Studenty parklandské školy na Floridě chránil fotbalový trenér a bývalý člen tamní ostrahy Aaron Feis vlastním tělem. Střelec ho ale zasáhl a Feis se stal první známou obětí útoku.
Feis bojoval v nemocnici o život od středečního útoku. O jeho smrti informoval na Twitteru tamní fotbalový tým: „S velkým zármutkem jsme přijali zprávu, že zemřel Aaron Feis. Nesobecky chránil před střelcem studenty vlastním tělem a byl postřelen. Zemřel jako hrdina.“ Úřady však jeho úmrtí oficiálně nepotvrdily.
Člen fotbalového týmu Willis May uvedl, že slyšel přímo od studentky školy, co pro ni Feis udělal. Skočil prý přímo mezi útočníka a dívku, kterou vystrčil ze dveří a dostal ji tak ze střelcovy mušky.
„Byl to skvělý chlap. Tvrdě trénoval, mohl jsem mu věřit, miloval svoji rodinu,“ řekl o něm May. Trenér Feis byl prý oblíbený. „Hodně jsem se od něj naučil,“ dodal May.
Feis parklandskou školu sám vystudoval a později v ní pracoval jako člen ostrahy. Podle listu Miami Herald bral svou úlohu při ochraně žáků vážně. Podle bývalých studentů školy to byl tichý člověk se smyslem pro humor.
Policejní mluvčí už ve středu večer oznámil, že „mezi mrtvými je oblíbený fotbalový trenér,“ i když Feise přímo nejmenoval. Ještě ve čtvrtek však Miami Herald napsal, že Feis je v nemocnici v kritickém stavu, ale žije. Feisovu smrt později potvrdil May deníku Orlando Sentinel.
Podle listu The Washington Post byl Feis ženatý a zanechal po sobě dceru.
Student natáčel rozhovory
Jedním ze studentů, kteří útok přežili, je i sedmnáctiletý David Hogg. Když jeho třída uslyšela alarm, který útočník spustil, vyšel i se spolužáky na chodbu a přidali se k davu studentů. Přestože předtím zaslechli podezřelé zvuky připomínající střelbu, byli stále přesvědčeni, že jde o standardní protipožární cvičení.
To, že míří přímo k útočníkovi, jim řekl vrátný. Prázdnou učebnu žákům otevřela jedna z učitelek. „Do půl minuty bylo vevnitř třicet, čtyřicet lidí,“ popsal Hogg severu BBC.
Zhasli světla a čekali. „Panoval tam melancholický klid,“ řekl Hogg. A začal natáčet rozhovory se spolužáky. Snažil se zachytit jejich i svoje pocity. „Napadlo mě, že jestli zemřu, zůstanou po mně alespoň tyto záznamy,“ dodal.
Spolu s dalšími zavolal svým rodičům, aby jim řekl, co se ve škole děje. Bál se o sestru, která na škole také studovala. „Věděl jsem, že je na druhé straně školy než útočník,“ řekl. Zhruba po hodině studenty objevili členové zásahového týmu. David se se sestrou setkal, jejich přítel ale útok střelce nepřežil.
