Ještě před pár lety mluvili lídři arabského světa o Bašáru Asadovi jako o válečném zločinci, nyní Liga arabských států (LAS) přivítala syrského vládce zpět s otevřenou náručí. Podle expertů arabský svět uznal Asadovo vítězství a k pragmatickému kroku přivedly státy i obavy z rostoucího vlivu Teheránu. Okolní země se také snaží zbavit milionů uprchlíků a přimět Asada k omezení obchodu s drogou captagon, jež udělala ze Sýrie „narkostát“. Naděje na mír jsou ale mizivé. Nový jordánský plán podmiňuje miliardovou pomoc omezením íránských milic v Sýrii a vpuštěním arabských vojsk, která by dohlížela na bezpečný návrat běženců, což Asad odmítá.
Asad je zpět. Arabský svět upozaďuje zvěrstva v Sýrii, aby se zbavil uprchlíků a zkrotil ambice Íránu
Asad si sedmý květen 2023 nejspíš zaznamená jako velký den, který ukončil dvanáctiletou éru izolace Sýrie. Pro obnovení plnohodnotného členství hlasovalo na jednání v Egyptě třináct z dvaadvaceti členských zemí LAS, které se zúčastnily zasedání. Arabská liga se obecně snaží dosáhnout dohod konsensem, ale v některých případech rozhoduje prostou většinou.
Organizace není v otázce sbližování s Damaškem zcela jednotná. Schůzky se nezúčastnil například Katar, který nadále podporuje syrské opoziční skupiny. „Návrat Sýrie neznamená normalizaci vztahů mezi arabskými zeměmi a Sýrii. To je suverénní rozhodnutí, které musí každá země přijmout sama,“ zdůraznil generální tajemník LAS Abúl Ghajt.
Podle experta na Blízký východ Marka Čejky patří mezi hlavní spouštěče oteplování syrsko-arabských vztahů proměny Blízkého východu související s pragmatismem regionálních hráčů. „Došlo v podstatě k definitivnímu ukončení všech změn, které slibovalo arabské jaro. Asad se znovu vrací do klubu autokratických režimů, které nakonec v podstatě všechny přežily arabské jaro – byť třeba u Egypta a Tuniska v transformované podobě,“ řekl odborník.
Obavy ze syrského kolapsu a posilování role Íránu
Arabské státy si navíc nepřejí syrský kolaps. Syrská ekonomika je ve velmi špatném stavu a země Blízkého východu se obávají, že pokud Damašek nebude přiveden zpět do arabské rodiny a nebude mu poskytnuta záchranná podpora, opozice vůči Asadovi by mohla znovu posílit a mít nakažlivý dopad na jejich vlastní země, píše v komentáři Arabské centrum ve Washingtonu.
„Jde také o proměny vlivu USA na Blízkém východě, který viditelně slábne, a lokální blízkovýchodní hráči již zdaleka tak neberou v potaz americké postoje v regionu – například ty, že Sýrie je nejvýraznějším spojencem Ruska v regionu a mezi Asadovým režimem a Izraelem přetrvává napětí. V tomto ohledu jde uznání Asada ruku v ruce s nedávným navázáním diplomatických styků mezi Saúdskou Arábií (dříve podporující syrské rebely) a Íránem – velkým Asadovým spojencem,“ míní Čejka.
Čína v březnu vyjednala přelomovou dohodu, na jejímž základě Rijád obnovil diplomatické styky s Teheránem. Ten spolu s Ruskem pomohl Asadovi dobýt zpět značnou část syrského území a podle některých analytiků se arabské země obávají, že se Sýrie dostane do područí Íránu, takže opětovné sblížení s Damaškem považují za menší zlo. V Sýrii působí vlivné íránské šíitské milice, které se pravidelně stávají terčem Izraele, jenž chce íránský vliv v blízkosti své hranice minimalizovat.
