Za nejvýznamnější odbojový čin v Evropě je považována likvidace Reinharda Heydricha. Smrtelné zranění mu způsobili českoslovenští vojáci Josef Gabčík a Jan Kubiš před rovnými 80 lety. Zranění, které mu způsobila výbušnina, podlehl Heydrich o osm dní později. Coby šéf Hlavního říšského bezpečnostního úřadu, tedy fakticky nejvyšší policejní velitel, a zastupující říšský protektor, tedy úřadující hlava okupační německé administrativy v českých zemích, byl nejvýše postaveným nacistou, kterého se odboji v Evropě podařilo za druhé světové války zlikvidovat.
Útok na Heydricha lze sledovat z mnoha ohledů: Jako konec válečného zločince, který měl za tři čtvrtě roku v úřadu protektora na svědomí stovky životů sokolů či členů Obrany národa. Jako hrdinství dvou vojáků vycvičených ve Velké Británii a vysazených v Čechách, kteří Heydricha smrtelně poranili a později sami zahynuli při boji s jednotkami SS a gestapa. Jako příběh nespočtu lidí, kteří jim pomáhali. A samozřejmě i jako příběh Lidic a nezměrného množství dalších lidí povražděných po Heydrichově smrti.
Samotná motivace k tomu zabít Reinharda Heydricha – což bylo rozhodnutí, které vzešlo z okolí exilového prezidenta Edvarda Beneše, přičemž jako alternativa byl zvažován ještě státní tajemník úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank – měla několik stupňů. Jednak bylo cílem pomstít se za represe, které bývají označovány jako první heydrichiáda.
Heydrich přijel do Prahy jako náhrada za původního protektora Konstantina von Neuratha, neboť v Berlíně převládlo přesvěčení, že si Neurath nedokáže poradit s odbojem. Heydrich vyhlásil stanné právo a zaměřil se na špičky odboje, které nechal pozavírat a vesměs pozabíjet.
Šlo ale také o posílení mezinárodní prestiže Československa a o důkaz schopností odboje. Britský historik Charles Whiting uvedl, že o likvidaci Heydricha rozhodlo československé exilové vedení zcela samostatně, o rozhodnutí nevěděly ani britské tajné služby.
Konečnému úspěchu patrně pomohl fakt, že si Reinhard Heydrich přese vše, co spáchal, nepřipouštěl, že by mu hrozilo vážné nebezpečí. Německé zpravodajské služby měly – a Heydrichovi zřejmě tlumočily – náznaky, že se v Čechách pohybují agenti, kteří plánují útok na něj. Objevily se i jiné hrozby, například Robert Gerwath v knize Reinhard Heydrich Hitlerův kat píše o zadržení podezřelého člověka ve Varšavě, který měl u sebe odstřelovací pušku a tvrdil, že měl coby sovětský agent zabít Heydricha. Že Moskva mohla mít takovou ambici, vyplývá i ze zjištění Charlese Whitinga.
Co se nakonec stalo 27. května 1942, je nepochybně všeobecně dobře známo, a to přesto, že nikdo ze svědků nepopsal vše zcela detailně, a všeobecně přijímaný průběh událostí vychází spíše z toho, co dovodili historici. Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem čekali v horní Libni u ostré zatáčky v křižovatce ulice V Holešovičkách s tehdejší Kirchmayerovou (dnešní Zenklovou). Různé zdroje uvádějí, že s nimi byl ještě Josef Valčík z výsadku Silver A a signalizoval zrcátkem, když se objevil mercedes přijíždějící od Kobylis, což ale jiné zdroje zpochybňují.
Gabčík s Kubišem však na místě nepochybně byli a čekali, až pojede vůz s Reinhardem Heydrichem z Panenských Břežan – kde Heydrichovi bydleli – na Pražský hrad. Později měl Heydrich odletět do Berlína na jednání s Adolfem Hitlerem. Dispozice křižovatky byly tehdy úplně jiné než dnes. Byla úrovňová a ulice V Holešovičkách zde neměla pokračování v severovýchodním směru. Zatáčka byla ostřejší než dnešní nájezdová rampa ze Zenklovy do ulice V Holešovičkách a byla poněkud východněji – vozovka byla v lokalitě, kde dnes stojí pomník parašutistů.
