I když se prezident chystá vetovat zákon o národních parcích, těžko si lze představit, že ještě něco zmůže, když poslanci již dokázali přehlasovat senátory a když nezabral ani dlouhý prezidentův projev, se kterým před poslanci nedávno vystoupil. Pokud se tedy nestane něco výjimečného, vstoupí ještě letos novela zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v účinnost. Co to znamená pro přírodu, obyvatele národních parků či turisty?
Tím, že poslanci odmítli senátní návrhy změn, bude se hrát už jenom o jeden materiál. Poslanci ho buď protlačí i přes prezidentské veto, nebo ze všeho povyku nebude vůbec nic.
Jde o novelu, která upravuje postavení všech čtyř národních parků (v paragrafech tomto pořadí: NP České Švýcarsko, Krkonošský národní park, NP Podyjí, NP Šumava).
Zákon výslovně zakazuje, aby na území národních parků včetně obcí vznikaly doly, průmyslové zóny nebo skládky, není také možné měnit stávající vodní režim pozemků – na Šumavě lze jen se souhlasem orgánu ochrany přírody – nebo konat ohňostroje.
Mimo obce pak je zakázáno mj. „umisťovat, povolovat nebo provádět stavby, mimo staveb nevyžadujících územní rozhodnutí nebo územní souhlas“.
Stromy: Uschnou, zetlejí… A co potom?
Dosavadní diskuse o novele známé spíše jako zákon o národních parcích se točily především kolem Šumavy a převážně kolem jejích prvních zón. Zóny ochrany přírody mají být čtyři.
Poté, co je svojí vyhláškou stanoví ministerstvo životního prostředí, zůstane podoba národních parků dlouho neměnná. „Projednávání změn zón ochrany přírody národního parku lze (…) zahájit nejdříve 15 let po nabytí účinnosti první vyhlášky,“ stojí totiž v zákoně.
- a) zóna přírodní: ucelené plochy, kde převažují přirozené ekosystémy, které by měly být zachovány
- b) zóna přírodě blízká: plochy, kde převažují člověkem částečně pozměněné ekosystémy, cílem by měl být stav odpovídající přirozeným ekosystémům
- c) zóna soustředěné péče o přírodu: plochy, kde jsou ekosystémy člověkem významně pozměněné, ochrana by měla zlepšit jejich stav
- d) zóna kulturní krajiny: zastavěné plochy a zastavitelná území obcí určené k jejich udržitelnému rozvoji
V první zóně (tj. přírodní) je podle zákona „cílem zachovat (přirozené ekosystémy) a umožnit v nich nerušený průběh přírodních procesů“. Zákon povoluje v přírodní zóně „pouze zásahy, které nejsou v rozporu s cílem ochrany této zóny“.
Nejde tedy vysloveně o bezzásahovou zónu. Lidé by mohli v přírodních zónách zasahovat například v případě požárů, zabezpečování turistických cest či kvůli výzkumu. Povolené jsou i „zásahy proti šíření geograficky nepůvodních druhů organismů“ a regulace spárkaté zvěře.
Zákon nicméně zakazuje zařazovat lesy z první zóny do lesních hospodářských plánů. Senátoři se neúspěšně pokusili ze zákona vypustit další větu: „Rovněž se v nich neumisťují těžby a nenavrhují výchovná a pěstební opatření.“
Především však dolní a horní komora českého parlamentu bojovaly o úvodní ustanovení, podle kterých „veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování jejich ekologicky stabilních přirozených ekosystémů…“ a „dlouhodobým cílem ochrany národních parků je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů“.
Ani to se nepodařilo kritikům vypustit, ačkoli to podle nich znamená vyhlášení bezzásahovosti.
Právě kolem toho, zda by mělo být povoleno v nejpřísněji chráněných oblastech kácet či odvážet dřevo, se točí dlouholeté šumavské spory, které de facto pohřbily několik předchozích pokusů věnovat šumavskému národnímu parku speciální zákon.
