Jako reportérka se Tereza Šídlová věnuje české diplomacii, pravidelně proto jezdí na zahraniční cesty. „Možná si lidé představují, že to je výlet, ale někdy to bývá opravdu náročné. Neberu to jako turismus,“ upozorňuje novinářka Seznam Zpráv, podle níž může být důležitější nasát atmosféru mezinárodního jednání než čekat na vyjádření politiků. V podcastu Background ČT24 vysvětluje i to, proč jsou novinářky vracející se po mateřské přínosem.
Novinářské cesty nejsou turismus, důležité je chytit atmosféru, myslí si reportérka Šídlová
Že se chce věnovat žurnalistice, si Tereza Šídlová definitivně uvědomila na přednášce Martina Hilského o Williamu Shakespearovi. „Nejvíc mě bavily jeho přednášky o politickém a společenském pozadí romantických sonetů,“ vybavuje si reportérka, která s novinařinou začala v roce 2004. Už o pár let později se věnovala jednání o radaru v Brdech nebo prvnímu českému předsednictví Evropské unii.
Poté se věnovala i domácí politice, dnes ale znovu píše hlavně o tématech spojených se zahraničím a bezpečností. Pravidelně proto jezdí třeba na summity EU a sleduje diplomatická jednání. „Vždy je to zážitek. Možná si lidé představují, že to je výlet, ale někdy to bývá opravdu náročné. Pro mě je to primárně práce, kterou beru zodpovědně. Neberu to jako turismus,“ odpovídá.
Naposledy tak reportovala z Paříže, kde evropští státníci jednali o pomoci Ukrajině. „Podmínky byly drsné, stáli jsme venku v chladu a čekali jsme na informace,“ objasňuje typickou práci novinářů na velkých summitech. „Čekáte na jedno vyjádření, něco se snažíte získat od zdrojů. Je ale důležité být při tom a chytat atmosféru,“ vysvětluje, že na zmíněné pařížské schůzce chtěla Evropa především vyslat signál USA, že se o svoji bezpečnost postará.
S manželem nesoupeřím
Práci zahraniční novinářky se Šídlová snaží skloubit s výchovou dcery. S návratem po mateřské jí pomohla možnost pracovat na půl úvazku, i když i to má podle ní nevýhody. „Když se bavím se ženami vrstevnicemi z různých profesí, tak říkají, že není snadné se z půlúvazku vymanit,“ naráží na to, že pro firmy je to levnější. Jako svůj klíč ke kombinaci zaměstnání a výchovy označuje dobrou práci s časem a sdílení povinností s manželem.
Bývalá novinářka Lidových nebo Hospodářských novin si myslí, že ženy po mateřské jsou pro zaměstnavatele přínosem. „Možná se nemohou věnovat práci od rána do večera, ale přinášejí zkušenosti. A v případě novinařiny už spoustu situací zažily,“ míní, ale dodává, že neví, kolik médií zmíněné poloviční úvazky nabízí.
Šídlová opakovaně zmiňuje svého manžela Jindřicha Šídla, politického komentátora Seznam Zpráv. „Chápu, že je vlivnou osobou s vynikající kariérou, a nechci s ním soupeřit o místo první kariéry. Ale zároveň, pokud jsem se rozhodla se vrátit k práci a chci ji dělat pořádně, tak žádám o pomoc. A on se mi opravdu snaží vycházet vstříc,“ popisuje.
Tlaku neustupuje
S návratem do práce se Šídlová potýkala také poté, co se léčila s rakovinou prsu. „Byl to skvělý okamžik, mohla jsem mít pocit, že jsem znovu nejen člověk, který řeší svoje zdraví, ale který může být užitečný v rodině a prospěšný ve společnosti,“ odpovídá. Boj s nemocí ji naučil mít nadhled a nedat se zatáhnout do stresových situací. „Nenechám se tak snadno rozhodit, třeba od zdrojů, které nejsou primárně nepřátelské, ale samozřejmě se snaží chytit novináře za nos.“
Nepříjemné situaci čelila novinářka zhruba před sedmi lety, když psala o tehdejším velvyslanci ve Švýcarsku Karlu Borůvkovi. Šídlovou totiž poté začala na Twitteru urážet jeho manželka Alena Borůvková. „Byly to čisté lži, které měly zpochybňovat moji morální integritu a morální a profesní integritu mého manžela,“ říká s dovětkem, že Borůvková také pracovala pro ministerstvo zahraničí. „Ohradili jsme se a pak se to přelilo do osobní roviny, kdy nám psala SMS. Já jsem ale typ člověka, který takovému tlaku neustupuje.“
Borůvkovi nakonec na ministerstvu skončili, Šídlová si však i zpětně vybavuje stres a strach. „Byla jsem v posledním trimestru, takže to byla hrozná situace. Zvažovala jsem i možnost trestního oznámení,“ říká s tím, že se tehdy urážky na sociálních sítích ještě tak neřešily. Ošklivé zprávy jí chodí i dnes, za důležité považuje, aby redakce i bezpečnostní služby uměly reagovat na systematické útoky na novináře.
Na rozdíl od manžela ji více než komentáře baví zpravodajství, informování veřejnosti navíc považuje za důležitou společenskou hodnotu. Při otázce na budoucnost Šídlová zmiňuje práci s otevřenými zdroji, představit by si ale uměla i práci válečné zpravodajky. „Čistě teoreticky. Samozřejmě mám malé dítě, takže bych to zvažovala. U nás v redakci jsou navíc kolegové, kteří jsou zkušenější, takže se do toho necpu, ale tu touhu cítím.“
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.
