Z autentických deníkových záznamů a dopisů obyvatel Slovácka vznikla autorská koláž, kterou Slovácké divadlo přispívá ke stému výročí vzniku Československa. Inscenace Kdy bude po válce pojednává o prvním světovém konfliktu především z pohledu žen a dětí. A zároveň je vzkazem, že v širším slova smyslu po válce není dosud.
Jeden moment může změnit život nejen rodiny, ale i celé společnosti, ukazuje inscenace na příbězích nejobyčejnějších lidí, kteří se ničím neprovinili, ale jichž se dějinné situace v každodenním životě dotýkaly nejvíce.
Ze skutečných dopisů
„Spousta mužů ve válce zůstalo a ženy se musely stát hospodáři a živiteli rodin. Najednou se ze dne na den musely postarat úplně o všechno a ještě být zároveň i matkami,“ vysvětlila spoluautorka inscenace Iva Šulajová, proč se novinka zaměřuje především na ženské osudy.
Koláž vytvořila spolu s režisérkou Zojou Mikotovou. Čerpaly přitom ze skutečných dopisů a deníků, které před sto lety posílali z fronty a na frontu lidé ze Slovácka. „Jak strašné je člověku mladém umírati v cizím zemi pro nic a za nic,“ svěřuje se například jeden z pisatelů. „Pozdravuji vás a jenom sa za mňa modlite, abysme sa ve zdraví sešli. Už su celý ozbrojený,“ lze se v nich také dočíst.
„Člověk to čte jako něco napínavého, ale vždycky když si uvědomí, že je to skutečnost, přijde nějaký význam navíc a někdy nejde ani dál pokračovat,“ přiznává Iva Šulajová, že autentické zápisky autorky inscenace zasáhly.
Ještě není po válce
Konkrétní odpověď na otázku ve svém názvu hra nedává. Do švestek nebo do Vánoc, odhadují postavy hry, kdy bude po válce. Podle autorek se ale odpovědět nedá. „Lidé si tehdy mysleli, že to skončilo, ale neskončilo, byla druhá válka a prakticky není dne ani hodiny, kdyby se někde na naší planetě neválčilo,“ obává se Zoja Mikotová.
Navíc, uvádějí tvůrci, Velká válka znamenala pro společnost morální úpadek, v němž se dříve okrajové lidské chování stalo normou, a který se už nepodařilo zvrátit. V tomto smyslu válka také stále trvá.
