„Kdo jednou pozná Sklep, už se ho nikdy nezbaví,“ tvrdil v úvodu sborník, který v roce 1999 shrnoval tvorbu Divadla Sklep. Sklepáků se nelze zbavit, jen se jimi bavit, potvrzuje svérázná scéna i v dubnu letošního roku, kdy slaví 45. výročí své existence. Festivalem, dokumentem a také premiérou nových televizních skečů, z nichž web ČT24 přináší ukázku.
Sklepácké oslavy v Böhmen und Mähren
Na své scéně na Dobešce slaví Divadlo Sklep 45 let po celý týden. Začíná 25. dubna jednodenním festivalem, který má být „jakousi cestou od Husáka k rudým trenkám, téměř půl století legrace za každou cenu“. Program pokračuje v dalších dnech slavnými besídkami - jednou „fungl novou“ a jedním „best of“ - a také inscenací Mlýny k 25. výročí od premiéry tohoto absurdního dramatu.
Sklepáci se ale jen neohlíží – od pátku 29. dubna do neděle 1. května uvede ČT art každý večer nový pořad Divadlo Sklep: Böhmen und Mähren. Připomene poeticko-štiplavý humor starších scének, skečů a písní, ale zatepe i do současnosti. „Podle mě se jedná o nemilosrdnou sondu do jádra naší společnosti viděné v prizmatu vývoje jiskřivé hlímy rybníky,“ říká Jiří Macháček.
Víc než slova napoví ukázka.
„Manželská etuda“ Tři věci v podání Terezy Kučerové a Davida Vávry:
Grilovací báseň v procítěném přednesu Davida Vávry:
K jubileu vznikl také dokument Olgy Dabrowské Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa. V předpremiéře snímek, stejně jako skečový pořad, uvedl festival Finále Plzeň, do kin vstoupí 5. května.
Zmrkvíchvstání divadla
Sklep začínal opravdu ve sklepě – babičky tehdy čtrnáctiletého Davida Vávry na pražské Dobešce, kde uspořádal „předpubertální večírek“ s Milanem Šteindlerem. „A protože jsme ho chtěli zpříjemnit, doplnili jsme ho představením, které se odehrávalo na kredenci,“ vzpomínal Vávra, dnes mimo jiné šumný architekt.
Tak vznikl v roce 1971 soubor, jehož „jedinou ambicí bylo nemít žádné ambice“ a jehož poznávacím znamením se staly scénky plné absurdit a nadsázky. Nejstarší inscenací jsou Mlýny, ke známým patří také Tajů plný ostrov, Chemikál či Piš, Kafka, piš. Některé z nich ve svém programu připomene v následujících dnech také Česká televize.
Do proměnlivého souboru Sklepáků patří řada výrazných osobností, od architektů, filmařů přes muzikanty či výtvarníky až po právníky. Za 45 let divadlem prošli například Tomáš Vorel, Monika Načeva, Jan Slovák, Lenka Vychodilová, Jiří Macháček, Jiří Burda, Eva Holubová, Aleš Najbrt, Robert Nebřenský, Václav Marhoul, Tereza Kučerová, Lumír Tuček, Ondřej Trojan nebo Otakáro Schmidt. Spojena je s divadlem i výtvarná skupina Tvrdohlaví.
V 80. letech Sklep společně s Mimózou, Recitační skupinou Vpřed, Kolotočem a Baletní jednotkou Křeč utvořil seskupení Pražská pětka. Stejnojmenný film s kolegy z divadla natočil Tomáš Vorel, o širší známost souboru se postarala režisérka Věra Chytilová, když některé ze Sklepáků obsadila do filmu Kopytem sem, kopytem tam. A pro mnohé nezapomenutelné jsou televizní kurzy němčiny Alles Gute.
Jaká je vaše první vzpomínka na Divadlo Sklep?
- David Vávra: Porazili jsme kredenc a vylezli na něj s Milanem Šteindlerem. A je to i první vzpomínka Sklepa.
- Tomáš Hanák: Snop energie, narvaný do jediné sklepní místnosti u Vávrů. Diváci v několika vrstvách, herci lezou na scénu – pár prken vedle sebe – malinkým okénkem ze zahrady. Zjevení. Zmrtvýchvstání divadla! Vlastně, vzhledem k místu zjevení, Zmrkvíchvstání divadla.
- Jiří Macháček: Abych byl přesný, tak na tu úplně první si nepamatuju. Ale můžu si vzpomenout na tu druhou.
- Václav Marhoul: Je rok 1980. Strahovský klub. Představení Lážo plážo. Úlet. Naprostej.
- Lenka Andelová: Pan Boháč, Tereza Kučerová, Dobeška. První vzpomínka souvisí s Pražskou pětkou a branickou Kovárnou.
- Tereza Kučerová: Ježkovy zraky. To bylo někde na Kulaťáku. Vytáhl mě spolužák, někdy před rokem 1982, na představení. Už ani nevím, jak se jmenovalo, ale utkvělo mi v hlavě, že jsem do té doby nic podobného neviděla. Ještě si pamatuji, že vystupovali v bílých kamaších.
- Fero Burda: Velmi zábavná, protože to bylo naprosto neorganizované, neustále se improvizovalo a hlavně to byla nevázaná legrace. V tom nejlepším slova smyslu.
