Série z „předaleké galaxie“ dospěla ke svému (prozatímnímu) konci. Režisér J. J. Abrams, jenž se vrací do velitelské pozice, musí zápolit s tíhou přes čtyři dekády budované mytologie i se zástupy natěšených, obezřetných a rozzuřených fanoušků.
Recenze: Ohromující akce a příliš opatrný konec. Vzestup Skywalkera uzavírá ságu Star Wars
Není vteřina nových dílů Star Wars, kterou by fanouškovské publikum nepodrobilo důkladné analýze. Není zpráva nebo teorie, kterou by nečetli. Rekapitulace událostí z posledních let je pro ně zbytečná. Jejich zástupci tedy mohou následující dva odstavce s klidným svědomím přejít.
Mír v době internetových válek?
V roce 2012, když studio Disney odkoupilo značku Star Wars, zbyly z takzvané „prequelové trilogie“ George Lucase (1999 až 2005) jen výsměšná videa na internetu. Plány na natočení nových dílů přivedly do studia režiséra a producenta J. J. Abramse. Reakce na jeho příspěvek, sedmou epizodu Síla se probouzí (2015), naznačovaly, jakým směrem se bude přijetí nových filmů ubírat. Hodnotit a kritizovat se bude to, čím snímky nejsou, místo toho, aby se řešilo, co nového do série vnáší.
Následující díl Poslední z Jediů (2017) režírovaný Rianem Johnsonem poté část fanoušků Star Wars rozběsnil natolik, že se celá událost stala mementem Hollywoodu v internetové době. Producenti i konzumenti se shodli jedině na tom, že jedni pro druhé představují velké ohrožení. Po nevyrovnané, ale jedinečné osmé epizodě se vrací Abrams, aby alespoň některým zanechal na novou trilogii dobré vzpomínky.
Abrams má pověst vynikajícího byznysmena a zručného realizátora. Profiluje se jako vizionářské dítě Stevena Spielberga, které čerpá energii z nostalgie a nových technologií. Zdůrazňuje přitom svůj televizně-seriálový původ. S devátou epizodou mu byl svěřen nezvyklý úkol napravit „průšvih“ Posledního z Jediů. Předtím, než se studio rozhodne, kam svou značku nasměrovat dál, její dočasné finále musí vzbuzovat přinejmenším pocit důstojnosti.
Jak tuto situaci Abrams řeší? První minuty Vzestupu Skywalkera okamžitě napoví a buďte si jisti, že po dobu přibližně tří čtvrtin stopáže režisérova síla neochabne. O premiérových Hvězdných válkách (1977) se mluví jako o filmu, který dal sci-fi filmům rychlost (a prequelové filmy se jí zase vzdaly), ale nikdy se jí vyprávění nevyznačovalo tolik jako ve Vzestupu Skywalkera.
Dvě hodiny zběsilosti
Abrams jako mávnutím světelného meče zavrhne relativní celistvost Posledního z Jediů, v kterém většinu postav motivovalo jen a pouze holé přežití. Místo toho svůj film pojímá jako soubor navazujících epizod. Střídají se nejen planety rozličných podob, ale i skupinky postav a jejich cíle.
Ačkoli je tento formát základem Star Wars a k vidění je například i v současném seriálu z předaleké galaxie Mandalorian (2019), Abrams ho dovádí na hranu možného. Jistým miniaturním modelem nového dílu by mohla být scéna ze začátku filmu, v které pilot Poe Dameron (Oscar Isaac) udělá v krátké době několik skoků hyperprostorem a vždy skončí v jiném koutu galaxie.
Star Wars: Vzestup Skywalkera
Prostředí se někdy mění tak rychle, že jsou postavy nuceny odejít dřív, než se vůbec dokážou zorientovat. Vzestup Skywalkera několikrát opakuje dějový vzorec – přílet hrdinů, infiltrace, dosažení cíle a útěk. V krátkých pauzách se potom dozvídáme, kam jejich další kroky povedou.
Režisérovi se přitom daří sekvence variovat. S ohledem na prostředí tak například jednotlivé postavy nabývají různé důležitosti. Někdy je potřeba Poeovy výmluvnosti, někdy síly Rey (Daisy Ridleyová) a někdy jsou klíčové překladatelské schopnosti droida C-3PO (Anthony Daniels). Mění se ale i míra závažnosti. Zejména Rey těžko nese úmrtí několika figur, které byly pro nové i staré díly série určující.
Abramsův epizodický styl se ale stejně nejlépe prezentuje na rozmanitosti akčních scén. Ohromující tempo Vzestupu Skywalkera je dáno právě stálými úprky a záchranami na poslední chvíli. Podobu mají překotného skákání nadsvětelnou rychlostí, honičky kluzáků připomínající sérii Šíleného Maxe nebo plížení se městem plným nepřátelských vojáků. Není pochyb, že se jedná o nejrychlejší a nejpřekotnějšími zvraty přeplněnou část z devíti.
Tváří v tvář starým problémům
Přeci jen je ale Vzestup Skywalkera spolehlivé, nerušivé a bezpečné dílo. Toho se Abrams drží i v závěrečné čtvrtině, která ovšem vykazuje problémy v předchozí stopáži neviděné. První komplikací je, že Abrams ve snaze dovysvětlit jisté nejasnosti svého vyprávění výrazně zvolňuje tempo – nešťastným způsobem se o to pokouší zrovna ve chvíli, kdy na pozadí zuří boj o osud celé galaxie.
Častým a nekoncepčním střídáním mezi pohledy postav poté dochází k takovým problémům s rytmem, až se tato část stane zdaleka nejnudnější sekvencí ve filmu. V této situaci, kdy Vzestup Skywalkera nechtěně obnažuje své poklesky, začínají ze snímku vyčnívat i mnohá klišé, otřesně znějící monology a zápletky převzaté z jiných dílů série. A jakkoli jsou poslední minuty jímavé a logicky zakončují předchozí dění, pro mnohé budou opět symbolem tvůrčí nemohoucnosti, která se příliš ohlíží zpět.
Vzhledem k tomu, jak nevybíravě vyhrocené byly diskuse kolem Star Wars od premiéry Posledního z Jediů, je smířlivá podoba Vzestupu Skywalkera skoro až zklamáním. Abramsův film ztěžka vzbudí tolik zájmu, jako když se v Síla se probouzí dal do proklamovaného napravování pověsti série nebo když poté příspěvek Riana Johnsona rozvířil tolik kontroverzí. Nejvíce pozornosti a díků by mu mělo patřit za to, že Star Wars zase jednou přiblížil vyčerpávající rychlosti a akčnosti aktuální doby.