Protektorát Čechy a Morava strana 2 z 3

Terezínské ghetto bylo místem protikladů. O naději na konec utrpení tu Židé mohli zpívat svobodněji než kde jinde v protektorátu, jenomže tato benevolence byla jen divadlem pro vnější svět. Nedobrovolné obyvatele přeplněného města decimoval hlad a nemoci, byli vystaveni krutosti svých věznitelů – a všudypřítomný byl strach, že deportované čeká „něco horšího“. Tušení vzrostlo, když do Terezína vlaky už nejen přijížděly, ale začaly i odjíždět. „Ghetto Theresienstadt a transporty na východ“ je tématem třetího dílu Příběhů 20. století, které ve třetí řadě mapují okolnosti holocaustu v českých zemích. Zdokumentované výpovědi přeživších vysílá Česká televize každou neděli odpoledne na ČT2.

Plzeňský Spolek W21, který sdružuje autory a podporuje literární život, chce získat peníze na pamětní desku židovské dívky Věry Kohnové. Dvanáctiletá dívka odjela spolu s dalšími plzeňskými Židy v lednu 1942 v jednom z transportů do koncentračního tábora v Terezíně a později do koncentračního tábora Izbica, kde zřejmě s celou rodinou zemřela. Deníček, který si šest měsíců před transportem psala, bývá přirovnáván k deníku Anny Frankové.

Při železničním neštěstí, které se stalo 18. září 1941 na nádraží v Brně-Židenicích, zahynulo osmnáct lidí a mnoho dalších bylo zraněno. Opožděný rychlík ve směru od Prahy zde v časných ranních hodinách najel do velké skupiny dělníků, která čekala na vlak do nedalekých Adamovských strojíren.

Historikům z Muzea Policie se naskytla unikátní možnost doplnit jeden ze střípků v případu smrti protektorátního četníka Františka Ometáka. Středočeská obec, které patří jeho hrob, se rozhodla místo zrekonstruovat a při té příležitosti byla vyzvednuta i rakev s ostatky. Cílem expertů je najít střelu, která muže 30. dubna 1942 zabila.

Vzpomínky pamětníků dávných událostí pomáhají badatelům upřesňovat historii. Lidí s osobní zkušeností ale ubývá. Jak je důležitý takový svědek, teď zjistili historici v případu Klause Heydricha, syna zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Jasné je nyní třeba to, kam byl přesně desetiletý chlapec v roce 1943 v zahradě zámku v Panenských Břežanech pohřben.

Hrdinství československých parašutistů, kteří před 79 lety zahynuli v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje, v pátek u místa jejich posledního boje připomněl pietní akt. Zúčastnili se ho politici, vojáci i zástupci spolků nebo církví. Uctít památku výsadkářů, mezi nimiž byli i Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří provedli atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, přišla také veřejnost. Sedm parašutistů bojovalo se stonásobnou přesilou sedm hodin.

V Dobříši u tamní hájovny v pátek odhalili pamětní desku legendárnímu odbojáři a členu skupiny Tři králové Josefu Balabánovi. Od jara 1939 byl Balabán součástí užšího vedení odbojové organizace Obrana národa, podílel se na získávání zpravodajských informací a diverzních akcích proti nacistickému Německu. V roce 1941 ho zatklo gestapo, popraven byl v říjnu stejného roku.

Přesně před osmdesáti lety zatklo gestapo podplukovníka Josefa Balabána. Ten byl vůdčí postavou odbojové zpravodajsko-sabotážní skupiny Tři králové, která svými činy dováděla německou tajnou policii k zuřivosti. Z odbojářů byl nejstarší a dalo by se říct, že celou skupinu vedl. Za přezdívkami dalších dvou králů se skrývali podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek. I ty v následujících měsících nacisté zavraždili.

I více než sedmdesát let po konci nacistické okupace vydávají archivy nové dokumenty. Jeden odhaluje podrobnosti o osudu brigádního generála in memoriam Olega Václava Procházky. Do jeho případu se osobně vložil Adolf Hitler.

Před 79 lety – 13. února 1942 – proběhla v koncentračním táboře Mauthausen první hromadná exekuce českých politických vězňů. Jedenáct spolupracovníků odboje nacisté zavraždili velmi krutým způsobem: benzenovou injekcí do srdce.

Před sedmdesáti pěti lety přistálo v Praze americké letadlo s nacistickým zločincem Karlem Hermannem Frankem. Spojenci ho předali československé justici tři měsíce poté, co se pokusil uprchnout na Západ. Jednoho z nejvýše postavených mužů takzvaného protektorátu čekal soud a pak veřejná poprava.

Nacisté za druhé světové války vypálili a ničili desítky českých vesnic, jejichž symbolem se staly obce Lidice a Ležáky. Dokument Markéty Oddfish Nešlehové chce taková Místa ticha připomenout. Předpremiéru měl tento týden v Ležácích za účasti pamětníků a příbuzných někdejších obyvatel. Právě oni jsou protagonisty smutného vyprávění. Diváci České televize snímek uvidí 2. června od 21:00 na Dvojce.

