Pomalu se blíží opět schůze sněmovny, 25. srpna by měla projednat prezidentem vetovaný zákon, který mění rozpočtová pravidla. Už teď někteří poslanci počítají s dlouhou debatou a koalice mluví o opozičních obstrukcích. Ještě před rokem byli v opačných rolích. Jak ukázal sněmovní archiv, za první republiky byly spory politiků mnohem bouřlivější.
Obsáhlá jednání o programu a dlouhé projevy provází jednání sněmovny v současném i minulém volebním období. Vláda i opozice má přitom k obstrukcím podobný postoj.
„Vybavím si noční jednání v Poslanecké sněmovně,“ odpovídá místopředseda dolní komory Patrik Nacher (ANO) na otázku, co si při slově obstrukce vybaví. Jeho opoziční protějšek Jan Skopeček (ODS) je pak definuje jako „hodiny a hodiny promarněného času“. I když oba mluví o respektu k možnosti opozice obstruovat, vzájemně mají výhrady.
„Pamatuju dny, kdy Andrej Babiš (ANO) a Tomio Okamura (SPD) rozbili to jednání mnohahodinovými projevy, které neměly často hlavu ani patu. To se v tuto chvíli neděje,“ říká Skopeček. „Je to jenom jiná technika, která ale vede k témuž,“ míní Nacher. „Předtím argumentovali, že někdo mluvil jedenáct hodin a šest hodin, tak teď mluví hodinu, ale mluví jich deset,“ dodává.
Jiné metody za první republiky
Jejich předchůdci v době první republiky používali i jiné metody. Schůzi narušila třeba ampule se zapáchající látkou. „Předseda Tomášek musel schůzi ukončit, respektive přerušit a vyklidit jednací síň, protože nebylo možné v ní zůstávat,“ popisuje dřívější situaci archivářka z Archivu Poslanecké sněmovny Olga Šmejkalová.
O tehdejších obstrukcích se mluví jako o divokých. Jak ukazují dobové záznamy, projednávání návrhů nebo hlasování se snažili poslanci a poslankyně zabránit i silou. „Sápou se i jiní poslanci na předsedu, aby mu vyrvali z rukou papíry a nemohlo se hlasovat. Poslanec Šafranko vzal mu zvonek a zvoní jím do sálu. Poslanec Hirsh mlátí těsně pod předsedou do pultu a Mikulíček troubí na trubku,“ předčítá Šmejkalová záznam z knihy.
Výjimkou nebyl hluk, zpěv a právě třeba hudební nástroje. „Jeden z poslanců – doktor Keibl – mával řehtačkou,“ říká Šmejkalová a ukazuje dřevěný nástroj. „Jeden z pořadatelů mu ji zabavil, je to vlastně předmět doličný,“ dodává.
V Rudolfinu, kde tehdy sněmovna sídlila, zůstaly po schůzi také třeba zdemolované lavice. Vypjaté obstrukce se odehrávaly i v současném jednacím sále, v době zemského sněmu. Dodnes tam někteří poslanci usedají do lavic svých předchůdců. Poznají to podle prostoru na kalamář.
