V Ankaře se po dlouhých deseti letech tváří v tvář setkali lídři regionálních rivalů – Turecka a Spojených arabských emirátů. Na veřejnosti se sice nejvíc mluví o miliardových investicích. Schůzka prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana s korunním princem Abú Dhabí, šejkem Muhammadem bin Zájid Nahjánem, ale odráží širší změny v regionu.
Turecké domácnosti tíží inflace a propad místní měny. Podle ekonomů jde o výsledek série přešlapů prezidenta Erdogana. Aspoň krátkou úlevu přinesly liře zprávy o příslibu miliardových investic Spojených arabských emirátů v Turecku do energetiky, technologií a dopravy.
Lídři obou zemí se skrze obchod snaží napravit roky otevřené rivality prohloubené událostmi takzvaného arabského jara, které před více než deseti lety zachvátilo severoafrické a blízkovýchodní země.
Zástupce politického islámu Tayyip Erdogan se tehdy jasně postavil za Muslimské bratrstvo, které šejkové vnímají jako existenciální hrozbu. Na opačných stranách stanuli představitelé obou zemí také v konfliktech od Sýrie přes Libyi až po Středomoří.
Důvodem oteplování vztahů mezi Ankarou a Spojenými arabskými emiráty není pouze špatná kondice turecké ekonomiky, ale i dopady dění v celém regionu Blízkého východu, respektive Perského zálivu.
Diplomatické tání
Diplomacii rozpohyboval průlom ve vztazích Izraele s arabskými zeměmi, změny americké politiky na Blízkém východě pod Joem Bidenem a lednový konec blokády tureckého spojence – Kataru – ze strany Emirátů, Bahrajnu a Saúdské Arábie.
Právě s Rijádem – a také s Káhirou – absolvuje Ankara podobné námluvy, i když zatím bez viditelných výsledků. Analytik Mehmet Şahin míní, že úsilí o zlepšení vztahů není jednosměrné a zájem na něm má i druhá strana. „Ať už si říkají republika, emirát, nebo království, jejich priorita není národ, ale režim. Dělají vše pro to, aby jejich režim zůstal silný a u moci.“
Setkání v Ankaře neznamená, že se pozice lídrů, kteří spolu roky soupeří, zásadně mění. Nová realita je ale přiměla spolu mluvit.
