Před třiceti lety byl v Československu popraven poslední odsouzený. Za dobu existence republiky skončilo na popravišti přes 1200 lidí, číslo ale nezahrnuje nacistické represe. Nejčastěji verdikt padal za válečné zločiny a kvůli politickým důvodům, až za nimi jsou vraždy.
Posledním popraveným byl Slovák Štefan Svitek. Recidivista, který mimořádně brutálním způsobem zavraždil svou těhotnou manželku a dvě dcery. Jako nenapravitelného ho odsoudili k trestu smrti, popravili ho 8. června 1989 v Bratislavě.
„Už od velmi útlého mládí se dopouštěl těch nejzávažnějších brutálních trestných činů, které byly motivovány zejména jeho sadistickým zaměřením. Rozeznával nebezpečnost svých skutků, jak pro ty osoby, tak pro společnost, a tudíž mohl svoje jednání ovládat. Ale on nechtěl,“ uvádí historik a vedoucí správy sbírek Policejního muzea Radek Galaš.
„Zejména v 80. letech byly tresty smrti ukládány za nejbrutálnější trestné činy, a to byly vraždy,“ dodává. S absolutním trestem odcházeli ještě v roce 1989 od soudů i další, ti už se ale popravě vyhnuli. V roce 1990 byl trest smrti zrušen, následně to na ústavní úrovni potvrdila i Listina základních práv a svobod.
Proti trestu smrti byl Havel i Zeman
„Jako prognostik se především musím ptát, jestli je trest smrti odvolatelný, a samozřejmě vidím, že není,“ hájil zrušení trestu smrti v květnu 1990 tehdejší představitel Občanského fóra, pozdější premiér a nynější prezident Miloš Zeman.
Nejhlasitějším odpůrcem trestu smrti byl prezident Václav Havel. „V naší zemi dosud existuje jeden z pozůstatků středověku, kterého se všechny civilizované země už dávno zbavily – totiž trest smrti,“ prohlásil Havel.
Už lednová amnestie způsobila mezi vězni rozruch. Odsouzení za nejvážnější trestné činy ale zůstali za mřížemi. Třeba v Leopoldově se proto v březnu 1990 domáhali propuštění vzpourou, speciální jednotky ji potlačily až po dvou týdnech.
Od roku 1990 je nejvyšším trestem doživotí, nyní si jej v Česku odpykává 43 mužů a tři ženy.
