Na Blízkém východě nastalo kvůli šířícímu se koronaviru jakési ticho před bouří. Protivládní protesty v důsledku zákazů vycházení utichají, zbraně řinčí méně než obvykle v Sýrii i Jemenu. Ekonomické důsledky mimořádných opatření však budou v této neklidné části světa pravděpodobně o to drastičtější. Nespokojenost v chudnoucích společnostech může podle expertů spustit masivnější vlnu revolt. Pandemie také prohloubila rozkol mezi sunnity a šíity. Do budoucna může posloužit autoritativním režimům v regionu jako záminka k většímu sledování některých skupin obyvatel.
Skládání zbraní, umlčené protesty a sledování menšin. Blízký východ zřejmě zažívá ticho před bouří
Blízký východ stejně jako zbytek světa kvůli pandemii omezuje běžný život obyvatel. Státy postupně zavádějí mimořádná opatření včetně rušení pátečních modliteb a uzavírání svatých míst, jako je mešita al-Aksá v Jeruzalémě nebo šíitská svatyně v iráckém městě Karbalá. Muslimy přitom čeká koncem dubna postní měsíc ramadán, kdy věnují velkou část dne modlitbám.
V regionu ustává letecká doprava, lidé nesmí do hospod a kaváren, uzavírají se velká obchodní centra. Americký deník The Washington Post (WP) poznamenal, že restrikce se dotkly dokonce i známé restaurace Barbar v Bejrútu, která přitom zůstala otevřená po celou dobu libanonské občanské války.
Sýrie nechala doma všechny školáky, zrušila většinu veřejných akcí a přesunula dubnové parlamentní volby na květen. Prezident Bašár Asad dokonce v obavách z koronaviru rozšířil plánovanou amnestii pro vězně. Podle aktivistů však propouštění trestanců probíhá pomalu a rozhodnutí se navíc netýká politických vězňů.
Írán, který dlouho odmítal uzavření hranic a celoplošnou karanténu, zakázal cestování mezi městy a dvě třetiny státních zaměstnanců musejí pracovat z domova. „Je možné, že s námi bude příští měsíce, možná až do konce roku,“ připustil v souvislosti s nemocí COVID-19 prezident Hasan Rouhání.
Saúdská Arábie zavedla začátkem dubna zákaz vycházení ve svatých městech Mekka a Medina. Rijád zároveň varoval věřící, aby zatím příliš nepočítali s velkou poutí hadždž do Mekky, která by měla letos začít koncem července.
S recesí přijdou zřejmě větší protesty
Podle analytiků si utlumení ekonomických aktivit v době hospodářských krizí, politické nestability a válek vyžádá na obyvatelích regionu tvrdou daň. „Je tu řada krizí, které se navzájem propojují, taková síť katastrof. Tyto země nečelí jedné, ale současně třeba dvěma nebo třem krizím najednou,“ cituje list WP Jona Altermana z Centra pro strategická a mezinárodní studia.
Ekonomiky řady zemí Blízkého východu se v uplynulé dekádě jen těžko vzpamatovávaly z otřesů v podobě arabského jara a nyní se podle expertů recesi nevyhnou. V době koronavirové krize nemají tyto státy na vyplácení mezd a podporu firem. „To znamená, že nezaměstnanost se zvýší, zhorší se socioekonomické podmínky. Bude více obav, více sociálních problémů a více politických protestů. Pro Střední východ to není hezký výhled,“ řekl WP libanonský exministr financí Násir Saídí.
Právě Saídího vlast patří mezi země, na něž může mít pandemie významný dopad. Libanonci od podzimu protestují proti vleklé finanční krizi, korupci a sektářskému systému. Podobná situace je také v sousedním Iráku těžce zasaženém boji s takzvaným Islámským státem, příjmy Bagdádu jsou navíc závislé na ropě, jejíž hodnota kvůli koronaviru klesá.
Zákazy vycházení a shromažďování postupně revolty utlumily, řada Libanonců a Iráčanů však volání po změně nevzdává. „Na co čekáte, nebojte se korony, stejně umíráte kvůli vzduchu, který dýcháte. Radši zemřít při protestech,“ konstatovala v březnu jedna z demonstrantek v Bejrútu v souvislosti se znečištěním a problémy s odpadky v Libanonu.
