Na výstavách a ve stálých expozicích mají návštěvníci většinou možnost prohlédnout si jen zlomek ze sbírek daného muzea či galerie. Muzeum Boijmans Van Beuningen se rozhodlo tuto křivdu napravit. V nové budově v Rotterdamu si zájemci projdou depozitář, kde se díla skladují i restaurují. Bez jakýchkoliv kurátorských návodů.
Budova podle návrhu studia vedeného nizozemským architektem Winym Maasem připomíná obří květináč. Název Depot, tedy sklad, může být koneckonců zaměnitelný se slovem „de pot“, který v nizozemštině znamená hrnec, ale je také částí právě slova květináč.
Na střeše budovy roste březový háj, který má kompenzovat prostor, jejž stavba ubírá parku. Plášť sestavený z téměř tisíce sedmi set zrcadlových panelů zase díky odrazu nebe a okolní zeleně napomáhá nenápadnosti.
Příliš pozornosti nepřitahovala dosud ani díla, která jsou v Depotu uložena. Depot je totiž doslova skladem umění, jen otevřeným veřejnosti – lidé si v něm mohou prohlédnout uložené sbírky i sledovat běžný provoz muzejního zákulisí. Třeba zastihnout restaurátoraa při práci na obrazu van Gogha.
Ať už židle, nebo Rembrandt
Muzeum Boijmans Van Beuningen chce novinkou napravit nespravedlnost vůči uloženým dílům. Muzea totiž běžně vystavují jen šest až deset procent svých sbírek. V Depotu návštěvníci uvidí všech sto padesát tisíc sbírkových předmětů, záměrně ale bez jakéhokoliv kurátorského zásahu.
V posuvných rámech tak vedle sebe visí obrazy holandských mistrů i díla neznámých autorů, jen proto, že pocházejí ze stejného období. Malba od Rembrandta je podle tiskového mluvčího Jeroena van der Hulsta v Depotu stejným objektem jako třeba židle. „A to je, co dělá tuhle sbírku speciální. Vidět i tuhle rovinu. Jsou i jiná místa, kde můžete navštívit depozitáře, ale tahle transparentnost z nás dělá určitě unikátní zážitek,“ nepochybuje.
Muzeum odhaduje, že odkrytý depozitář ročně přiláká až šedesát tisíc zájemců. „Skladem“ můžou procházet s průvodcem nebo sami po vyznačených trasách.