V této zatáčce mercedes se stahovací střechou zpomalil nejen proto, aby jí mohl bezpečně projet, ale hlavně kvůli tomu, že se na místě objevilo několik tramvají a musel se jim vyhnout. S tramvajemi ovšem nepočítal nejenom Heydrichův řidič, ale ani výsadkáři. Podle tradičního podání ve chvíli, kdy auto zpomalilo, vstoupil mu do cesty Josef Gabčík a pokusil se Reinharda Heydricha zastřelit – jenomže se v jeho samopalu Sten vzpříčil náboj. Kubiš v té chvíli hodil pod auto bombu, jejíž výbuch Heydricha vážně poranil. Lehké poranění utrpěl i sám Kubiš a exploze také vyrazila okna v tramvaji, která kolem projížděla.
Pozdější výzkumy historiků naznačují, že události mohly být trochu jiné, možné je, že Gabčík a Kubiš jednali oba zároveň, objevila se i úvaha, že původní plán byl docela opačný, než se předpokládá, tedy nejprve ochromit posádku auta výbuchem bomby, a teprve pak Heydricha zastřelit. Výsledkem každopádně bylo, že protektor útok zprvu přežil.
V prvním okamžiku se pokusil útočníky konfrontovat, ale podle dobových svědectví ani on neměl v pořádku zbraň, navíc se záhy projevily důsledky poranění a místo pronásledování se Heydrich zhroutil na kapotu vozu. Jeho řidič Johannes Klein byl vytrvalejší, pronásledování ukončil Gabčík, který jej střelil do nohy.
Zraněnému Heydrichovi zřejmě poskytli první ošetření kolemjdoucí, ale hlavně byl rychle přepraven do přilehlé nemocnice Bulovka. Lékaři konstatovali, že má zlomené žebro, protrženou bránici a poškozenou slezinu. Zraněný protektor podstoupil operaci, ale přestože se zprvu zdálo, že se jeho stav zlepšuje, 4. června zemřel na sepsi.
Mimochodem, z filmů, které likvidaci Heydricha zachycují a byly točeny v Praze, byla tato scéna jen ve filmu Atentát z roku 1964 natočena opravdu v místě, kde k útoku došlo. V té době ještě existovala křižovatka v původní podobě.
Zato v roce 2016, když se v Praze točil film Anthropoid, z ulice V Holešovičkách byla „dálnice“ a štáb obsadil úplně jiné místo. Scéna útoku na Heydricha vznikla v křižovatce Badeniho a Chotkovy. Původnímu místu se trochu podobá hlavně uspořádáním tramvajového kolejiště, naopak dispozice ulic jsou úplně jiné.
Ve filmu Operace Daybreak je scéna natočena na zcela odlišně vypadajícím místě na Smíchově a ve snímku Lidice se útok odehrává dokonce v ulici bez tramvajové trati.
Pomoc domácího odboje
Že Reinhard Heydrich zemřel – což mimo jiné vyústilo v britské rozhodnutí oduznat mnichovskou dohodu a naopak uznat Československo v původních hranicích – byla v prvé řadě zásluha obou vojáků z výsadku Anthropoid, ale nepodařila by se nebýt desítek dalších hrdinů, které vesměs kvůli zapojení do Heydrichovy likvidace potkal neblahý osud. Vedení domácího odboje ovšem ještě krátce před útokem varovalo Londýn vysílačkou před možnými následky, exilové vedení však plány nepřehodnotilo.
Jen s dílčí nadsázkou řečeno, Anthropoid nešel podle plánu od začátku do konce. Zaseklý náboj byl jen poslední z řady věcí, které se pokazily. Začalo to tím, že Gabčík s Kubišem po svém vysazení (které se podařilo až na třetí pokus) přistáli poblíž Nehvizd, které jsou východně od Prahy, zatímco plánovaným místem dopadu byly Ejpovice západně od Rokycan. A tak potřebovali pomoc od domácího odboje ještě více, než původně čekali.