V posledních letech se také v Sýrii zvyšoval ekonomický vliv šíitské teokracie. Íránský prezident Ebrahím Raísí začátkem května přiletěl do Damašku na první oficiální návštěvu od roku 2011, aby podepsal několik dohod a projednal spolupráci na obnově Sýrie a návratu běženců do vlasti. Expert na Blízký východ Nicholas Heras v této souvislosti řekl AFP, že „Liga arabských států se posunula od podpory syrské opozice a nyní se snaží vyvážit regionální dynamiku směrem k rovnováze mezi Íránem a arabskými státy, které s Teheránem soupeří“.
Od podpory rebelů k objímání s Asadem
K obnovení syrsko-arabských vztahů dochází navzdory námitkám mnoha Syřanů, kteří Asada považují za válečného zločince. Asadův režim se ocitl v izolaci v roce 2011 kvůli brutálním zásahům proti protestujícím Syřanům, kteří stejně jako obyvatelé dalších států volali v rámci takzvaného arabského jara po větší demokratizaci země a zlepšení životních podmínek. Rebelie postupně přerostla v krvavou občanskou válku, která si podle OSN vyžádala 350 tisíc mrtvých.
Řada blízkovýchodních států včetně Saúdské Arábie či Turecka se brzy postavila na stranu rebelů. Jak se ale poměr sil přeléval stále více na Asadovu stranu, docházelo u arabských lídrů postupně ke změně v uvažování. Svou ambasádu v Damašku již v roce 2018 znovuotevřely Spojené arabské emiráty (SAE), které jsou jednou z hlavních zemí usilujících o normalizaci vztahů s Asadem. Krok odůvodnily tím, že arabské státy potřebují být v zemi více přítomné, aby pomohly ukončit válku.
Asad letos v březnu navštívil Emiráty spolu s manželkou, přestože po dobu války hranice s výjimkou návštěvy Ruska takřka nikdy nepřekračoval. „Sýrie byla příliš dlouho nepřítomná mezi svými bratry a nastal čas, aby se k nim a do svého arabského okolí vrátila,“ řekl údajně Asadovi vládce Emirátů Muhammad bin Zajd Nahaján.
Emiráty v březnu přivítaly Asada ve slavnostním stylu
Pomoc po zemětřesení jako urychlovač změn
K oteplování vzájemných vztahů napomohlo i únorové ničivé zemětřesení, jež si vyžádalo v Sýrii tisíce obětí. Asadova expertka přes komunikaci Buthajna Ša’bánová údajně hned po katastrofě nařídila syrským představitelům působícím zejména na ministerstvech zdravotnictví a zahraničí, aby využili vlny solidarity, kterou zemětřesení vyvolalo, ke zlepšení vazeb s arabskými státy a k ovlivnění mezinárodního společenství na ukončení sankcí.
Právě humanitární pomoc zemí jako Saúdská Arábie se stala záminkou k urovnání zpřetrhaných vazeb. V posledních měsících již navštívila Damašek celá řada arabských představitelů. Na konci února se v syrské metropoli sešli s Asadem šéfové parlamentů Iráku, Jordánska, SAE, Libye či Egypta. Během uplynulého čtvrt roku přiletěli do Damašku poprvé od roku 2011 šéf jordánské a poté i egyptské a saúdské diplomacie.
Asad zase poprvé od vypuknutí syrské války navštívil Omán. Přestože Omán v roce 2012 stáhl svého velvyslance ze Sýrie, nikdy nepřerušil diplomatické styky s Damaškem, jelikož dlouhodobě hraje roli blízkovýchodního neutrálního prostředníka. Asad proto požádal sultána Hajthama bin Tárika o pomoc při obnově vztahů s arabskými zeměmi.