Někteří zákaz vycházení ignorovali, ba opatření přímo odmítli. „Chceme jíst, chceme žít,“ bouřili se v reakci na vládní opatření protestující v libanonské metropoli. „Zemřít na koronavirus je lepší než zemřít hlady,“ volali protestující v Tripolisu.
Také někteří Iráčané vyrazili demonstrovat na náměstí Tahrír s ochrannými maskami. V protestních táborech se skupiny demonstrujících pro jistotu střídají. „Když náměstí opustíme, odstřelovači a bezpečnostní síly převezmou kontrolu a hnutí skončí. Přežili jsme smrt, kulky a slzný plyn po dobu půl roku, takže můžeme počkat dalších šest měsíců, než skončí korona,“ uvedl jeden z mladých bagdádských novinářů Alqasem Ahmed, jehož cituje německá rozhlasová stanice Deutsche Welle (DW).
„Možná během demonstrace onemocníte, ale nezabije vás to. Máme více než sedm set mučedníků a více než 25 tisíc zraněných. Jak to může skončit bez vyslyšení našich požadavků?“ postěžoval si jeden z dobrovolných zdravotníků Ali Salih s odkazem na brutální snahy iráckých úřadů potlačit demonstrace v uplynulých měsících.
Zhruba 78 procent z nakažených na Blízkém východě hlásí Írán, v ostatních zemích je méně než čtyři tisíce infikovaných. Hrozí ale prudký nárůst případů, pokud nebude více testů a nedojde k izolaci nemocných, varoval v úterý regionální krizový ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) Richard Brennan.
Kromě šíitských poutníků zasáhla epidemie tvrdě třeba i ultraortodoxní židy v Izraeli, kteří žijí v početných komunitách a mají problém udržovat klíčový sociální distanc.
Oslabené zdravotnictví může pandemii zhoršit
V současné době panují obavy, že v zemích Blízkého východu zkolabuje pod náporem pacientů tamní zdravotnictví. Situace se v tomto ohledu vyhrotila i ve vyspělých zemích jako Itálie, Španělsko či Spojené státy. Třeba v Iráku válečné roky, sankce, podfinancování a korupce zdravotnictví značně oslabily. V zemi chybí respirátory i ventilátory. Problémy by měl pravděpodobně také Libanon, kde je přitom zdravotní péče na relativně dobré úrovni.
Tyto problémy přinutí lidi vyjít do ulic ve větším počtu než dosud. Předtím byla společnost rozdělená na ty, kteří podporovali protesty, a ty, kteří zůstávali doma, ale brzy uvidí, proč protestujeme, a přidají se k nám.
Bohatší země regionu, na jejichž pomoci jsou obvykle sousední státy závislé, mají dost starostí se svými vlastními pacienty. „(Ve státech Blízkého východu) dojde k prohloubení všech stávajících problémů v době, kdy se každá země na světě zaměřuje na krizi doma a na své vlastní potřeby,“ sdělil WP Emile Hokayem z Mezinárodního institutu pro strategická studia.
Osekat výdaje budou muset do budoucna i bohaté státy Perského zálivu. Koronavirová krize už zasáhla globální trhy a snížila ceny ropy. Krizi ještě vystupňovala nedávná cenová válka mezi Rijádem a Moskvou. Poté, co se obě země nedohodly na koordinovaném snížení těžby, Saúdi narychlo zvýšili produkci, čímž šla hodnota černého zlata rekordně dolů.
Ropa zlevnila a turisté zmizeli
Kromě snížených zisků z ropy se musejí bohaté blízkovýchodní státy připravit na výrazný pokles příjmů z cestovního ruchu, který země jako Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty doslova živí.
Zatím není jasné, zda pandemie ovlivní i obří akci, která má začít v Dubaji letos v říjnu – Expo 2020. Očekává se, že výstava přiláká až 25 milionů návštěvníků. Podobně může tratit také Rijád, pokud bude muset být zrušena tradiční letní pouť do Mekky s miliony poutníků.
Situace už přidělala vrásky na čele strůjci reforem Muhammadu bin Salmánovi a jeho Vizi 2030, jež počítá mimo jiné s otevřením konzervativního království turistům. Země se dostala do izolace, zavřená jsou i nedávno povolená kina.