Potřebě odstraňovat stromy napadené či ohrožené lýkožroutem se ostatně ve svém projevu ve sněmovně věnoval i prezident Zeman. Obvinil bývalého ministra životního prostředí Martina Bursíka (tehdy SZ), jehož úřad po orkánu Kyrill rozhodl, že ze šumavských prvních zón nenechá odstranit popadané stromy, že tak způsobil kůrovcovou kalamitu.
„Když někdo vykácí alej, stává se předmětem kritiky. Když někdo zničí 60 tisíc stromů, tak se těm Bursíkům nic nestane,“ prohlásil prezident zvýšeným hlasem. Hovořil také o „hnědém Mordoru“, který tak podle něj vzniknul. Odkazoval přitom na svůj letecký výlet nad Šumavou v době kůrovcové kalamity.
Pravidla, která prosadilo ministerstvo životního prostředí, však vycházejí z jiných podkladů. Jak upozornil při debatě před závěrečným schvalováním zákona ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), na místech, kde stromy uschnou a popadají, nezůstává mrtvá krajina.
Již před čtyřmi lety upozornila správa německé části Šumavy (resp. Bavorského lesa) své české protějšky, že se les dokáže dobře zotavit, a to bez lidské pomoci. Správci německé části Šumavy sledovali vývoj lesa zasaženého kůrovcem v letech 1991 až 2011.
„Díky kůrovci a polomům došlo k otevření korunového zápoje (prolínání korun stromů), zvýšení množství tlejícího dřeva, a tím i k nárůstu počtu vzácných druhů,“ popsal Marco Heurich z oddělení ochrany přírody a výzkumu Národního parku Bavorský les.
K podobným procesům tak nyní patrně budou ponechány - navzdory obávám prezidenta, některých poslanců a také části šumavských obyvatel - i české národní parky včetně šumavského.
Turisté: Zajisté rozutíkají se po lese
Podle zákona, který nyní míří z Poslanecké sněmovny na Hrad, je posláním národních parků mimo jiné „k přírodě šetrné turistické využití“. S tím, že se do národních parků vydají turisté, počítá řada ustanovení, která právě potřebám turistiky dávají výjimku například ze zákazu terénních úprav nebo zákazu staveb.
Zákon umožňuje vyhradit turistické trasy i v klidových územích, ačkoli zřejmě nebudou přístupné celoročně. Klidová území zatím existují pouze na Šumavě, původně do nich lidé vůbec nesměli, později soud nařídil jejich otevření, stále však platí přísné restrikce.
Ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený interpretoval nový zákon tak, že klidová území budou jedinými místy, kam bude možné nadále vstup omezit. „Výsledkem bude, že národní park by měl být průchodný prakticky po celé ploše,“ předpokládá ředitel Hubený.
Senátoři chtěli ve vztahu k turistům prosadit dvě změny. Jedna se měla týkat právě klidových území. Pozměňovací návrh měl znemožnit rušení vyhrazených cest nebo tras v klidových územích s výjimkou případů, kdy by „došlo k významným negativním dopadům na předměty nebo cíle ochrany národního parku“.
Především ale se zamítnutím senátních změn padl návrh, aby zákon přímo konstatoval, že je účelem národního parku mimo jiné „využití území národních parků pro vzdělávání, turistiku a rekreaci…“ namísto zmíněného „šetrného turistického využití“.
Obyvatelé se bojí, že bude hůř
Práva obcí a jejich obyvatel byla hlavním argumentem senátorů či kritiků zákona z řad poslanců. Šlo opět hlavně o Šumavu. Ostatní národní parky jsou vyhlášeny tak, že v nich centra měst a obcí nejsou. Do Krkonošského národního parku tak spadají pouze osady, jako jsou Mísečky či Strážné, a samoty, zatímco Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou a Vítkovice nejsou podle zákona na území národního parku (území KRNAP je ze všech stran „obkličuje“).
Naproti tomu přímo na území NP Šumava jsou Prášily, Horská Kvilda, Kvilda, Modrava, Stožec a části několika dalších obcí, o osadách nemluvě. I ministr Brabec v minulosti přiznal, že při vzniku parku „zazněly sliby, které později nebyly úplně naplněny“.