Kvůli úzkým vazbám Ománu na USA či Velkou Británii a další evropské země údajně také požádal sultána, aby vyvíjel tlak na západní státy, aby dočasně zrušily sankce proti Sýrii výměnou za otevření přechodů do oblastí ovládaných rebely kvůli přesunu humanitární pomoci po zemětřesení. Asad navíc požádal sultána, aby se opatrně obrátil na Teherán kvůli plánované ekonomické přítomnosti Saúdů v Sýrii.
Sýrie a Saúdská Arábie již rozhodly o znovuotevření ambasád a obnovení letů. Velvyslanectví otevře v Sýrii rovněž Tunisko, které už v roce 2017 obnovilo diplomatickou misi, aby sledovala více než tři tisíce tuniských ozbrojenců bojujících v Sýrii.
Asada v Džiddě na uvítanou objal saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán
Sýrie do arabského světa patří, řekl Asad v Džiddě
Na letošním zasedání LAS v saúdské Džiddě 19. května se již Asadovi dostalo vřelého přivítání, úsměvů, společného fotografování a symbolického objetí od korunního prince Muhammada bin Salmána, který vyjádřil naději, že návrat Sýrie do LAS ukončí syrskou válku. Saúdská Arábie podle něj nedopustí, aby se blízkovýchodní region proměnil v oblast konfliktů.
Katarský emír Tamim bin Hamad Sání, který v roce 2018 označil Asada za válečného zločince, naopak před Asadovým projevem odjel. Syrská státní tisková agentura uvedla, že si emír s Asadem před zahájením summitu potřásl rukou a že spolu krátce hovořili. Katarská média to ale podle Reuters nezmínila.
Syrský vládce v projevu v Džiddě zdůraznil, že Sýrie do arabského světa patří. Asad také hovořil o nové etapě arabské solidarity a míru, rozvoji a prosperitě, místo války a destrukce. „Dnešní den je historickou příležitostí k tomu, abychom své záležitosti uspořádali s co nejmenším množstvím zahraničních zásahů,“ prohlásil.
Protest proti sbližování arabských států s Asadem v syrském městě Azaz
Snahy o zajištění návratu milionů uprchlíků
Podle Čejky jde u arabských států spíše o přijetí reálného stavu, nikoli nutně o sympatie s Asadovým režimem. „V podstatě nyní uznávají, že Asadův režim uhájil svoje pozice a znovu pevně drží v rukou většinu syrského území. Geopolitický význam Sýrie je pro řadu arabských států velmi důležitý, zároveň se řada zemí chce pokrytecky zbavit syrských uprchlíků pod záminkou, že ,přece skončila válka a v Sýrii je opět stabilní vláda'. Řada z těchto lidí přitom prchla právě před Asadovým režimem a má velké obavy, co se s nimi po návratu domů stane,“ upozorňuje Čejka.
Syrská válka udělala uprchlíky z více než 14 milionů z předválečných 23 milionů obyvatel Sýrie. Asi 5,5 milionu syrských běženců žije v pěti sousedních zemích, hlavně v Turecku, ale také v Libanonu, Jordánsku, Iráku a v Egyptě, kde žijí často v nuzných podmínkách a zatěžují tamní ekonomiku.
Staronový turecký prezident Recep Tayyip Erdogan ještě před květnovými volbami sliboval vrácení milionů Syřanů do vlasti. Turecko se v posledním více než roce potýká s vysokou inflací a obyvatelům výrazně rostou životní náklady, což v některých oblastech podnítilo protimigrantské nálady. Erdogan je už déle kritizován lidskoprávními aktivisty za nelegální deportace syrských migrantů.
Ještě v roce 2017 Erdogan nazval Asada vrahem, který by měl stát před mezinárodním tribunálem. Ekonomická krize v Turecku a snaha udržet se u moci ale Erdogana donutily k obratu. Letos turecký prezident vyjádřil zájem o setkání se svým syrským protějškem, které by podle Erdogana mohlo „pomoci k míru a stabilitě v regionu“.
