Znovuzvolení tuniského prezidenta Kaíse Saída znamená konec demokratizace v zemi, varují média po zveřejnění odhadů výsledků nedělních voleb. Saíd, který je hlavou státu od roku 2019, čelí kritice ze strany nezávislých pozorovatelů a lidskoprávních organizací, podle kterých zničil mnoho demokratických výdobytků v zemi. Právě v této severoafrické zemi odstartovalo skoro před čtrnácti lety takzvané arabské jaro. I přes autoritářské tendence si ale evropští politici Saída vybrali jako jednoho z partnerů v boji proti migraci do Evropy, upozorňuje deník Le Monde.
S demokratizací v Tunisku je konec, soudí po volbách média
K nedělním volbám se dostavilo necelých 28 procent oprávněných voličů. Účast byla téměř o polovinu nižší než v předchozích volbách v roce 2019, kdy Saíd získal 72,71 procenta hlasů.
Nyní průzkum společnosti Sigma šestašedesátiletému politikovi přisoudil 89,2 procenta. Předběžné oficiální výsledky se podle tuniské volební komise očekávají v pondělí večer. Saíd chce podle médií přednést projev, až budou čísla k dispozici.
Zátah na prezidentské kandidáty
Když poprvé kandidoval na post hlavy státu v roce 2019, tak Saíd sliboval, že omezí korupci a elitářství v politice. To se však nestalo. Za dobu svého prezidentství uvěznil většinu svých oponentů, včetně prezidentského kandidáta Ajášího Zammála, umlčel svobodná média a omezil fungování neziskových organizací, upozorňují média.
Několik Saídových soupeřů bylo zadrženo či odsouzeno k trestům vězení krátce před letošním hlasováním. Ze sedmnácti uchazečů zbyli po zákrocích soudů a volební komise ve hře jen dva další.
„Tím, že zmanipuloval prezidentské volby, zatloukl další hřebík do rakve tuniské demokracie a rozhodl o výsledku ještě předtím, než volby začaly,“ zhodnotila pro The Guardian současnou situaci v severoafrické zemi výzkumnice Sarah Yerkesová z washingtonského think-tanku Carnegie Endowment for International Peace.
Pohaslá naděje arabského jara
Tunisko přitom byla země, která nastartovala v roce 2010 demokratické snahy v arabském světě a byla vnímaná jako vzor demokracie pro ostatní státy v regionu. Protesty proti autoritářství poté v následujícím roce zapříčinily i pád prezidenta Zína Abidína bin Alího, který byl u moci od roku 1987.
Během své první kandidatury Saíd prohlašoval, že zlepší ekonomickou situaci Tunisanů. Jak připomínají jeho kritici, slibu nedostál. Zemi sužuje šestnáctiprocentní míra nezaměstnanosti a obyvatelstvo se potýká s pravidelnými výpadky dodávek elektřiny a vody.
Lidé trpí i nedostatkem zboží, a to přesto, že Tunisku rostou příjmy z cestovního ruchu a státy Evropské unie ho finančně podporují v boji proti migraci z Afriky a Blízkého východu do Evropy.
Saíd vystudoval právo a dlouho působil jako uznávaný odborník na ústavní právo, což se mu hodilo, když nechal v roce 2021 rozpustit parlament a přepsal ústavu tak, aby vyhovovala jeho zájmům. Tento krok označila opozice za státní převrat, připomíná The Guardian.
Prezident kritiku svých kontroverzních kroků dlouhodobě odmítá a tvrdí, že bojuje proti zrádcům a zkorumpovaným lidem.