Dosud globálně nepříliš významné hnutí v posledních týdnech ovlivňuje převoz zboží po jedné z nejvytíženějších tras světa. Hútíové už roky bojují v občanské válce proti vládě Jemenu, v průběhu let dokázali s podporou Íránu zasahovat cíle v Saúdské Arábii a nyní hrozí v Rudém moři. Jak se sekta následující charismatického klerika dostala až k tomu, že přitahuje pozornost velmocí?
Hútíové vycházejí ze sekty a silného kmene. Po letech válčení ohrožují světový obchod
„Hútíové jsou šíitská skupina, vlastně náboženská sekta. Současně je to politická organizace, která má hodně islamistický podtext. Ostatně dokládá to i její vlajka, na které jsou hesla o zničení Západu a Izraele,“ vysvětluje politický geograf Libor Jelen z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
„Jde o velmi tvrdou islamistickou rétoriku podobnou tomu, co vyznávají Islámský stát nebo al-Káida. Je to tedy nejen povstalecká skupina, která bojuje v občanské válce v Jemenu, ale současně i organizace s protizápadním a protiizraelským akcentem,“ rozvádí.
Podle Jelena je tato skupina reálně velmi nebezpečná. „Dnes jsou velmi dobře vyzbrojení, jsou ve válce totiž už celou řadu let. Jejich povstání proti jemenské vládě začalo už před Arabským jarem,“ připomíná.
„Z původního lokálního povstání se stala jakási proxy válka neboli válka v zastoupení, kde Írán obhajuje vlastní zájmy na Arabském poloostrově. Současně můžeme říci, že to byla válka, která proti sobě postavila dvě regionální velmoci, tedy právě Írán a Saúdskou Arábii,“ dodává Jelen.
Lékař Šebek v březnu 2019: Jemen ukazuje, že stačí málo, a válka může být kdekoliv (zdroj: ČT24)
Jejich vztahy s ostatními státy v regionu jsou podle politického geografa komplikované. Odvíjejí se od vazeb na Irán, přičemž i ty jsou dynamické. „Roku 2023 došlo ke snížení napětí mezi Saúdskou Arábií a Iránem, zejména díky tomu, že Katar mezi nimi zprostředkoval vyjednávání,“ připomíná.
Jeden náboženský vůdce a spousta následovníků
Tolik k rámcovému popisu současnosti. Hútíjské hnutí má ale mnohem starší kořeny, v nichž se proplétají náboženství, nacionalismus i kmenová příslušnost a spousta dalších faktorů.
Výraz hútíové znamená „následovníci Hútího“, nebo možná ještě lépe „hútíovci“. Skupina, která se dříve jmenovala Ansar Alláh neboli Boží pomocníci, si vzala za své jméno charismatického náboženského vůdce zavražděného v roce 2004.
Někdy se o nich píše také jako o H(h)úsiích. To proto, že v arabštině se jejich jméno píše s hláskou ثي, která se čte jako anglické „th“ ve slově think, což se dá přepsat jako „t“ i „s“.
Husajn al-Hútí byl významný klerik, který následoval kariéru svého otce. Oba se hlásili k šíitské sektě Zajdíja. Ta, stejně jako jiná šíitská hnutí, vycházela už v osmém století z myšlenky, že obec věřících může vést jen člen Mohamedovy rodiny – ale také již tehdy byla založená také na jistém rebelství.
Klíčovou složkou této víry totiž bylo podle arabisty Miloše Mendela přesvědčení, že vystoupení proti neoprávněnému vládci je povinností každého muslima. Tato sekta po sobě zanechala soubor vlastních etických a právních norem, ale také vzpomínky na dobu, kdy byla u moci. Podařilo se jí to na tři sta let na části území dnešního Íránu a pak na dalších tři sta let v Jemenu. Tam vládla až do roku 1962, kdy byl imám svržen a náboženský režim byl s podporou Západu nahrazen vojenským. Právě toto historické spojení je dodnes jedním ze základů přátelství hútíů s Teheránem.
Portrét Husajna al-Hútího na plakátu v hlavním městě Jemenu San'á
Zajdíja a po ní i hútíové se vyznačovali odmítáním mysticismu, naopak se sekta hlásila k puritánskému způsobu života – odpírání potěšení na Zemi jí pomáhalo získávat nejen přízeň mas, ale také ušetřit později zdroje na zbraně.
Výhoda silného kmene
Aby to nebylo tak jednoduché, tak toto hnutí navazuje ještě na jeden fenomén, který má v arabském a islámském světě dlouhou a velmi významnou tradici – a to je příslušnost ke kmeni.
Kmeny existovaly ještě dlouho před vznikem islámu a hrály zásadní roli ve struktuře tamní společnosti. Pokud někdo patřil k významnému kmenu, přinášelo mu to řadu výhod – ostatně i proroku Mohamedovi pomohlo, že patřil k významnému kmeni Kurajšovců.
A jedním z těchto kmenů jsou i Hútíové, tedy kmen, z něhož pocházel Husajn al-Hútí, což vlastně znamená Husajn z rodu Hútí. A tento kmen je zase větví severojemenského kmene Banu Hamdan, který patří v arabském světe k prominentním – zejména proto, že se jako jeden z prvních připojil k proroku Mohamedovi.