„Diskutovali jsme o posílení bezpečnostní situace v Sýrii, o konkrétních krocích, které můžeme podniknout na poli normalizace turecko-syrských vztahů, o boji proti všem možným teroristickým organizacím a extremistickým skupinám v Sýrii a o sílících snahách navrátit syrské uprchlíky do jejich vlasti,“ uvedlo turecké ministerstvo obrany po dubnové schůzce o normalizaci vztahů se Sýrií.
Omezení obchodu s captagonem jako priorita
Jordánsko nyní prosazuje společný arabský mírový plán, který by vedl k politickému řešení konfliktu. Sýrie by podle plánu dostala miliardy dolarů od arabských států v čele s bohatými zeměmi Perského zálivu. Tyto státy by navíc využily svého vlivu k přesvědčování západních států, aby zrušily sankce vůči Damašku. Na oplátku by se Asad musel zapojit do rozhovorů se syrskou opozicí, přijmout v zemi arabské jednotky na ochranu syrských uprchlíků, kteří by se vrátili do vlasti, omezit íránskou přítomnost v Sýrii a bojovat proti pašování drog napříč regionem.
Jordánsko se stalo cílovou i hlavní tranzitní trasou do zemí Perského zálivu bohatých na ropu pro captagon, vysoce návykový amfetamin podobný pervitinu, který se začal během války vyrábět v Sýrii, z níž se postupně stal takzvaný narkostát. Podle Velké Británie si Asadův režim díky obchodu s captagonem přišel na 57 miliard dolarů (1,2 bilionu korun), a znamená tak pro něj finanční záchranu.
Syrský režim nyní „hraje touto kartou při vyjednávání o sbližování s partnery“, řekla Caroline Roseová z washingtonského think tanku Newlines Institute, která se věnuje problematice obchodu s captagonem. „Režim se snaží využívat svého vlivu na obchod s captagonem a naznačuje státům, které uvažují o normalizaci vztahů, že coby gesto dobré vůle může omezit pašování této drogy,“ vysvětlila.
Největším trhem pro amfetaminovou drogu se stala paradoxně Saúdská Arábie, ve které je zakázaný alkohol. Captagon tam láká bohaté návštěvníky večírků, ale i chudé dělníky.
V Jordánsku se kvůli pašování zvyšují náklady na ostrahu hranic i tlak na armádu a tajné služby. Ammán už dříve varoval, že by mohl podniknout jednostranné kroky k omezení multimiliardového obchodu s touto drogou. Na začátku května zemřel během leteckých útoků v jižní Sýrii jeden z nejznámějších drogových dealerů v zemi společně s rodinou. Podle aktivistů stálo za tímto útokem Jordánsko.
Droga captagon
Západní země přijaly arabské sbližování s Damaškem s nevolí a podobný postup v zásadě vyloučily. Americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že Spojené státy sdílí cíle svých arabských partnerů v Sýrii, včetně budování bezpečnosti a stability, zůstávají ale „skeptické k Asadově ochotě podniknout kroky nezbytné k vyřešení syrské krize“. „Nedomníváme se, že by si Sýrie v tuto chvíli zasloužila opětovné přijetí do Ligy arabských států,“ uvedla diplomacie USA s tím, že americké sankce zůstávají nadále v platnosti.
„Vyzýváme státy, které zvažují, zda se angažovat s Asadovým režimem, aby pečlivě zvážily strašná zvěrstva, která režim v posledních deseti letech spáchal na Syřanech, stejně jako pokračující snahy režimu odepřít velké části země přístup k humanitární pomoci a bezpečnosti,“ prohlásil mluvčí americké diplomacie Ned Price.
Asadův válečný odkaz: chemické útoky, mučení, hlad
Generální tajemník OSN António Guterres v roce 2021 prohlásil, že zločiny v Sýrii jsou nejhorší, jakých byl svět v tomto století svědkem. „Rozsah zvěrstev je šokující. Jejich pachatelé musí být pohnáni k odpovědnosti, pokud má být v Sýrii udržitelný mír,“ uvedl tehdy Guterres.
