do ulic měst Suvajdá a Dará na jihovýchodě země. Druhé z nich se od roku 2011 nazývá kolébkou revoluce. Také před 12 lety tu protesty vypukly kvůli vysokým cenám jídla a benzinu. A také před dvanácti lety se odsud začaly šířit po celé zemi slogany proti místnímu diktátorovi.
Tentokrát se ale silový aparát polovojenského režimu drží zpátky. Přesto, že demonstranti zničili několik soch a fotografií prezidenta Bašára Asada. Na vině je přitom sama vláda. Koncem léta zdvojnásobila platy ve státním sektoru. V reakci na to se zdvojnásobily ceny pohonných hmot a prudce zdražilo i jídlo. Ve čtvrtém týdnu protestů se hněv demonstrantů rozšířil i do měst Džaramáná, Aleppo, Dajr az-Zaur a Homs.
„Během tří měsíců ztratila syrská libra více než 80 pocent své hodnoty. Minulý týden dosáhla 15 500 za americký dolar. Připomínám, že v roce 2011 to bylo 47 syrských liber za dolar,“ upozornil vyslanec generálního tajemníka OSN pro Sýrii Geir O. Pedersen.
Zocelená komunita
Nad protesty prominentně vlají pětibarevné prapory drúzů. Příslušníků esoterického náboženství, které se v 11. století oddělilo od islámu a na rozdíl od něj například věří v reinkarnaci, žije v zemi 600 tisíc. Komunita zocelená staletími muslimského útlaku je tradičně loajální k vládě. I proto se možná Asadův režim, který se sám opírá o jinou nemuslimskou náboženskou menšinu – alavity – prozatím zdráhá použít sílu. Demonstranti se přitom obrátili i proti zahraničním oporám režimu.
„Protestující kritizují Moskvu za to, že pomáhala vrátit jih země pod Asadovu kontrolu. V oblasti jsou navíc stále jednotky ruské vojenské policie a Wagnerovy skupiny. Írán navíc v Suvajdě ovládá nejméně patnáct kontrolních stanovišť a využívá špatné ekonomické situace na jihu k náboru lidí pro pašování drog,“ vysvětluje Erik Yavorsky z The Washington Institute.
Bojovní drúzové si dokonce na jihovýchodě země mezi lety 1925 a 1936 vydobyli vlastní stát. Meziválečné a poválečné hranice ale nakonec jejich hornatou domovinu rozdělily mezi Sýrii, Libanon a Izrael. Desetitisíce lidí odešly do exilu v Evropě a obou Amerikách. Dnes jich po celém světě žijí dva miliony. A s rostoucími obavami sledují sociální i bezpečnostní situaci svých souvěrců v Asadově zpustošené Sýrii.
Zpravodaj ČT Borek: Pro Asada to zatím problém není
Podle blízkovýchodního zpravodaje ČT Davida Borka není možné demonstrace redukovat jen na akci drúzů. „Během léta došlo k sérii protestů v centru opor režimu, to je ten alávitský pás na západě země, na pobřeží Středozemního moře,“ řekl v Horizontu ČT24.
Zásadní problém ale protesty pro syrský režim zatím nepředstavují. „Pokud by se nějakým způsobem propojily, že by to už nebyla jen Suvajdá a okolí, že by to byl i Damašek, popřípadě i ona většinově alávitská oblast na západě Sýrie, tak potom by to samozřejmě problém byl,“ dodal zpravodaj ČT.