Gabčíka s Kubišem nejprve ukryl Antonín Sedláček, po něm se o ně starali člen železničářské odbojové skupiny Václav Stehlík, bývalý policista Václav Král a nakonec Václav Růta, u nějž nalezli oba vojáci svůj první pražský úkryt a kde se s nimi setkal vůdce sokolského odboje Jan Zelenka-Hajský. Později je ve své vile ukryl Václav Khodl. Jan Kubiš našel bezprostředně po útoku – při němž utrpěl lehké poranění střepinou po výbuchu – útočiště u dalších sokolů Novákových.
Sokolové také pomohli připravit detailní plán útoku. V Londýně se původně počítalo s tím, že Gabčík s Kubišem zaútočí na Reinharda Heydricha v Panenských Břežanech. Sledováním protektora a jeho denní rutiny však vyšlo najevo, že zatáčka v horní Libni bude nejvhodnějším místem.
Německá okupační moc nicméně sama o sobě nedokázala tuto odbojovou síť odhalit. Sice po udání přišlo gestapo na stopu Jindřišky Novákové, která po útoku na Heydricha přišla odvést Kubišovo kolo, ale vyšetřovatelé ji nedokázali identifikovat. Přesto začal nebývalý teror, který nelze srovnat ani se stanným právem vyhlášeným po Heydrichově nástupu.
Pomstou za jeho smrt bylo vyvraždění Lidic, jenomže už když Němci stříleli lidické muže, odváželi většinu dětí do plynových komor a ženy do pracovního tábora, věděli, že domnělé napojení lidických na parašutisty je liché. Zavražděny (z pohledu okupantů popraveny) byly stovky lidí, kteří byli již dříve uvězněni, namátkou bývalý premiér Alois Eliáš nebo spisovatel Vladislav Vančura.
Přímo na stopu parašutistů a jejich pomocníků se ale Němci dostali jedině kvůli zradě Karla Čurdy z výsadku Out Distance. Čurda přišel na gestapo 16. června 1942. Řekl, kdo parašutistům pomáhal a po rozsáhlém zatýkání a tvrdých výsleších obklíčily jednotky SS a gestapa kostel svatého Cyrila a Metoděje, kde se ukrývali Gabčík a Kubiš i pět dalších vojáků z jiných výsadků. Jak známo, boj v kostele skončil smrtí všech parašutistů. Jan Kubiš zemřel v boji, ostatní spáchali sebevraždu, když začalo být jasné, že před Němci neuniknou a docházela jim munice.
Vraždění pokračovalo
Smrtí parašutistů v kostele takzvaná druhá heydrichiáda neskončila. Jejich spolupracovníky, které prozradil Čurda, Němci postupně pozabíjeli, 24. června vyvraždili osadu Ležáky, kde skupina Silver A ukryla vysílačku Libuši. Zavražděno bylo na tři tisíce lidí, někteří na Kobyliské střelnici, někteří v Mauthausenu.
Hlavními strůjci druhé heydrichiády byli Heydrichův nástupce ve funkci zastupujícího říšského protektora Kurt Daluege, státní tajemník úřadu protektora Karl Hermann Frank a velitel pražského gestapa Ernst Gerke. Zatímco Daluege s Frankem – a také Karel Čurda – byli po válce popraveni, Gerke unikl a dožil v klidu v 60. letech v Západním Německu.
Přímo na místě, kde dopadla bomba pod Heydrichův mercedes, vyrostl v roce 2009 památník hrdinů. Má podobu devítimetrového sloupu, na kterém stojí tři postavy. Dvě z nich mají na hlavách vojenské přilby a znázorňují výsadkáře, třetí je civilista-odbojář v klobouku. Události z 27. května 1942 připomíná také nástěnná malba u nedaleké tramvajové zastávky Vychovatelna.
A parašutisty připomínají také názvy nedalekých ulic. Kubišova ústí do ulice V Holešovičkách nedaleko od osudné křižovatky a vede severozápadním směrem až k budově finančního úřadu v Kobylisích. Gabčíkova začíná těsně nad křižovatkou, kopíruje její oblouk a vede paralelně s ulicí V Holešovičkách. Končí křižovatkou s Valčíkovou ulicí.