V roce 2013 zaútočila Asadova armáda nervovým plynem na předměstí Damašku, kde zemřely stovky lidí. Podle expertů zabil Syřany sarin. Damašek poté pod mezinárodním tlakem souhlasil s plánem na zničení zásob chemických zbraní. Od té doby je ale režim spojován s útoky pomocí chlóru, který se snadněji vyrábí z průmyslových zdrojů.
Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) letos v lednu oznámila, že vyšetřovatelé po téměř dvouletém zkoumání došli k závěru, že nejméně jeden syrský vojenský vrtulník v dubnu 2018 shodil na civilisty obydlenou oblast ve městě Dúmá dva zásobníky s plynným chlorem. Při útoku zahynulo 43 lidí. Damašek obvinění odmítá. Používání chloru jako zbraně zakazuje Úmluva o chemických zbraních, kterou Sýrie ratifikovala v roce 2013.
Syrské vojenské síly a jejich spojenci také během konfliktu obléhali města ovládaná povstalci, kde připravili obyvatele o jídlo, vodu a léky. Navíc bombardovali nemocnice i konvoje s humanitární pomocí, čímž přispěli k hladomoru a šíření nemocí.
Syrský režim používal rovněž barelové bomby plné výbušnin a šrapnelu, které způsobují rozsáhlé škody a běžně jsou shazovány z vrtulníků. Syrská síť pro lidská práva uvedla, že helikoptéry syrského režimu jen v roce 2016 svrhly téměř 13 tisíc barelových bomb a zabily stovky civilistů včetně dětí. Úmyslné cílení na civilisty a nevybíravé bombové útoky jsou přitom podle mezinárodního práva považovány za válečný zločin.
Loni v srpnu vydali vyšetřovatelé první ucelenou a podrobnou zprávu o masakru v syrském městě Daraja před deseti lety. Vojáci ve dnech 24. až 26. srpna 2012 chodili dům od domu a vraždili nebo zatýkali muže, ženy i děti. Asadova vláda akci označila za protiteroristickou operaci. Syrské jednotky v tomto městě poblíž Damašku zabily na sedm set lidí a jejich operace je označovaná za jeden z největších masakrů syrské občanské války. Na detailní zprávě, která hovoří o spoluúčastí íránských milic a libanonského Hizballáhu, se podíleli vyšetřovatelé ze Sýrie, lidé syrského původu a organizace zvaná Syrsko-britské sdružení (SBC).
Dalším aspektem je pak mučení, kterého se měl syrský režim dopouštět v průběhu let. Už válka jako taková vypukla v březnu 2011 poté, co režim zatkl a mučil teenagery za malování revolučních graffiti. Lidskoprávní organizace ve svých zprávách zmiňují řadu případů mučení či nelidské podmínky v mnoha syrských věznicích během války.
Amnesty International ve své hodnotící zprávě za rok 2022 týkající se Sýrie upozornila, že loni v březnu Asad přijal vůbec první syrský zákon kriminalizující mučení, který ovšem neřešil beztrestnost udělovanou armádním a bezpečnostním agentům a nenabízel odškodnění předchozím obětem mučení ani nezahrnoval ochranná opatření pro svědky.
Podle vyšetřovací komise OSN syrské vládní úřady navíc dál pokračovaly v mučení a jiném špatném zacházení se zadrženými, včetně „elektrických šoků, spalování částí těla, skládání do pneumatik automobilů a věšení za jednu nebo dvě končetiny“, uvádí Amnesty ve zprávě a dodává, že často bylo přítomno rovněž bití různými nástroji, včetně tyčí nebo kabelů.
