České dráhy chystají na červenec velké zeštíhlení administrativy a vedení. Restrukturalizaci již schválilo představenstvo a podporuje ji i ministr dopravy. Odbory jsou opatrné, i když zatím ne vysloveně kritické. O přesných počtech propuštěných vedení drah zatím nemluví, zřejmě ale ve firmě skončí stovky lidí.
O redukci počtu zaměstnanců začal hovořit generální ředitel Českých drah Ivan Bednárik již počátkem roku. Ještě před porážkou drah ve výběrovém řízení na rychlíky Kolín – Ústí nad Labem adresoval zaměstnancům videovzkaz, v němž hovořil o tom, že chce, aby zaměstnanci, „kteří chtějí pracovat“, mohli dále pracovat, a naznačil, že se propouštění bude týkat hlavně administrativy.
Nyní jeho plán schválilo představenstvo. Předpokládá, že dráhy vyčlení – podobně jako to kdysi učinily s nákladní dopravou – divizi služeb, která se bude nově starat o opravy vozidel Českých drah i ČD Cargo, a zároveň se zjednodušší struktura řízení. Místo sedmi stupňů bude mít čtyři.
Bednárik nechce zatím prozradit, kolik lidí u drah po restrukturalizaci skončí. „Povědět dnes číslo by bylo věštěním z křišťálové koule,“ řekl. Zároveň připustil, že tři stovky lidí již od začátku roku výpověď dostaly. V minulosti se Bednárik zmínil o tom, že by neměl počet propuštěných překročit tisícovku, tedy zhruba patnáctinu celkového počtu zaměstnanců.
Dodal, že svůj plán předjednal s odboráři. Ti jsou ve svých vyjádřeních zatím opatrní. „Pro nás je podstatné, aby jakákoli změna byla změnou k lepšímu, k větší efektivitě. Zatím nás to úplně nepřesvědčilo,“ poznamenal Vladislav Vokoun z Odborového sdružení železničářů.
Ministr dopravy Karel Havlíček (za ANO) naopak Bednárika jasně podpořil. „Jsem přesvědčen, že ředitel Bednárik je po dlouhé době skutečně prvoligový manažer v čele Českých drah,“ podotkl.
Zároveň však Havlíček avizoval, že dráhy nedostanou čas, aby se v nové struktuře usadily. Soutěže na rychlíkové linky budou podle něj pokračovat i letos. České dráhy od roku 2016 přišly již o osm dálkových linek, pozice ztratily i v regionální dopravě, velké soubory linek získali jejich konkurenti zejména v Jihočeském, Libereckém, Pardubickém, Ústeckém, Zlínském a naposledy i v Plzeňském kraji.
Aby dráhy dál neztrácely zakázky, potřebují fungovat levněji. Protože v železničních tendrech zpravidla platí, že kdo chce po státu nejmíň – má tedy nejmenší náklady – obvykle vyhrává.
