Protektorát Čechy a Morava

Politička. Učitelka. Vedoucí postava ženského hnutí. Odbojářka a oběť nacismu. Všechna tato slova vystihují Františku Plamínkovou, od jejíhož narození uplynulo letos sto padesát let. Národní muzeum její odkaz připomíná výstavou, která ale víc než o minulosti má být dialogem o současnosti.

Přesně před osmi dekádami ztratilo tehdejší Československo dvanáct tisíc kilometrů čtverečních území a na šest set tisíc obyvatel, když si Podkarpatskou Rus převzal Sovětský svaz. Stalo se tak po jeho hrubém nátlaku.

Nacistické oddíly SS vznikly před sto lety jako osobní stráž Adolfa Hitlera a vedení nacistické strany NSDAP. Z malé bojůvky, složené především z urostlých boxerů a bitkařů z mnichovských hospod a barů, se během dvaceti let vytvořila elitní jednotka nacistické moci, která se stala symbolem teroru, vyvražďování i holocaustu. SS se podle některých údajů podílela na vyvraždění až čtrnácti milionů lidí. V norimberském procesu byla označena jako zločinecká organizace.

Prohlídkou bývalé textilky v Brněnci na Svitavsku zakončily svůj program v rámci festivalu Meeting Brno takzvané Wintonovy děti a jejich příbuzní. V ruinách továrny, která před druhou světovou válkou patřila rodině Löw-Beer a kde za války působil Oskar Schindler, vzniklo letos na jaře Muzeum přeživších holocaustu. To s pomocí své nadace vybudoval Daniel Löw-Beer, který také hosty po areálu provedl.

Těžko říct, co všechno je pravda v životě oportunistického podvodníka Harryho Jelínka. Lze doložit, že nabízel falzifikáty a donášel gestapu, zatímco jen hochštaplerským vytahováním je nejspíš historka, se mu podařilo prodat hrad Karlštejn Američanům. Ke stoprocentně jistým informacím patří, že se narodil 14. října 1905 ve Vlašimi. Pouze v matrice nebyl zapsán jako Harry, ale Josef.

Válečné hry, vojenské pochody s vlajkami i nacistické pozdravy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak vypadalo dětství některých německých dětí, které část války strávily v Československu. V rámci nacistického programu vysílání dětí na venkov (Kinderlandverschickung, KLV) se mladí Němci dostali do tehdy relativně bezpečného protektorátu, kde je měli pečlivě vybraní vychovatelé přetvořit v říšského člověka budoucnosti. Původní myšlenka na odsun dětí z bombardovaných německých měst do bezpečí tak v sobě skrývala spíše snahu vychovat si budoucí věrné vojáky Wehrmachtu. Někteří z nich na pobyt na českém území mají hezké vzpomínky, jiní zmiňují, že v táborech panoval náročný vojenský dril, cenzura, nemožnost pohybu a drsní vychovatelé.

Uchovat vzpomínky přeživších a pozůstalých romského holocaustu a předat je dál je cílem třídenní česko-německé konference věnované památce zavražděných Romů a Sintů ve druhé světové válce. Ve Strakově akademii to řekla vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková. Akci pořádají Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a Výzkumné centrum anticikanismu na Univerzitě v Heidelbergu při příležitosti 80. výročí konce druhé světové války.

Před osmdesáti lety zemřel Kamil Krofta. Syn významného plzeňského politika a renomovaný historik, který po vzniku samostatného Československa působil jako vyslanec ve Vatikánu, Rakousku i Německu. Později byl blízkým spolupracovníkem ministra zahraničí Edvarda Beneše, jehož v této funkci v roce 1936 nahradil. V závěru života se zapojil do protinacistického odboje, kvůli čemuž byl uvězněn v terezínské Malé pevnosti.

Oběť, spolupracovník se zlem, nedoceněný člověk – tak někteří historici charakterizují prezidenta Emila Háchu. Nejvyšší český státní „úředník“ v době druhé světové války a protektorátu měl nesnadný úkol: zastupovat Čechy z okleštěné republiky, ale zároveň být pohůnkem Němců. Zemřel bezprostředně po válce – 27. června 1945. Před 80 lety dostal automatickou nálepku kolaboranta. Od roku 1989 se ale jeho příběh postupně přestává jevit tak jednoznačně.

V úterý uplynulo třiaosmdesát let od atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, provedeného v rámci Operace Anthropoid. Nacistický pohlavár zemřel na následky zranění 4. června 1942. Tento významný odbojový čin dnes připomíná památník v pražské Libni, kde parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík atentát uskutečnili. Původně však zvažovali i jiná místa. Ačkoli následně odbojáři padli v boji proti nacistům v kryptě chrámu svatých Cyrila a Metoděje, čin měl výrazný politický dopad. Mimo jiné přispěl k odvolání uznání Mnichovské dohody ze strany Francie a Velké Británie v létě 1942, připomněl historik Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu v Praze.

Mohlo pražské povstání dopadnout jinak? Do ulic města měla vtrhnout obrovská záplavová vlna a obětí by mohlo být řádově možná o stovky až tisíce víc. Nacističtí velitelé z výcvikového prostoru Waffen-SS na Benešovsku totiž měli v plánu vyhodit do vzduchu přehrady ve Štěchovicích a Vraném a Prahu zatopit. U hrází dokonce už v posledních dnech války shromáždili dvanáct tun trhavin. Přestože od plánu nakonec upustili, do bojů o Prahu výrazně zasáhly alespoň jejich jednotky. Přes dvanáct tisíc vojáků cestou na hlavní město navíc masakrovalo povstalce, kteří se jim v postupu pokusili zabránit.

