Před 85 lety skončilo i torzo meziválečného Československa a začala okupace nacistickým Německem. Adolf Hitler se procházel po Pražském hradě a nastalo jedno z nejtemnějších období naší země. Den poté vznikl Protektorát Čechy a Morava. Okupaci podle historiků nešlo příliš zabránit, protože Hitler chtěl Čechy zdecimovat, šlo o rozhodnutí jednotlivce, který svůj krok dlouho plánoval.
Šok, frustrace a omezení práv. Hitler chtěl Československo před 85 lety zničit, míní odborníci
90′ ČT24 - 85 let od začátku nacistické okupace (zdroj: ČT24)
Historik Michal Stehlík popsal, že 15. března 1939 se lidé probouzí do šoku z toho, že něco končí. „Na druhou stranu už 166 dní je tady druhá republika, kdy ten největší šok je možná Mnichov a tohle už je možná takové zaklapnutí frustrace, která tady fungovala, takže není to úplně dobrá atmosféra z hlediska toho, jak vnímáte svoji budoucnost,“ uvedl v pořadu 90' ČT24 historik.
„Máme před očima pořád fotky lidí se zaťatými pěstmi nebo plačící, dívající se na ty německé kolony, ale zase tady byla spousta lidí, která se probudila do radostného rána. Spousta lidí, kteří to přivítali – čeští fašisté, čeští Němci, moravští Němci,“ upozornil spisovatel a nakladatel Jiří Padevět.
Například podpora pražských Němců byla podle Stehlíka ve veřejném prostoru viditelná. „Oni po těch dvaceti letech měli pocit, teď jsme vyhráli my a před dvaceti lety jsme se ocitli ve státě, ve kterém jsme nechtěli být, a teď zase vy jste ve státě, který bude náš,“ zmínil.
Brněnští Němci byli podle Padevěta ještě rychlejší. Dodal, že už 14. března obsadili policejní ředitelství a důležité budovy a už jen vyčkávali, kdy přijde Wehrmacht.
Nacisté občany rozdělili do několika skupin a omezili jim základní práva. Když lidé potřebovali základní potraviny a šaty, museli k tomu využít společně peníze a potravinové lístky. „To je ten systém, který je vázaný, musíte mít peníze a zároveň nárok na to si to koupit, těch věcí na volném trhu se vlastně pohybuje velmi málo, vydávají se knihy a kupují se noviny. A pokud chcete kouřit tabák, to vám ten stát nějak váže, a když chcete jezdit, tak vůbec nemáte šanci, protože benzin si vůbec nekoupíte,“ popsal Stehlík.
Nejvíce omezení dopadala na židovskou a romskou populaci. „Byla odsouzena, aniž by to na začátku tušila, k totální likvidaci,“ poznamenal Padevět. V této souvislosti zmínil, že někteří se už 15. března připojili k odboji, jiní zase vyčkávali, jak to dopadne, a další strategií byla kolaborace.
Události, komentáře: Historik Jiří Martínek k 85 letům od německé okupace (zdroj: ČT24)
Český průmysl hraje významnou roli
Český průmysl byl pro nacistickou říši obrovskou kořistí. „Do závodů chodili pověření úředníci a tam se dohadovalo, jakým způsobem se bude dál průmysl vyvíjet, protože účelem nebylo průmysl zlikvidovat, ale maximálně ho využít,“ upozornil historik Jaroslav Láník z Vojenského historického ústavu v Praze. Změnit výrobu ale nebylo podle něj jednoduché, protože přechod na nové technologie vyžadoval čas, a trvalo to zhruba dva roky.
„Docházelo i k exportu zbraní, protože Němci vyzbrojovali nové spojence, ale taky se exportovalo do Velké Británie,“ zmínil historik a vysvětlil, že Německo v té době bylo nesoběstačné a závislé v některých komoditách na dovozu, a proto potřebovalo peníze. Během Protektorátu tak Němci v závodech vyráběli hlavně vše pro válečné účely, lehký průmysl zůstával v útlumu, doplnil Láník.
Zničení Československa plánoval Hitler dlouho
Podle historika a archiváře z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR Jana Dobeše plánoval Hitler zničení Československa dlouho a měl tento krok na jednom z předních míst. „Poté, co se stalo v Mnichově na podzim 1938 a poté, co bylo Československo okleštěno, tak myslím, že pro každého, kdo si dokázal věci srovnat, bylo zřejmé, že o osudu Československa, toho zbytku, je rozhodnuto, a bylo otázkou, kdy k tomu konci dojde,“ sdělil v pořadu Interview ČT24.
Interview ČT24 – Jan Dobeš (15. 3. 2024) (zdroj: ČT24)
Dobeš se také domnívá, že by západní velmoci a státy, které garantovaly v Mnichově samostatnost zbytku Československa, musely jednat jinak, ale dnes je zřejmé, že k tomu ochotny nebyly. Rovněž podle něj platí, že Němci nemají dnes potřebu svou historii tajit.
„Připojení Sudet byl požadavek, který vznášela sudetoněmecká politická reprezentace už řadu let před rokem 1938, ale v zásadě dneska víme, že od jisté doby šlo jednoznačně o připojení Sudet. „Zároveň z hlediska mezinárodní politiky nebylo jednoduché a nebylo by pro Německo výhodné, kdyby začalo vyhlašovat požadavky na obsazení celého Československa. Z hlediska německé taktiky bylo výhodnější postupovat tímto způsobem, jakoby postupně,“ popsal historik.
Připojení Sudet k Německu bylo podle Dobeše do značné míry logické, protože většina obyvatelstva si v roce 1938 připojení k Německu přála.
Připomněl také, že existuje řada filmových záběrů, kde davy lidí vítají v Sudetech německé vojáky. „V tu chvíli to bylo velké nadšení, postupně ale na sudetské Němce mělo čekat i jisté zklamaní, jejich ambice se tak úplně nenaplnily, protože hodně Němců z Říše obsadilo jejich funkce. Zůstalo tam poměrně hodně Čechů, což jim nepřinášelo radost a požadovali, aby odcházeli. Pak přišla válka a dopadla na ně povinnost rukovat a mnoho rodin sudetských Němců dostalo zprávu o úmrtí svých blízkých,“ vysvětloval Dobeš.
Dokumenty podle něj také ukazují, že ani během války sudetští Němci nezměnili své smýšlení a nelitovali toho, že usilovali o připojení k Německu.