Západ Asadovi nesleví, Rusko se raduje
Pokusy dostat Sýrii prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN před mezinárodní soud už dříve zablokovaly Rusko a Čína. V Německu před pár lety poslali bývalého důstojníka syrské vládní tajné policie na čtyři a půl roku vězení za napomáhání ke zločinům proti lidskosti při zadržování a mučení protivládních demonstrantů. Takové procesy v zahraničí jsou ale vzácné a mnoho válečných zločinů zřejmě zůstane nepotrestáno.
Německá diplomacie začátkem května sdělila, že neexistuje žádný základ pro normalizaci vztahů se Sýrií. Asadův režim podle Berlína pokračuje v každodenním hrubém porušování lidských práv proti vlastnímu lidu a blokuje mírový proces. „V tomto ohledu se bohužel na místě nezměnilo nic, co by nám umožnilo podpořit věci, jako je rekonstrukce (země) nebo zrušení sankcí. A z našeho pohledu Sýrie v současnosti nesplňuje žádný z předpokladů pro důstojný návrat uprchlíků,“ uvedl mluvčí německého ministerstva zahraničí.
Francouzská ministryně zahraničí Catherine Colonnaová dokonce prohlásila, že chce vidět Asada u soudu pro válečné zločiny a připomněla statisíce mrtvých a použití chemických zbraní syrským režimem. „Boj proti zločinům, proti beztrestnosti je součástí hodnot francouzské diplomacie,“ řekla Colonnaová.
Ani celkový postoj Evropské unie vůči Sýrii se nezměnil, zdůraznil šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell. „To znamená: žádná normalizace vztahů, žádné rekonstrukce bez normalizace, žádné zrušení sankcí, dokud na straně režimu nepřijdou smysluplné snahy odstranit důvody, za které byl režim sankcionován,“ konstatoval Borrell.
Znovupřijetí Sýrie do arabské ligy hraje naopak do karet Rusku. „Moskva vítá tento dlouho očekávaný krok, logický výsledek procesu navrácení Sýrie k ‚arabské rodině‘, který nabral na síle,“ uvedla v prohlášení mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová.
Přímé zapojení ruských sil do konfliktu od roku 2015 pomohlo Asadovi zvrátit vývoj války v jeho prospěch a vztahy Moskvy s Damaškem od té doby výrazně posílily. Syrský vládce nedávno v rozhovoru pro ruskou agenturu RIA Novosti prohlásil, že ruská vojenská přítomnost v Sýrii by neměla být dočasná a omezovat se jen na boj proti „teroristům“, jak režim nazývá povstalce.
Asad by rovněž uvítal návrhy na vytvoření nových ruských vojenských základen a zvýšení počtu ruských vojáků v zemi. Obě země také chtějí podpořit vzájemný obchod novou dohodou o hospodářské spolupráci a syrský režim nedávno oficiálně podpořil ruskou válku vedenou proti Ukrajině.
Arabistka: Naději u Syřanů vystřídalo odevzdání
Válka v Sýrii sice už není tak medializovaná a vyhrocená jako v uplynulých letech, zbraně však ještě zcela neutichly. Velké části na severu země zůstávají mimo vládní kontrolu a ruské, íránské, turecké a americké síly jsou v Sýrii stále přítomné.
„Sýrie je dnes rozdělenou zemí. Její rozsáhlé oblasti zejména u hranic ovládají protivládní skupiny: na jihu se jedná o FSA (Syrská svobodná armáda), na severovýchodě o Kurdy, na severozápadě o Tureckem podporované skupiny zahrnující jak FSA, tak místní mutace al-Káidy. Pohraniční oblasti podél turecko – syrských hranic zabralo Turecko. Největší část země se podařilo ovládnout Asadovi s pomocí jeho spojenců, Íránu a Ruska. Tato oblast je dnes víceméně bezpečná pro cestování, ale život v ní je pro mnoho místních obyvatel nesnesitelný,“ řekla arabistka a cestovatelka Lenka Hrabalová, která zavítala v posledních letech do Sýrie hned několikrát, naposledy letos v dubnu.