Sami starostové a také hejtmani Jihočeského a Plzeňského kraje vesměs sněmovní verzi zákona odmítali (i když i mezi šumavskými obyvateli včetně starostů jsou také zastánci). Jednak se jim nelíbil zákaz změn vodního režimu – ačkoli ten se na Šumavu vztahuje v mírnější verzi – ale především se obávají, že po účinnosti novely vůbec nebude možné obce rozvíjet.
„Nemůžeme tu postavit dům ani mateřskou školku, protože to je přeci proti divočině,“ tvrdí starosta Modravy Antonín Schubert, jenž je rovněž předsedou Svazu obcí NP Šumava.
To však stoupenci zákona odmítají. Například již po třetím sněmovním čtení upozorňoval poslanec Václav Zemek (ČSSD), že se omezení týkají pouze volné krajiny. „V rámci zastavitelných území obcí jsou podmínky lepší pro ty, kteří tam chtějí stavět,“ upozornil.
Ke stížnostem starostů byl velmi vstřícný senátní pozměňovací návrh. Ten chtěl, aby místo odstavce shrnujícího dlouhodobé cíle ochrany národních parků zákon konstatoval, že je účelem národních parků (mj. současně se zmíněným turistickým využitím) „zajištění a podpora udržitelného rozvoje územně samosprávných celků, na jejichž území se národní parky nacházejí“.
Dále měla senátní verze dát obcím větší vliv na schvalování zásad péče o národní parky, což jsou dokumenty, které stanoví pravidla pro ochranu přírody na území parků.
Návrh na podporu „udržitelného rozvoje územně samosprávných celků“ však vyvolal největší negativní ohlas. Ministr životního prostředí upozornil, že je taková formulace nejasná a především na ni odkazoval, když se ve sněmovně vyslovil pro zamítnutí senátních změn. Hovořil přitom o „dračích vejcích“.
Pozemky připadnou státu
Obě strany sporu o pravidla pro národní parky se navzájem obviňovaly ze zlobbovanosti, ne-li zkorumpovanosti. Jedním ze zásadních argumentů stoupenců původní ministerské resp. sněmovní verze byla obava, že nebude nic bránit rozsáhlé výstavbě na chráněných územích vzhledem k tomu, že by se na úroveň ochrany přírody dostal rozvoj obcí resp. „územně samosprávných celků“.
Faktem ale je, že senátoři nechtěli zákon zbavit paragrafu, který praví, že „Česká republika má předkupní právo k nezastavěným pozemkům ležícím mimo zastavěná území obcí na území národních parků.“
Při projednávání ve sněmovně zazněly návrhy na zákaz prodeje státních pozemků v národních parcích a naopak i na omezení předkupního práva, ale neprošly. Každopádně v situaci, kdy má stát předkupní právo, lze podle zastánců zákona jen těžko očekávat, že by si pozemky v národním parku rozebrali například kolotočáři.
Prezident slíbil, že vetovat nebude, přesto veto ohlásil
Každopádně je teď zákon o národních parcích o krok dále, nikoli však ještě v cíli. Ačkoli ministr Brabec v roce 2015 řekl, že mu prezident slíbil, že nebude předlohu vetovat, nyní hlava státu avizovala přesný opak.
K navrácení do sněmovny má prezident patnáctidenní lhůtu, lze tedy předpokládat, že nejpozději na dubnové schůzi budou poslanci docela naposledy o zákonu jednat.
Při hlasování o senátním vetu byla podpora původní verze prakticky stejná jako ve třetím čtení (pro bylo o čtyři hlasy méně, proti o dva více) a potřebných 101 hlasů sněmovna vždy hravě překročila. Zůstane-li to tak i nadále, mohla by část zákona vstoupit v účinnost v létě.
- Zákon má být účinný od začátku druhého kalendářního měsíce po vyhlášení s výjimkou některých pravidel pro České Švýcarsko. Ta začnou platit až od počátku příštího roku.