Před osmdesáti lety s blížícím se koncem druhé světové války probíhaly jedny z posledních střetů na českém území a obyvatelé se na řadě míst stavěli německým okupantům. „To, co bylo důležité, bylo celé české květnové povstání. Pražské povstání bylo sice největší, ale bylo pouze jednou z bitev,“ sdělil v Interview ČT24 moderovaném Terezou Kručinskou historik z Vojenského historického ústavu Praha Tomáš Jakl, podle něhož je poznávání historie nikdy nekončícím procesem.

Ještě 20. dubna nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels opěvoval Adolfa Hitlera coby nejstatečnější srdce Německa. O deset dní později spáchal vůdce třetí říše ve svém berlínském bunkru sebevraždu, zhrzený generalitou i vlastním národem. O posledních hodinách muže, který šest let týral Evropu, se ovšem veřejnost nedozvěděla víc, než že „hrdinně padl“. Poslední dubnový den od jeho smrti uplynulo 80 let. Připomínáme starší výroční text webu ČT24.

Byla jich stovka, přišli z nebes a fatálně ovlivnili průběh druhé světové války – českoslovenští parašutisté vyslaní z Velké Británie měli na území tehdejšího protektorátu plnit rozmanité úkoly. Od sabotáží a předávání informací exilové vládě až po útoky na přední představitele nacistické správy. V podstatě počítali s tím, že se do vlasti vrací pro smrt. Konce války se jich dožila pouhá polovina. A ti, kdo přežili, se následně po roce 1948 uznání nedočkali. Většinu z nich naopak čekalo ponížení, perzekuce a některé dokonce vykonstruovaná obvinění a smrt.

Unikátní snímek mapující osudy vězeňkyň v brněnské věznici na Cejlu uvede za necelý měsíc Česká televize. Tvůrci po deset let natáčeli s ženami, které obávanou věznicí prošly v době protektorátu i komunistické totality. Čtvrteční premiéru v Brně zhlédla i jedna z posledních žijících pamětnic.

Četli vojenské časopisy, tajně poslouchali hovory dělníků v podzemce, ale i špehovali a opíjeli německé vojáky – to byly jen některé z činností československého vojenského atašé Antonína Hrona a jeho spolupracovníků v Berlíně před vypuknutím druhé světové války. Získávali netradičními způsoby zprávy o formující se německé armádě, přestože jim za to hrozil okamžitý trest smrti. Díky získaným informacím v předvečer německé okupace 14. března 1939 také Hron varoval pražské zpravodajce, že do Československa vpadnou nacisté. Zemřel před 80 lety a historici nyní pátrají po jeho příbuzných.

Prostor za komínem chalupy na Náchodsku vydal tajemství z druhé světové války. Řemeslníci tam našli ostatky a drobné předměty, které si za protektorátu u tehdejší majitelky schovali nejspíš její židovští přátelé.

Národní archiv získal soubor dosud neznámých dokumentů spojených s generálem Aloisem Eliášem, předsedou protektorátní vlády, který během druhé světové války spolupracoval s odbojem. Materiály pocházejí od vnuka Eliášova osobního tajemníka Miloše Stádníka, který je ukryl před gestapem. Dokumenty rozšíří stávající sbírku o unikátní předměty a informace, které budou zpřístupněny badatelům.

V pražském Suchdole si připomněli osmdesát let od začátku operace Tungsten. Jejím cílem bylo mimo jiné udržovat spojení mezi protektorátem a československou exilovou vládou v Londýně. Účastníci piety současně uctili památku generálmajora Rudolfa Pernického, který výsadku vyslanému z Anglie velel.

Bitvu o Dukelský průsmyk si připomněli vojáci, politici i veteráni. Ti čeští u památníku na pražském Vítkově, ti slovenští přímo na místě bitvy. Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) řekla, že vojáky, kteří za druhé světové války bojovali za osvobození Evropy, by současná společnost neměla rozlišovat podle jejich národnosti nebo ideového zaměření, spojovala je totiž myšlenka svobody a statečnost. Pietní akce připomněly nejen jednu z nejtvrdších bitev druhé světové války na slovenském území, vedle vzpomínek se totiž mluvilo i o současném rusko-ukrajinském konfliktu. Slovenský premiér Robert Fico (Smer) zkritizoval většinu Evropské unie kvůli dodávkám zbraní na Ukrajinu.

V Archivu bezpečnostních složek historici poprvé zkoumají obsáhlý fond s názvem Německé soudy v Říši. Obsahuje i informace o agentech, které před nacistickou okupací verbovalo československé vojenské zpravodajství. Spisy se následně dostaly do rukou gestapa, které proti těmto lidem tvrdě zasáhlo.

V Lidicích se uskutečnila pietní vzpomínka k 82. výročí vyhlazení obce. Nacisté Lidice vyhladili po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, posloužit to mělo i jako varování před opakováním podobných akcí. Oběťmi tragédie se stalo 340 obyvatel.

Uplynulo dvaaosmdesát let od útoku československých výsadkářů na Reinharda Heydricha. Zastupující říšský protektor zraněním po týdnu podlehl. Akci Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka pomohl i domácí odboj. Archivy teď vydaly nové svědectví o blízkém spolupracovníkovi operace Anthropoid, Janu Zelenkovi-Hajském.

Památník holocaustu Romů a Sintů v Letech na Písecku se v neděli poprvé otevřel veřejnosti. Vznikl na místě koncentračního tábora pro Romy z druhé světové války, kde pak více než čtyři desítky let stál velkokapacitní vepřín. Památník bude zatím otevřený vždy od čtvrtka do neděle. Provozní doba do budoucna ještě není určena, řekla novinářům ředitelka Muzea Romské kultury se sídlem v Brně Jana Horváthová.