„Koronavirus podkopává hypernacionalistickou agendu korunního prince, která potřebuje mladé davy tleskající na popových koncertech, fotbalových stadionech a boxerských zápasech. Tento zábavní cirkus je nyní blednoucí vzpomínkou. Místo cirkusů bude muset poskytnout chleba,“ píše v komentáři server Middle East Eye.
Ještě začátkem března se korunní princ, který se v době koronavirové krize snaží prezentovat jako zachránce, zasadil o zatčení desítek činitelů včetně princů, podle analytiků ve snaze předejít snahám o mocenský převrat.
S klesajícími cenami ropy přitom bude pro Salmána těžší zaplatit si loajalitu a poslušnost, míní server. Pozice korunního prince se otřásla už po předloňské vraždě novináře Džamála Chášakdžího na ambasádě v Turecku. Muhammad bin Salmán dosud odmítá obvinění řady zemí, že by dal k vraždě přímý pokyn.
Diskriminace šíitů sílí
Pandemie už nyní prohloubila sektářské problémy v regionu a tradiční rivalitu mezi Rijádem a Teheránem. Írán, čítající aktuálně desetitisíce nakažených, v první chvíli tajil skutečný rozsah epidemie v zemi. Ohniskem se stalo šíitské posvátné město Kom, kam nákazu zřejmě zavlekli čínští studenti a pracovníci, kteří staví v oblasti vysokorychlostní železnici.
„Írán nemoci umožnil rozšířit se do ciziny a podle mne jde o formu biologického napadení, na něž se vztahuje mezinárodní zákon. Írán tak ohrozil bezpečnost a zdraví jiných,“ rýpl si bahrajnský ministr vnitra Rašíd bin Abdalláh Chalífa.
Saúdská Arábie a Bahrajn v posledních letech zakročily proti politickému disentu mezi šíity, kteří většinou pocházejí z chudších vrstev a ocitají se na okraji společnosti pro své náboženské přesvědčení a podezření z loajality vůči Íránu.
Krize kolem koronaviru nyní v těchto zemích zesiluje předsudky vůči šíitům a s tím spojenou diskriminaci náboženské menšiny, všímá si magazín Foreign Affairs. V Saúdské Arábii se první případy nákazy objevily na východě země právě mezi šíity, kteří se vrátili z Íránu. Jejich komunita Katíf se následně ocitla v karanténě a saúdské ministerstvo zdravotnictví vyzvalo lidi, kteří cestovali do Íránu, aby se přihlásili orgánům.
Přestože je cestování do Íránu v Saúdské Arábii zločin, někteří Saúdové tam míří přes třetí země. Úřadům se přiznaly desítky šíitů a poté, co vzrostl v sunnitském království počet nakažených, řada Saúdů začala na Twitteru vyzývat k popravě těchto „zrádců“, upozorňuje Foreign Affairs.
Také Bahrajn začal používat koronavirovou krizi jako záminku ke sledování pohybu svých šíitských občanů. Tamní úřady vyzvaly osoby, které cestovaly do Íránu, aby se identifikovaly ohlášením na speciální telefonní linku. V Bahrajnu sice není návštěva Íránu zločinem, i tak ale šíité mají důvod obávat se následků.
„Sektářské napětí v zemích Blízkého východu bylo, je, a zůstane i v budoucnu. Tento problém je mnohem hlubší a myslím si, že ,pouhá' epidemie nepřispěje k prohloubení, ale ani k nalezení řešení,“ podotkl česko-libanonský publicista Hassan Ezzeddine.
Podle experta na Blízký východ Marka Čejky z Mendelovy univerzity v Brně to vypadá, že současná pandemie spíše napomáhá restriktivnějším typům režimů, které chtějí posílit kontrolu nad svým obyvatelstvem. „Kombinace omezení pohybu a sdružování, tedy nemožnost veřejných protestů, demonstrací ze zdravotních důvodů a podobně, a zároveň mimořádná posílení pravomoci výkonných orgánů v této situaci obecně využívají k autoritářství inklinující režimy k antidemokratickým krokům,“ míní Čejka.
