Znovuzvolení tuniského prezidenta Kaíse Saída znamená konec demokratizace v zemi, varují média po nedělním hlasování, jehož férovost Saídovi kritici zpochybňují. Saíd, který je hlavou státu od roku 2019, čelí kritice ze strany nezávislých pozorovatelů a lidskoprávních organizací, podle kterých zničil mnoho demokratických výdobytků v zemi. Právě v této severoafrické zemi odstartovalo skoro před čtrnácti lety takzvané arabské jaro. I přes autoritářské tendence si ale evropští politici Saída vybrali jako jednoho z partnerů v boji proti migraci do Evropy, upozorňuje deník Le Monde.
S demokratizací v Tunisku je konec, soudí po volbách média
Volební komise uvedla, že Saíd v nedělním hlasováním zvítězil se ziskem více než devadesáti procent hlasů. Jednoznačný výsledek znamená, že není třeba druhé kolo hlasování a Saíd se stane hlavou 12,3milionové severoafrické země na dalších pět let.
Volební účast byla podle ní 28,8 procenta. Byla téměř o polovinu nižší než v předchozích volbách v roce 2019, kdy Saíd získal 72,71 procenta hlasů. Média už dopředu odhadovala, že hlasování nevyvolá velký zájem, ať už kvůli Saídovým autoritářským tendencím nebo nepříznivé ekonomické situaci.
Zátah na prezidentské kandidáty
Když poprvé kandidoval na post hlavy státu v roce 2019, tak Saíd sliboval, že omezí korupci a elitářství v politice. To se však nestalo. Za dobu svého prezidentství uvěznil většinu svých oponentů, včetně prezidentského kandidáta Ajášího Zammála, umlčel svobodná média a omezil fungování neziskových organizací, upozorňují média.
Několik Saídových soupeřů bylo zadrženo či odsouzeno k trestům vězení krátce před letošním hlasováním. Ze sedmnácti uchazečů zbyli po zákrocích soudů a volební komise ve hře jen dva další.
„Tím, že zmanipuloval prezidentské volby, zatloukl další hřebík do rakve tuniské demokracie a rozhodl o výsledku ještě předtím, než volby začaly,“ zhodnotila pro The Guardian současnou situaci v severoafrické zemi výzkumnice Sarah Yerkesová z washingtonského think-tanku Carnegie Endowment for International Peace.
Pohaslá naděje arabského jara
Tunisko přitom byla země, která nastartovala v roce 2010 demokratické snahy v arabském světě a byla vnímaná jako vzor demokracie pro ostatní státy v regionu. Protesty proti autoritářství poté v následujícím roce zapříčinily i pád prezidenta Zína Abidína bin Alího, který byl u moci od roku 1987.
Během své první kandidatury Saíd prohlašoval, že zlepší ekonomickou situaci Tunisanů. Jak připomínají jeho kritici, slibu nedostál. Zemi sužuje šestnáctiprocentní míra nezaměstnanosti a obyvatelstvo se potýká s pravidelnými výpadky dodávek elektřiny a vody.
Lidé trpí i nedostatkem zboží, a to přesto, že Tunisku rostou příjmy z cestovního ruchu a státy Evropské unie ho finančně podporují v boji proti migraci z Afriky a Blízkého východu do Evropy.
Saíd vystudoval právo a dlouho působil jako uznávaný odborník na ústavní právo, což se mu hodilo, když nechal v roce 2021 rozpustit parlament a přepsal ústavu tak, aby vyhovovala jeho zájmům. Tento krok označila opozice za státní převrat, připomíná The Guardian.
Prezident kritiku svých kontroverzních kroků dlouhodobě odmítá a tvrdí, že bojuje proti zrádcům a zkorumpovaným lidem.