Tábory pro mládež pomáhaly indoktrinaci
Samotné hnutí hútíů v jeho moderní podobě má kořeny v devadesátých letech dvacátého století právě u klerika Husajna al-Hútího na severu Jemenu. Cílilo tehdy na mladé, které oslovovalo tím, že pro ně organizovalo školní kluby a letní tábory. Ty navštívily tisíce studentů, kteří se učili nejen náboženství, ale podle historika Adama Barona také negativním postojům vůči západnímu světu.
Tábory byly zpočátku podporované vládou, ale když kromě Západu a Saúdské Arábie (která s USA spolupracovala, a navíc byla baštou sunnitského islámu) začalo hnutí kritizovat i vládnoucí režim, tak vláda financování zastavila. To vedlo k další radikalizaci hútíů.
Odpor a hněv Hútího a jeho věrných ještě vzrostl, když jemenský režim podpořil americkou válku proti teroru a invazi do Iráku roku 2003. Podle hnutí to byla podpora imperialistů, kteří zničili Jemen a pokusili se narušit tamní tradiční způsob života. Rétorika hútíů se stala pro vládu natolik nebezpečnou, že v létě roku 2004 na Hútího vydala zatykač. Hon na něj trval tři měsíce, nakonec náboženského vůdce zastřelili vojáci.
Podobně jako u řady jiných náboženských konfliktů ale smrt proroka konflikt neukončila. Naopak. Rebelové bojovali dál, začali se zásobovat stále větším množstvím stále silnějších zbraní. Odmítli vyjednávání, a to i když se ho pokoušela zprostředkovat nějaká třetí strana. Zbraně získávali od přátel v armádě, ale i z černého trhu. Vládě se je proto nepodařilo potlačit, také proto, že se potýkala s dalšími protesty na jihu země. Tam se zase jiné hnutí pokoušelo o vznik nezávislého státu.
Občanská válka a rozdělená země
Situace se ještě víc zkomplikovala roku 2011, kdy se v návaznosti na události Arabského jara vzdal moci prezident Sálih. U moci ale zůstala stále stejná mocenská skupina, která se o tři roky později rozhodla získat peníze do rozpočtu kroky, které vedly ke zdražení pohonných hmot. Při lidových protestech potom ozbrojené složky zabily několik lidí, konflikt eskaloval a hútíům se podařilo zmocnit části hlavního města Saná, a dokonce svrhnout tehdejšího prezidenta Hadiho. Ovšem jen na krátký čas.
Na několik let se pak rozhořel velmi komplikovaný konflikt. Během něj docházelo z masivním zásahům cizích mocností, zejména Saúdské Arábie, klíčoví aktéři měnili svou loajalitu, a konflikt se stále protahoval i přes snahu OSN ho vyřešit smírem.
Hútíjský bojovník
Hútíové si bojem proti válce, kterou stále víc Jemenců vnímalo jako invazi, získávali podporu v zemi a také v zahraničí. Není úplně jasné, kdy do hry vstoupil Írán, ale po roce 2018 už hútíům prokazatelně dodával výzbroj – a to nejen lehké zbraně, ale i drony a rakety. Výše zmíněný Adam Baron tvrdí, že existují i důkazy o tom, že íránské jednotky poskytovaly rebelům také výcvik.
Dětští vojáci
UNICEF a organizace Islámská pomoc odsoudily hútíjské povstalce za to, že zneužívají děti a nutí je bojovat za jejich věc. Také Human Rights Watch potvrdila, že se v konfliktu používají dětští vojáci. Nicméně uvedla, že není schopná říct, kolik jich hútíjové využívají – navíc stejný druh jednotek podle ní nasazuje i samotná vláda.
Skupina pro lidská práva Seyaj Organization for Childhood se sídlem v Saná uvedla, že odpovědnost nesou především hútíové, a konstatovala, že asi polovina povstalců je mladších osmnácti let. Odhaduje se, že v důsledku kmenového konfliktu je v Jemenu každoročně zabito 400 až 500 dětí. Existují i věrohodné zprávy o tom, že hútíové tyto dětské vojáky unášejí od svých rodin.
OSN zase kritizovala hútíjské síly za to, že úmyslně útočily na civilní cíle, čímž porušily mezinárodní právo. To se týká i zničení nemocnice Lékařů bez hranic v roce 2015. Mezi další údajné válečné zločiny spáchané oběma stranami patří mučení, svévolné zatýkání a nucené zmizení.
V lednu 2020 zpráva pro OSN popsala čtrnáct případů, kdy tito rebelové použili proti civilním cílům improvizované výbušniny. Podařilo se vyšetřit pouze dva z těchto případů: zemřeli při nich tři civilisté, z nichž dva byly děti, a šestnáct dalších bylo zraněno.
Hútíové v San'á
Hútíové si námořní cíle vybírají podle jednoduchého klíče: tvrdí, že jde pouze o lodě plující do Izraele nebo vezoucí zboží, jež se dostane do Izraele. To podle politického geografa Jelena není úplně jasné, hútíové útočí na nejrůznější cíle v Rudém moři a „dělají to proto, že chtějí demonstrovat svou moc v regionu“.