Globální mír se nekoná, v Sýrii ale obětí ubylo
Pandemie může zasáhnout také přímo do konfliktů na Blízkém východě. Šéf OSN António Guterres se obává, že země zmítané válkami mají to nejhorší teprve před sebou, a znovu vyzval ke globálnímu klidu zbraní. „Existuje šance na dosažení míru, ale jsme od něj zatím daleko. Je ale urgentně potřeba. Příval COVID-19 nyní přichází na všechna bojiště,“ prohlásil Guterres.
Podle generálního tajemníka s jeho apelem již vyslovil souhlas „značný počet znepřátelených stran“, zejména v Kamerunu, Středoafrické republice, Kolumbii, Libyi, Myanmaru, na Filipínách, v Jižním Súdánu, v Sýrii, na Ukrajině a v Jemenu. „Mezi prohlášeními a činy však zůstává hluboká propast,“ konstatoval Guterres.
„Pokud by tam vypukla epidemie COVID-19, nastane katastrofa,“ upozornil Ezzeddine. „Všechny zainteresované strany dobře vědí, že zdravotnické instituce v těchto zemích jsou ve stavu totálního kolapsu. Proto z toho paradoxně může vzniknout nějaký dočasný vývoj, kde by se bojující strany dohodly na nějakém příměří. S ohledem na složitou regionální situaci ale neočekávám, že by toto příměří trvalo dlouho,“ dodal publicista.
V Libyi spolu dál bojují o metropoli Tripolis jednotky mezinárodně uznané vlády s východolibyjskými silami generála Chalífy Haftara. V Iráku zůstávají některé oblasti ohrožené organizací Islámský stát. Mezinárodní koalici kvůli koronaviru opouštějí vojáci a některé základny v zemi byly evakuovány. Dva největší spojenci Bagdádu – Írán a USA – spolu i přes pandemii dál soupeří. Washington dal kupříkladu najevo, že nezruší tvrdé sankce proti Teheránu.
Teroristické skupiny by se mohly pokusit zneužít toho, že jsou státy během pandemie oslabené. Například Islámský stát je stále přítomen v Sýrii a Iráku. Skupiny jako al-Šabáb nebo ISIS na Sinaji se možná pokusí páchat útoky. Zatím to však vypadá, že jejich počet klesl na minimum.
V Jemenu, který sužuje pátým rokem krvavá válka sunnitských vládních vojsk podporovaných Rijádem a emiráty proti šíitským povstalcům podporovaným Teheránem, zemřelo už přes sto tisíc lidí. Obě strany konfliktu se nejprve vyjádřily ohledně možného příměří v pozitivním slova smyslu, později však zamířily na saúdská města rakety, po nichž následovala odveta v podobě útoků na pozice rebelů v Saná.
Saúdská Arábie nově oznámila, že chce od čtvrtečního poledne dva týdny dodržovat klid zbraní, aby měli povstalci šanci připojit se k mírovým rozhovorům pod záštitou OSN. Rijád podle Reuters přispěje částkou 500 milionů dolarů na krizový plán OSN na pomoc Jemenu pro letošní rok a dalšími 25 miliony dolarů, aby pomohl zemi v boji proti koronaviru.
Koronavirus by mohl znamenat pro Jemen skutečnou zkázu. V zemi panuje zřejmě nejhorší humanitární krize na světě: z domovů odešly na tři miliony Jemenců a miliony jich zápasí s hladem a žízní. Místní zdravotnictví už dávno zkolabovalo a dodávky pomoci potřebuje 24 milionů Jemenců.
„Skončí to umíráním lidí na ulicích, těla budou hnít na otevřeném prostranství,“ obává se v souvislosti s pandemií taxikář z přístavního města Hudajdá Mohammed Omar, jehož cituje server The Bangkok Post.
Sýrie, kde probíhá občanská válka už devátým rokem, řeší opatření v době, kdy se Rusko a Turecko konečně dohodly na příměří v třímilionové provincii Idlib a Asadův režim postupně upevňuje moc v celé zemi. V březnu zemřelo v zemi kvůli bojům 103 civilistů, což je nejméně od začátku konfliktu v roce 2011, sdělila exilová skupina Syrská observatoř pro lidská práva.
