Bezprostředně po útoku na Reinharda Heydricha zesílil teror. Už 27. května 1942 nacisté zakázali noční vycházení. Na výsadkáře vypsali odměnu milion říšských marek. V prvních dnech zadrželi množství nevinných lidí coby rukojmí. Do rukou gestapa padli i první odbojáři. Mezi prvními se za mříže dostal člen protinacistického odboje ÚVOD Jaroslav Valenta.
Jednoho z prvních zatčených odbojářů po atentátu na Heydricha nacisté nezlomili
Události: Příběh Jaroslava Valenty (zdroj: ČT24)
Bylo jen pár hodin po atentátu na Heydricha, gestapo a policisté už prohledávali byty po celé Praze. Začalo zatýkání a vraždění.
V půl páté ráno osmadvacátého května 1942 gestapo prohledávalo i byty v domě v ulici 5. května v pražských Nuslích. U manželů Šimsových byl v tu dobu Jaroslav Valenta. Předložil sice falešný průkaz totožnosti, v bytě ale nebyl hlášen. Navíc byt patřil již zatčenému odbojáři Jaroslavu Šimsovi. Gestapo proto Valentu zatklo.
Že jde právě o jednoho z čelných představitelů Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD), zjistili až při identifikaci. „Byla to víceméně náhodná záležitost, že byl takhle dopaden, a gestapo to mělo za velký úspěch,“ vysvětluje badatel Jaroslav Čvančara.
V pracovně Jaroslava Šimsy, který byl v tu dobu už v koncentračním táboře Dachau, Valenta šifroval depeše a přepisoval je. Nějaký čas tam ukrýval i ilegální vysílačku a vodil další odbojáře. Po zatčení se ho gestapo snažilo zlomit všemi možnými prostředky.
Jeden z nejtvrdších odbojářů
Proto byli zatčeni také Valentovi rodiče, jen pár hodin po jeho zatčení. Před jeho očima je oba zavraždili na Kobyliské střelnici. Ani to ho nezlomilo.
„Domnívám se, že to byl jeden z nejtvrdších lidí a že ani tohle s ním nehlo, prostě odnášel si svá tajemství do hrobu,“ říká Čvančara.
Po zatčení se Valenta několikrát pokusil spáchat sebevraždu, aby se vyhnul mučení a nehrozilo prozrazení jeho kontaktů v odboji. „Protože si byl vědom, že je nositelem důležitých informací, že zná kontakt třeba na parašutisty, tak chtěl spáchat sebevraždu. Běžel třeba hlavou proti zdi nebo skočil ze schodů v Pečkárně,“ vypráví historik Vlastislav Janík, ředitel oblastního muzea Brandýs nad Labem.
Nacisté Valentu nezlomili a nikoho neprozradil. Pět měsíců po zatčení ho zavraždili v Mauthausenu, jako jednoho z téměř tří set československých vlastenců, příbuzných a spolupracovníků parašutistů.