Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
Koncert se odehrával v prosinci 2024 v karavansaraji, tedy místě, které v minulosti sloužilo k odpočinku karavan. Ahmadíová koncert streamovala živě na platformě YouTube, kde uložila i záznam. Ten nasbíral přes tři miliony zhlédnutí.
„Jmenuji se Parastu a jsem dívka, která chce zpívat pro lidi, které miluji. Je to právo, které jsem nemohla ignorovat – zpívat pro zemi, kterou vroucně miluji. Tady, v této části našeho milovaného Íránu, kde se prolíná historie s našimi mýty, si poslechněte můj hlas a představte si tuto krásnou vlast...,“ vyzvala posluchače v popisku videa. „Jsem vděčná všem, kteří mě v těchto obtížných a mimořádných okolnostech podpořili,“ dodala.
Vystupovala v dlouhých černých šatech na ramínka a prostovlasá. Mimo jiné takto interpretovala vlasteneckou píseň Az chún-e džavánán-e vatan, tedy v překladu zhruba Z krve mladých synů vlasti. Tuto baladu složil perský „národní básník“ z přelomu devatenáctého a dvacátého století Áref-e Kazvíní a verši odkazoval k příběhu z perské mytologie.
„Vulgární a nemorální“ neplatí pro všechny
Ahmadíová svým koncertem porušila hned několik tamních zákonů. Írán jednak zakazuje zpěvačkám veřejně vystupovat, jednak Ahmadíová neměla hidžáb a byla oblečená v šatech, píše DPA. Soud v íránské provincii Kom zdůvodnil uložený trest tím, že Ahmadíová spolu s hudebníky pohoršovali produkcí veřejnost a šířili „vulgární a nemorální obsah“.
Kromě bičování pro všechny odsouzené navíc platí dvouletý zákaz cestování a po stejnou dobu můžou zapomenout na další koncertování. „Jaká umělecká činnost je Parastu Ahmadíové vlastně odepřena v zemi, kde je ženský hlas již zakázán?“ cituje z reakcí na sociálních sítích exilový íránský zpravodajský web IranWire.
V nich zaznívalo také podivení, jak to, že úřadům letos v březnu vůbec nevadil záznam koncertu libanonské zpěvačky Julie Boutrosové během shromáždění vládních podporovatelů. Projekce na velkoplošné obrazovce přitom překročila hned dvě dlouholetá kulturní tabu, upozornil tehdy další exilový web Iran International – už téměř půlstoletí platí, že není přípustný sólový ženský zpěv před mužským publikem. A navíc ani Boutrosová neměla šátek.
Amnesty žádá zrušení rozsudku
Nyní devětadvacetiletá Ahmadíová byla – spolu s dalšími hudebníky a organizátory koncertu – po zveřejnění videa v roce 2024 zadržena, záhy ale propuštěna. Nicméně úřady následně zahájily proti koncertujícím umělcům oficiální řízení a rozsudek padl letos v červnu. Lze ještě podat odvolání.
Tisková agentura Mízán spadající pod íránskou justici rozsudek dosud nezveřejnila. Íránská exilová lidskoprávní organizace Hengaw, sídlící v Norsku, ale tvrdí, že měla možnost se s informacemi seznámit. Amnesty International vyzvala íránské úřady, aby rozsudek nad Ahmadíovou neprodleně zrušily.
Navzdory bičování protestů přibývalo
IranWire připomíná, že bičování coby trestu za vystoupení jsou íránští zpěváci a hudebníci vystavováni opakovaně od islámské revoluce v roce 1979, jež v zemi nastolila teokratický režim.
V posledních letech v Íránu zintenzivnily protesty žen proti přísným zákonům. Na podzim 2022 se v zemi zvedla vlna protestů po smrti Mahsy Amíníové, která zemřela po zatčení kvůli porušení pravidel nošení hidžábu. Bezpečnostní složky demonstrace násilně potlačily. Mnoho žen ve velkých městech se ale i tak pravidlům týkajícím se oblékání odmítá podřídit.
Loni v březnu byl rovněž sedmdesáti čtyřmi ranami potrestán íránský zpěvák Mehdí Jarráhí. Ten složil píseň podporující právo žen nezahalovat si vlasy, za což byl odsouzen. Fyzickým trestem pak soud podmínil navrácení kauce, kterou zaplatila třetí strana. Skladbu Tvůj šátek zveřejnil Jarráhíu příležitosti prvního výročí protivládních protestů, jejichž heslem se stalo „Žena, život, svoboda“.
Těmito slovy končil rovněž protestsong Baraye (lze přeložit jako Za…), jehož text odráží touhu mladých Íránců po svobodě a normálním životě. Skládá se ze vzkazů o pocitech zoufalství a smutku, které si autor skladby Šervín Hádžipúr přečetl na internetu. Baraye se stala přes noc hymnou protivládních protestů, nicméně Hádžipúr byl donucen vyjádřit veřejně lítost a měl si jít sednout za mříže na necelé čtyři roky. Nakonec byl ale omilostněn. V roce 2023 za píseň získal cenu Grammy v nové kategorii zaměřené na hudbu, která napomáhá společenské změně.
Nový vůdce, stará pravidla
Právníci a zástupci lidskoprávních organizací, které oslovil britský list The Guardian, zdůrazňují, že zatýkání umělců veřejně kritických vůči íránskému režimu je součástí snah potlačit kulturní disent. Útlak nyní pokračuje navzdory „válečné propagandistické kampani zaměřené na zlepšení image íránských úřadů“.
Z pohledu protirežimních íránských umělců „nelidský a ponižující trest“ pro Parastu Ahmadíovou, jakkoliv očekávaný, prohloubil obavy z eskalace kulturní represe. A kruté potvrzení obav, že „navzdory řečem ve Washingtonu o ‚novém režimu‘ v Íránu zůstává represivní aparát islámské republiky nezměněn“.
Íráncům se tím dává jasně najevo, že jejich noví vůdci mohou být stejně přísní jako ti, kteří zahynuli ve válce, míní The New York Times. Zabitého ajatolláha Alího Chameneího, jenž zůstával autoritou teokratického režimu přes tři dekády, nahradil coby nový nejvyšší duchovní vůdce Íránu jeho druhorozený syn Modžtaba.
Někteří dotazovaní zástupci lidskoprávních organizací se obávají, že represe vůči ženám můžou dokonce ještě zesílit. Rozsudek nad Ahmadíovou padl jen několik dní poté, co se Írán a Spojené státy předběžně dohodly na ukončení měsíce trvajícího konfliktu, který odstartovaly americko-izraelské údery.
