Autoritářství

Tuniský soud v pátek odsoudil čtyřicet opozičních vůdců a mediálních osobností k trestům vězení až na 45 let. Stalo se tak den poté, co Evropský parlament přijal rezoluci vyzývající Tunis k propuštění lidí zadržených za uplatňování svobody projevu, včetně politických vězňů a lidskoprávních aktivistů. Tuniská vláda s rezolucí nesouhlasí a parlamentní usnesení považuje za vměšování do vnitřních záležitostí země, informovala agentura AFP s odvoláním na vládní prohlášení.

Předseda gruzínského parlamentu Šalva Papuašvili v úterý uvedl, že vládnoucí strana Gruzínský sen podá žádost ústavnímu soudu, aby zakázal tři největší opoziční strany v zemi, informovala agentura Reuters.

Vztahy mezi Baku a Moskvou se zdánlivě vyostřily na začátku tohoto týdne po ruské razii proti Ázerbájdžáncům v Jekatěrinburgu, při níž dva z nich zemřeli. Ázerbajdžánská vláda na dění ostře odpověděla, což podle expertky Petry Košťálové poukazuje na to, že prezident Ilham Alijev již Rusko nepotřebuje. Mezi oběma zeměmi to však jiskří již od pádu ázerbájdžánského letadla na konci minulého roku.

Gruzínské úřady, které proti demonstrantům běžně používaly násilí, nyní přistoupily k „sofistikovanějším“ metodám – podle kavkazského serveru OC Media využívají čínské kamery, které dokáží rozpoznávat obličeje, na základě čehož poté demonstranty pokutují. Podle doktorandky Dity Sutterové z Ostravské univerzity však ani tyto postupy vládnoucí strany lidi od protestů neodradí.

Kuvajt za půl roku odebral občanství 42 tisícům lidí, píše server France24 a další média. Nový kuvajtský vládce, emír Mišal al-Ahmad al-Džábir as-Sabáh, zahájil „očistu společnosti“ honem na cizince, kteří podle úřadů občanství získali nelegálně, změny se ale dotkly i opozice, známých osobností či manželek Kuvajťanů. Se ztrátou státní příslušnosti přišli lidé o přístup k základním právům.

Zadržení starosty Istanbulu Ekrema Imamoglua vyvolalo v Turecku nevídanou vlnu protestů spojenou s policejním násilím a umlčováním opozičních hlasů. Podle řady západních médií jde o vyvrcholení úpadku demokracie, k němuž dochází v zemi už roky. Uvězněním předního soka a kandidáta na prezidenta nyní vládce Recep Tayyip Erdogan naplno otevřel náruč autokracii.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.) chce na pondělním jednání se svými protějšky ze zemí Evropské unie probrat téma pokračování Rádia Svobodná Evropa / Rádia Svoboda (RFE/RL), jejíž financování americká vláda končí. Lipavský to uvedl v pořadu Otázky Václava Moravce. Europoslankyně Danuše Nerudová (STAN) by chtěla otázku další existence tohoto média, které sídlí v Praze, probrat i na jednání Evropského parlamentu.

Prahu navštívil turecký spisovatel a laureát Nobelovy ceny Orhan Pamuk a uvedl překlad zatím svého posledního románu Morové noci. Představil se i jako výtvarník – v Centru současného umění DOX právě probíhá výstava jeho děl s názvem Útěcha věcí. Rozhovor s nobelistou vedla Tereza Willoughby.

Úřady v Kamerunu učinily přítrž všem spekulacím o zdravotním stavu jedenadevadesátiletého prezidenta Paula Biyy. Jakékoliv veřejné debaty na toto téma tamní ministr vnitra postavil mimo zákon s tím, že jde o otázku národní bezpečnosti. Spekulace o Biyově nemoci se v médiích vyrojily poté, co se dlouho neobjevoval na veřejnosti.

Znovuzvolení tuniského prezidenta Kaíse Saída znamená konec demokratizace v zemi, varují média po nedělním hlasování, jehož férovost Saídovi kritici zpochybňují. Saíd, který je hlavou státu od roku 2019, čelí kritice ze strany nezávislých pozorovatelů a lidskoprávních organizací, podle kterých zničil mnoho demokratických výdobytků v zemi. Právě v této severoafrické zemi odstartovalo skoro před čtrnácti lety takzvané arabské jaro. I přes autoritářské tendence si ale evropští politici Saída vybrali jako jednoho z partnerů v boji proti migraci do Evropy, upozorňuje deník Le Monde.

Tunisko se po roce a půl dočká nového parlamentu. Volby, které se konají 17. prosince, však bojkotuje většina politických stran. Vyjadřují tak nesouhlas s postupem prezidenta Kaíse Saída, který v údajné snaze dostat zemi z krize nejprve provedl „ústavní převrat“, když rozpustil parlament a vládu, a poté si pojistil novou ústavou takřka neomezenou moc. Rodiště arabského jara, které sloužilo jako jediný vzor úspěšného přechodu k demokracii, se tak zmítá v hluboké ekonomické a politické krizi. Tisíce frustrovaných Tunisanů se letos pokusily dostat na lodích do Evropy. Rozčarování z arabského jara dvanáct let od začátku protestů pociťuje celý Blízký východ. Myšlenka demokratizace v regionu pomalu ale jistě umírá.

„Gruzie byla vždy lídrem mezi východoevropskými zeměmi,“ prohlásil v červnu „bez přehánění“ premiér země Irakli Garibašvili. Tbilisi splnilo domácí úkoly ohledně přistoupení k Evropské unii a nyní je na tahu Brusel, dodal s odkazem na očekávané rozhodnutí o udělení kandidátského statusu. Unie to ale viděla jinak a Tbilisi se muselo spokojit jen s tím, že sedmadvacítka uznala jeho evropskou perspektivu. Gruzie sice dříve platila mezi zájemci o členství v EU za tahouna reforem, od nich se ale odklonila směrem ke zneužívání moci a systémové politické korupci.

Předseda tchajwanského parlamentu Jou Si-kchun varoval v Senátu před vzestupem autoritářství a diktatury ve světě. Poukázal na nebezpečné mocenské ambice komunistické Číny. Demokratické země se podle něj musí postavit naplňování sobeckých choutek autoritářských režimů. Čínské velvyslanectví v Česku návštěvu tchajwanské delegace silně odsoudilo.