Podle OSN žije nyní více než devadesát procent syrské populace pod hranicí chudoby. „Zatímco některé oblasti pod Asadovou správou byly válkou prakticky nezasažené, jiné byly celé zničené. Mnozí Syřané žijí v troskách, na jejichž opravu nemají prostředky, jejich platy se propadly na dvacet dolarů na měsíc, o životní úrovni nemůže být řeč. I přes zoufalství lidi napříč sociálními, náboženskými i etnickými skupinami spojuje odpor k další válce. Ještě před rokem bych řekla, že je spojuje i naděje v lepší zítřky, ale ta popravdě už pomalu mizí a nahrazuje ji odevzdání,“ popisuje pocity Syřanů Hrabalová.
Billboard s prezidentem Bašárem Asadem v Damašku
Lina Khatibová z londýnské univerzity SOAS považuje Asadův návrat do Ligy arabských států za „uznání, že vyhrál válku a rovněž za formální uznání jeho legitimity jako prezidenta“. Ohledně návratu uprchlíků je expertka skeptická, režim podle ní není ochoten ani schopen vyřešit záležitosti týkající se bydlení, zaměstnání či bezpečnosti. „Damašek se pravděpodobně bude chlubit návratem uprchlíků hlavně kvůli tomu, aby získal finance pro Asada a další osoby, které by z toho mohly profitovat,“ míní Khatibová.
Podle odbornice se Damašek nevzdá ani výnosného drogového obchodu, ale pravděpodobně sníží příliv captagonu do Perského zálivu výměnou za určité finanční kompenzace v jiných oblastech. Asad si od obnovených vztahů s arabskými zeměmi slibuje, že by bohaté státy Perského zálivu mohly Sýrii pomoci s financováním rekonstrukce země. Západní sankce však odrazují od větších investic a širší mezinárodní financování zůstává bez politického urovnání konfliktu pod záštitou OSN v nedohlednu.
Mizivé šance na mír
Několik kol rozhovorů mezi syrskou vládou a opozičními skupinami zprostředkovaných OSN v Ženevě, jejichž cílem bylo vytvoření nové ústavy, skončilo neúspěchem. Politické řešení krize zůstalo v nedohlednu. Role opozice a povstalců při určování budoucnosti země se nicméně výrazně zmenšila, řekla Khatibová. „Naděje, že by mohl být vzkříšen mírový proces pod záštitou OSN, který povede k politické transformaci, je nyní mnohem menší,“ dodala.
Egyptský ministr zahraničí Samí Šukrí těsně před květnovým hlasováním o návratu Sýrie do LAS prohlásil, že pouze Araby vedené „politické řešení bez cizího diktátu“ může ukončit konflikt, obnovit jednotu a stabilitu Sýrie a umožnit uprchlíkům a vnitřně vysídleným osobám návrat. „Různé fáze syrské krize ukázaly, že nemá vojenské řešení a že v tomto konfliktu není vítěz ani poražený,“ poznamenal Šukrí.
Miliony strádajících Syřanů tak nyní čekají, zda obnova syrsko-arabských vztahů může pomoci dosáhnout vytouženého míru. Zatím to ale vypadá, že jordánská iniciativa nemá příliš šancí uspět. Asad údajně brojí proti přítomnosti vojáků z jiných arabských zemí, kteří by podle plánu měli dohlížet na bezpečný návrat syrských běženců.
Podle expertů navíc není pravděpodobné, že by Asad souhlasil s omezením vlivu Íránu v Sýrii, jelikož právě pomoc Teheránu přispěla k opětovnému posílení jeho pozice. Írán zůstává důležitým zdrojem zbraní a poradců jak pro Asadův režim, tak i pro jeho spřátelené síly, jako je šíitské hnutí Hizballáh v Libanonu, připomíná Arabské centrum ve Washingtonu.