Muzejníci z Ústí nad Labem stěhovali obří stroje z bývalé výrobny mýdel V bývalé výrobně mýdel v areálu někdejší Setuzy objevila demontážní firma technickou památku, kterou se snaží nyní zachránit. Historické kompresory dokládají využití vodíku už před více než sto lety. Na záchraně starých strojů se podílí mimo demontážní firmy i soukromý investor a Fakulta strojní ČVUT v Praze. Unikátní památku si v budoucnu bude moci prohlédnout veřejnost.
Ústečtí muzejníci stěhují obří stroje z bývalé výrobny mýdel v areálu někdejší Setuzy
„Když jsme do závodu vstoupili a uviděli stroje, bylo nám jasné, že do šrotu je dát nemůžeme. Cítili bychom se jako kulturní barbaři. Spojili jsme se s developery, kteří tvoří průmyslovou architekturu,“ řekl ředitel firmy Cannoneer Zbyněk Ortmann, která má na starosti demontáž strojů
Kompresory by tak skončily zřejmě v nějakém podniku v Praze. „Měli jsme předjednáno, že za odvoz strojů bychom dostali zhruba 1,5 milionu korun. Pak mě ale kontaktoval pan Martin Krsek, který je historikem. Nastudoval jsem si trochu historii a pochopil, že stroje patří do Ústí. Záměr je představit veřejnosti se mi moc líbil,“ uvedl Ortmann
Třípodlažní industriální stavba s mřížovými okny, která byla součástí proslulých Schichtových závodů, působí zchátrale, je však mimo provoz teprve druhý rok. Uvnitř se tak dochovala prakticky kompletní technologie
Některé její části jsou podle Krska staré přes sto let, takže pamatují ještě císaře, což platí zejména o kompresorovně vybavené monumentálními stroji z roku 1911
„Baterie kompresorů stlačovaly vodík používaný v procesu ztužování potravinářského tuku. V denním provozu fungovaly až do roku 2008, takže se dochovaly do dnešních dnů v překvapivě dobrém stavu,“ uvedl historik Krsek
Schichtovi byli průkopníky margarínu v Rakousku-Uhersku. První z roku 1903 nesl dodnes známou značku Ceres. Ztužovna v ústecké čtvrti Střekov byla první v Evropě a čtvrtá na světě. „Předpokládáme, že jiné takové kompresory už v Evropě nejsou,“ uvedl Krsek. Tři obří stroje z roku 1911 a jeden menší z roku 1957 se musely nejprve rozebrat
„Největší dvojice má setrvační litinové kolo o průměru skoro tří metrů, jedno váží mezi sedmi a osmi tunami,“ uvedl Krsek. Zařízení se stěhuje do muzejního objektu na protějším břehu Labe na Klíši, transport potrvá několik dní. „Dnes se mluví o vodíku jako o médiu budoucnosti, s nímž je spojován právě Ústecký kraj. Z tohoto pohledu je to velmi zajímavá památka,“ poznamenal historik
Muzejníkům se podařilo získat generálního sponzora, který uhradí částku na záchranu. Zásadní finanční podporu poskytla energetická firma Sev.en Energy. Přihlásila se i strojní fakulta ČVUT v Praze, jež se chce finančně také podílet na zachování památky
Součástí prací je konzervace. V budoucnu by muzejníci rádi prezentovali celou kompresorovnu tak, jak fungovala, v syrovém stavu se stopami historie
„Přechod od uhlí k vodíkovým technologiím má v Ústeckém kraji přímo symbolický význam. A tak je zcela přirozené, že se Fakulta strojní ČVUT v Praze rozhodla přispět k záchraně kořenů vodíkové technologie podporou uchování technické památky a přechodu od končícího uhlí k možné budoucnosti 'vodíku' v tomto průmyslovém kraji České republiky svým výzkumem,“ uvedl děkan fakulty Michael Valášek
