Ve čtvrtek uplynulo osmdesát let od vraždy generála Bedřicha Homoly v berlínské věznici Plötzensee. Byl legionářem a vrchním velitelem skupiny Obrana národa v období nacistické okupace. Komunistický režim jeho jméno nechal zapomenout a o zásluhách dlouho nevěděli ani jeho vnuci. Nyní se to ale snaží historici napravit.
Během čtvrtečního pietního setkání na Vítkově uctili památku svého slavného předka generála Bedřicha Homoly jeho pravnuk Zdeněk Homola a pravnučka Radka. „Jménem rodiny vám děkuji za účast a projevenou pietu,“ uvedla právě ona celé setkání.
Na den přesně před osmdesáti lety totiž nacisté Bedřicha Homolu zavraždili. Jeho smrti předcházel rok věznění, výslechů a mučení. Gestapu ale za tu dobu nic z odboje neprozradil. „Jeho další působení, tedy boj za mřížemi, zaslouží naprostou úctu, protože u něj se akce gestapa zastavily a on svojí statečností a hrdinstvím při výsleších zachránil celou řadu přátel,“ shrnuje historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.
Během první světové války působil Homola v legiích. Během té druhé pak stál v čele vojenské protinacisticky zaměřené odbojové organizace Obrana národa. „Skupina se soustředila především na zpravodajskou činnost a pochopitelně měla spojence ve všech dalších odbojových organizacích. A samozřejmě se účastnila plánování vojenského převratu,“ připomíná historik Československé obce sokolské Boris Uhlíř.
Zamlčené hrdinství
Vnuk Zdeněk Homola dlouho nevěděl o tom, co všechno jeho dědeček dokázal a jak důležitý pro odboj byl. Ve škole se o legionářích neučilo a doma se o statečném předkovi také nemluvilo – hlavně ze strachu, aby v komunistickém Československu nepřišel postih.
„Tehdejšímu režimu se opravdu povedlo, aby upadl do zapomnění. Samozřejmě se to netýkalo jen jeho, ale většiny jeho spolubojovníků,“ říká vnuk zavražděného generála.
Kvůli nedostatku informací o jeho osudu začal po roce 1989 pátrat sám. Dostal se k dokumentům ze zatčení, soudu i popravy. Získal rovněž dopis, který Homola rodině v den smrti napsal. Na zadní stranu připojil i vzkaz národu.
„O mé oběti tady nepíši, jest samozřejmá,“ stojí v posledním generálově poselství. Nyní se Zdeněk Homola snaží dostat jméno svého předka do širšího povědomí, o jeho životě a vlastenectví už také napsal knihu. Čtvrteční veřejný pietní akt tak rodina považuje za satisfakci.