Pro vládu v Damašku, autonomní kurdskou vládu na severovýchodě Sýrie i rebely v Idlibu bude nyní klíčové, jak na koronavirovou krizi zareagují, míní experti. „Damašek teď může ukázat, že syrský stát je výkonný a všechna území by měla být vrácena pod jeho správu,“ podotkl analytik a expert na Sýrii Fabrice Balanche.
V Idlibu jsou zdravotní střediska většinou vybombardovaná po rusko-syrské ofenzivě a ta zbývající se musejí postarat o zraněné v boji, takže nemají kapacitu řešit pandemii, varuje organizace Lékaři bez hranic.
Uprchlíci jako jedna z nejohroženějších skupin
Kvůli bojům v provincii navíc muselo v uplynulých měsících opustit své domovy na milion Syřanů a OSN a humanitární organizace mají obavy o jejich osud. V přeplněných táborech u hranic hrozí rychlé rozšíření koronaviru kvůli nedostatečné hygieně a prakticky nemožnému udržení sociálního odstupu.
Podle neziskové organizace Refugees International žije v Sýrii, Iráku, Libanonu a Turecku na 12 milionů uprchlíků. Hranice jsou přitom snadno prostupné a běženci se přes ně často dostávají neoficiálními cestami.
Současná situace kolem koronaviru ztěžuje přepravu humanitární pomoci do oblastí zasažených konflikty. Norská rada pro uprchlíky (NRC) si už koncem března stěžovala, že současná dopravní omezení brání v doručení pomoci pro 300 tisíc lidí v Sýrii, Jemenu a Pásmu Gazy.
„Zatímco vlády zavádějí tvrdá a velmi potřebná opatření, aby zabránily šíření koronaviru, miliony uprchlíků a vnitřně vysídlených osob stále závisí na humanitární pomoci. Pokud supermarkety a lékárny mohou zůstat během krize otevřeny, tak by mělo být možné doručovat humanitární pomoc,“ zdůraznil šéf NRC Jan Egeland.
Organice Refugees International v této souvislosti zdůraznila, že svět nesmí v době globální pandemie zapomínat na zranitelné skupiny. „Vlády se správně soustředí na ochranu vlastních obyvatel. Ale celosvětová odpověď na COVID-19 musí zahrnout všechny, aby byla účinná,“ zdůraznila organizace s tím, že po celém světě žije mimo své domovy 70 milionů lidí.
Méně peněz na války, více vojáků v ulicích
Někteří komentátoři věří, že pandemie paradoxně přinese na Blízký východ větší klid. „Zatím tu jsou stále konflikty v Libyi, Jemenu a Sýrii, avšak je otázkou, jestli země budou mít nadále zdroje vést války, když musejí vést druhou válku doma s virem,“ píše deník The Jerusalem Post (JP).
Země jako Turecko, které bombardovalo Kurdy v Sýrii a vojensky se angažovalo i v Libyi, budou muset podle listu JP soustředit své armády spíše na vlastní půdě, aby dohlížely na dodržování mimořádných opatření.
„Některé země mohou tuto pandemii považovat za důvod ke zvýšení vojenské aktivity, aby odvrátily pozornost veřejnosti od vlastních selhání doma. Ale dokonce i Írán, u něhož by to bylo pravděpodobné, řeší závažné problémy s virem,“ připomněl izraelský list.
Armáda v ulicích měst ovšem mnohé znepokojuje. „Občanská společnost se obává, že autoritářské režimy budou chtít použít epidemii k posílení kontroly nad společností prostřednictvím opatření, která jsou propagována jako nutné nástroje na kontrolování viru. Je zároveň rozšířená obava z toho, že tyto režimy prostřednictvím podobných opatření budou chtít sledovat pohyb protestujících a odpůrců. Například v Libanonu se ale armáda těší široké úctě mezi všemi skupinami lidí,“ poznamenal Ezzeddine.
Skutečnými vítězi koronavirové krize se podle něj mohou stát vlády, jež ukážou, že jim záleží na zdraví a zájmech lidí a veřejné bezpečnosti. „Pokud vlády dokážou, že se opravdu starají o své lidi, může mezi nimi vzniknout určitý stav solidarity. Pokud to však neučiní, což je v současné době nejpravděpodobnější, propast se bude dále prohlubovat,“ obává se Ezzeddine.