Když na začátku října zaútočilo palestinské teroristické hnutí Hamás na izraelské vojenské i civilní cíle, komentátora Jana Fingerlanda vyděsil rozměr útoku i jeho vlastní špatný odhad. „Nemyslel jsem si, že se to může stát,“ říká v podcastu Background ČT24. „V současné době jsou západní média ve vleku narativu, že je tady válka, kterou je potřeba za každou cenu zastavit. Ale z hlediska vývoje je někdy válku potřeba dobojovat,“ myslí si čerstvý držitel ceny Ferdinanda Peroutky.
Někdy je třeba válku dobojovat, říká ke konfliktu Izraele s Hamásem komentátor Fingerland
Útok Hamásu komentátora Jana Fingerlanda, který se oblasti Blízkého východu věnuje dlouhodobě, vyděsil. I vzhledem k tomu, jak v minulosti postupovala jiná teroristická organizace, Islámský stát. „Když byl Islámský stát na vzestupu na území Sýrie a Iráku, tehdy mnozí říkali, že Sýrie a Irák jsou oslabené státy, tam se to může stát. Islámský stát se zarazil někde na syrsko-izraelských hranicích. A dál to ani nezkoušel,“ popisuje komentátor.
„Lidé z Islámského státu se zřejmě domnívali, že by zbytečně plýtvali síly na, řekněme, příliš dobře nastavenou vojenskou mašinérii. Tehdy se dokonce říkalo, že spousta izraelských Arabů začala mít mnohem lepší vztah k Izraeli, protože si uvědomili, že je to stát, který je chrání před takovýmto typem extremismu,“ vysvětluje, proč je dodnes v šoku z toho, že se Hamásu podařilo zaútočit na jih Izraele.
Výsledek vykoupený lidskými životy
Fingerland připouští, že pokrytí války v českých médiích příliš nesleduje. Zahraniční média na Západě ale podle něj už jsou ve vleku narativu válku zastavit za každou cenu. „Což je lidsky pochopitelné. Ale z hlediska vývoje je někdy válku potřeba dobojovat, i když to může znít krutě,“ konstatuje komentátor.
„Chápu to tak, že to je válka, která když začala, tak musí nějak skončit,“ rozvíjí Fingerland dál myšlenku. „Pokud může Izrael porazit Hamás, tak si myslím, že to bude výsledek, který bude stát spoustu lidí život. Víc Palestinců než Izraelců. Zároveň je to jediný způsob, jak umožnit nějaký další pokrok v palestinském životě, protože pokud zůstane Hamás u moci v Gaze, tak co potom bude dál?“ zamýšlí se.
Fingerland v Izraeli studoval. Místa, na něž zaútočil v říjnu Hamás, v minulosti navštívil „Myslím si, že některé z těch lidí, kteří tam zahynuli, jsem i potkal.“ Na otázku, zda dokáže být ve svých komentářích k tématu i tak nestranný, odpovídá: „Doufám, že ano.“
Sebeupálení mladíka v Tunisku
Dnes Fingerland připravuje pořad Názory a argumenty pro Český rozhlas Plus, v minulosti pracoval v České televizi, psal ale také do Mladé fronty DNES, Lidových novin a mimo jiné také do časopisů Reflex a Respekt. Bližší je mu veřejnoprávní médium.
„Cením si toho, že ve veřejnoprávním prostředí se nemusíte honit za clickbaity a nemusíte se přizpůsobovat tomu, co si přeje čtenářstvo. Samozřejmě, že veřejnoprávní médium to dělá pro lidi, ale Národní divadlo taky nepřizpůsobuje svůj repertoár za každou cenu tomu, co chce vidět co nejvíc lidí,“ srovnává Fingerland. „Cením si také toho, že se můžu třeba zabývat i zdánlivě okrajovým tématem.“
Jako příklad uvádí svůj text o sebeupálení mladíka v Tunisku v roce 2010. Byla to událost, která následně iniciovala vlnu protestů a převratů známých jako arabské jaro. „Článek tohoto typu bych v žádném soukromém médiu neprosadil,“ je přesvědčený Fingerland. „Tehdy jsem možná spíš špatně odhadl, že to bude důležité. Pak se ale ukázalo, že jsem to omylem odhadl správně.“
I když je Blízký východ v médiích často spojován právě s násilnými konflikty, v něčem může být podle Fingerlanda inspirativní „Řekl bych, že tam jsou lidé víc naživu než v Evropě. Víc se potkávají, lépe jedí, víc zpívají, prostě jsou nějak víc sami sebou,“ vyzdvihává. Jedním dechem ale dodává, že jde o lidi ze zemí, které jsou takřka bez výjimky nedemokratické.
„Špatný žák“
Když si Jan Fingerland nedávno přebíral cenu Ferdinanda Peroutky, novinářka Libuše Koubská uvedla, že i kdyby nebyl novinářem, určitě by pořád ještě chtěl být novinářem. Fingerland ale míní, že sen o novinářské kariéře vznikal postupně. Vyučil se sazečem. „Bylo standardem, že když vás soudružka učitelka nemá ráda, tak jdete na učiliště,“ uvádí jeden z důvodů, proč byl zaškatulkován jako „špatný žák“.
„Byli tam se mnou fajn lidé, takže si nestěžuji. Je ale pravda, že obor, který jsem se vyučil, dnes neexistuje,“ říká. Po maturitě už za svobodných poměrů na počátku 90. let se přihlásil na politologii a chtěl se stát akademikem.
Představy o akademické kariéře a, jak sám říká, o bádání, za které mu budou jiní platit, Fingerlandovi vydržely až do doktorského studia. „K tomu doktorandství jsem si ale musel zároveň něčím vydělávat a začal jsem si vydělávat psaním. Určitě to bylo jednoduší než nosit balíky na noční poště,“ říká. „Psaní mě chytilo a zjistil jsem, že mě to vlastně baví.“
Věrný peru a papíru
Část svých textů si komentátor i v dnešní době stále píše na papír. „Má to víc důvodů. Jeden je ten, že mě to donutí zpomalit a připravit si strukturu toho, co píšu,“ líčí. „Jsem ale rád, že jsem se narodil do doby, kdy existují počítače, protože často si sednu a napíšu text z hlavy. Někdy se divím, co ze mě vypadne. Někdy jsem z toho, co jsem napsal, příjemně překvapen a někdy taky ne,“ popisuje svůj tvůrčí proces.
Na psaní na počítači si cení také flexibility, kdy může pružně měnit délku textu nebo přehazovat odstavce. „Jsem rád, že nejsem Egon Erwin Kisch,“ usmívá se při zmínce o reportérovi, který tvořil v první polovině 20. století. „Zároveň jsem rád, že nejsem jeho sazeč,“ dodává.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.