Ještě 20. dubna nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels opěvoval Adolfa Hitlera coby nejstatečnější srdce Německa. O deset dní později spáchal vůdce třetí říše ve svém berlínském bunkru sebevraždu, zhrzený generalitou i vlastním národem. O posledních hodinách muže, který šest let týral Evropu, se ovšem veřejnost nedozvěděla víc, než že „hrdinně padl“. Poslední dubnový den od jeho smrti uplynulo třičtvrtě století. Připomínáme starší výroční text webu ČT24.

Před 75 lety, 8. dubna 1945, zahájily sovětské bombardéry letecké útoky na Brno. Do 26. dubna, kdy město osvobodila Rudá armáda, si vyžádaly přes dvě stě sedmdesát mrtvých a více než tři stovky zraněných. Ve stejný den zničil spojenecký nálet nádraží a další části města Chebu. Podle odhadů zahynulo na osm set lidí, třetina města lehla popelem, zcela zdemolováno bylo železniční nádraží.

Před 81 lety začala německá armáda obsazovat Československo. Den poté vznikl už oficiálně nacisty ovládaný protektorát. Čeští vládní představitelé vyzývali obyvatele, aby Němcům v zabírání území nebránili. V Místku se přesto několik desítek československých vojáků pokusilo nacistům vzdorovat se zbraní v ruce. Vedl je kapitán Karel Pavlík, který se následně zapojil do odboje a setkával se zřejmě také s parašutisty Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem.

Skupina poslanců chce uzákonit 15. březen dnem zrady a zániku státnosti Československa. Nový významný den by v zákonu o státních svátcích připadal na začátek okupace zbytku českých zemí nacistickým Německem v roce 1939. Návrh Lea Luzara (KSČM), Jiřího Miholy (KDU-ČSL) a Heleny Válkové (ANO) posoudí vláda a potom zákonodárci.

Poskytli úkryt parašutistům, a proto je pravoslavná církev nyní svatořečila. Vladimír Petřek, Václav Čikl a Jan Sonnevend spolupracovali s parašutisty, kteří v roce 1942 provedli útok na Reinharda Heydricha. Právě oni ukryli výsadkáře v kryptě kostela, kde je o několik týdnů později dopadlo gestapo. A právě v tomto chrámu byli v sobotu Petřek, Čikl a Sonnevend za svoje hrdinství v odboji svatořečeni.

Do protektorátu se vrátil, protože chtěl bojovat proti Hitlerovi. 29letý parašutista Josef Vanc byl členem výsadku Carbon a po návratu domů měl pomoci ozbrojit místní odbojáře. Bojovat mohl ale pouhý měsíc. Nepodařilo se mu spojit se svojí skupinou ani s domácím odbojem. Ve vypjaté situaci, když hrozilo, že padne do rukou gestapa, ho pak zastřelil jeho vlastní kolega František Kobzík. Od Vancova narození v úterý 4. února uplynulo 105 let.

Historici zjistili nové informace o Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi ze skupiny Anthropoid. Dosud znali jen fakta z období od 5. března 1942 do květnového atentátu na Reinharda Heydricha. Co odbojáři, kteří na území protektorátu seskočili na konci prosince 1941, podnikali během ledna a února, nebylo jasné. Nově se to podařilo zjistit badatelům Jaroslavu Čvančarovi a Vlastislavu Janíkovi.

Osud studenta Marka Frauwirtha, kterého s dalšími osmi vysokoškoláky popravili 17. listopadu 1939 nacisté, připomíná kámen zmizelých v pražské ulici Jilská. Tam pobýval v době svého zadržení gestapem. Letos je to od Frauwirthovy smrti 80 let.

Průmyslový komplex Škodových závodů patřil za druhé světové války do zbrojařské mašinerie nacistického Německa a jako takový představoval i terč amerického a britského letectva. K jednomu z nejpustošivějších bombardování plzeňské Škodovky došlo před pětasedmdesáti lety, 16. října 1944.

V noci z 2. na 3. srpna 1944 bylo ve vyhlazovacím koncentračním táboře Osvětim-Březinka zavražděno téměř tři tisíce Romů ze čtrnácti zemí světa. Od roku 2014 si Polsko tuto událost připomíná jako Den národní památky Romů a u této příležitosti se v Osvětimi konaly pietní akce. Účastnila se jich i dvacítka přeživších či náměstek německého ministra zahraničí Michael Roth.

Bylo pozdní odpoledne, sedmý máj – a na vyšehradském hřbitově byl podruhé pohřbíván Karel Hynek Mácha. Básníkovy ostatky byly převezeny do rodné Prahy více než století po jeho smrti. Druhý pohřeb v roce 1939 se pak stal manifestací Čechů proti nacistické okupaci.

Když Pražané povstali v závěru války proti nacistům, měli většinou jen lehké zbraně, zatímco Němci používali těžké zbraně a letectvo. Hlavní protitankovou zbraní povstalců se staly ukořistěné „pancéřové pěsti“. S jednou z nich se podařil husarský kousek mladíkovi ze Žižkova.