Případ generála Jana Syrového a bývalého premiéra Rudolfa Berana se znovu otevírá. Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek z roku 1947 a nařídil státnímu zástupci případ znovu prošetřit. Pro ČT to uvedl advokát Lubomír Müller, který žádost o obnovení procesu podal jménem praprasynovce generála Syrového. Oba politiky Národní soud v roce 1947 odsoudil za kolaboraci s nacisty ke dvaceti letům vězení.
„Povoluje se obnova řízení vedeného u Národního soudu v Praze ohledně armádního generála Jana Syrového a též ohledně Rudolfa Berana,“ píše se v usnesení, které má Česká televize k dispozici. Případ tak znovu prošetří státní zástupce.
Obnovení procesu soud povolil na základě toho, že se objevila dříve neznámá skutečnost, která by mohla vést k odlišnému rozsudku. „Na základě této nové skutečnosti pak bylo rozhodnuto o povolení obnovy řízení a zrušení původního rozsudku Národního soudu v Praze,“ napsal do rozhodnutí předseda soudního senátu Vladimír Stibořík.
Podání rukou s Hitlerem
Syrového i Berana uznal vinným z kolaborace v roce 1947 Národní soud a odsoudil je ke dvaceti letům těžkého žaláře. Zatímco Syrový byl propuštěn na amnestii v roce 1960, Beran ve věznici v roce 1954 zemřel.
Syrovému soud podle advokáta Müllera vyčítal například to, že v březnu 1939 po kapitulaci Československa nevydal jako ministr národní obrany rozkaz ke zničení vojenského materiálu. Odsouzen byl také za to, že si podal ruku s Adolfem Hitlerem, což bylo zachyceno na fotografii, kterou bohatě využila německá propaganda.
V případě Berana obžaloba upozorňovala například na jeho článek o německé menšině z roku 1938 nebo uvítání říšského protektora Konstantina von Neuratha. Soud mu vyčetl i další skutky, které učinil mezi prosincem 1938 a dubnem 1939, kdy byl předsedou vlády. Beranovi nepomohl ani fakt, že v jeho prospěch vypovídala řada svědků.
Politická kariéra Berana a Syrového
Beran svoji politickou kariéru zahájil v agrární straně, kterou v letech 1935 až 1938 vedl. Ve straně patřil k pravému křídlu a za první republiky udával v konzervativních kruzích zásadní tón. V prosinci 1938 se stal předsedou vlády, kterým byl do dubna následujícího roku. V červnu 1941 byl zatčen gestapem a v dubnu 1942 odsouzen za napomáhání k velezradě k deseti letům vězení. Propuštěn byl v prosinci 1943 a až do konce války pak žil na svém statku.
Syrový byl za první světové války legionářem v Rusku, nedostal se tam však jako válečný zajatec nebo přeběhlík. Do ruské armády vstoupil na začátku války – v létě 1914 totiž pobýval v části Polska, která tehdy byla pod ruskou nadvládou. V bitvě u Zborova přišel o oko, nosil pak pásku. V době sibiřské anabáze byl již vrchním velitelem československých legií i dalších zahraničních protibolševických jednotek v Rusku. Po návratu do Československa působil ve vrcholných armádních funkcích. Byl zemským velitelem v Čechách, podnáčelníkem a později náčelníkem hlavního štábu. Už ve dvacátých letech byl na několik měsíců ministrem obrany v úřednické vládě.
V době mnichovské krize po demisi Hodžovy vlády byl Syrový jmenován premiérem a zároveň ministrem obrany. Kabinet vedl jen do začátku prosince 1938, kdy se premiérem stal Beran, ministrem obrany zůstal po celou dobu druhé republiky a ještě zhruba měsíc po okupaci. Poté se stáhl z veřejného života, historici však zjistili, že finančně podpořil odboj.
