Ve věku 94 let zemřela Zuzana Marešová, rozená Spitzerová. Patřila mezi 669 převážně židovských dětí, které odjely na začátku druhé světové války z Prahy do Londýna díky Nicholasu Wintonovi. V Česku byla jedním z posledních žijících dětí, které Winton tímto způsobem zachránil, poznamenali zástupci projektu Paměť národa.
„S lítostí jsme se dozvěděli, že zemřela paní Zuzana Marešová. Byla jedním z posledních žijících ,Wintonových dětí‘ v Česku. Jako sedmiletá seděla v červenci roku 1939 ve vlaku na pražském hlavním nádraží a na peróně viděla maminku, jak pláče. Nechápala proč. V kupé seděla se staršími sestrami a cestu do Londýna brala jako výlet,“ uvedla Paměť národa, která příběh Marešové zpracovala a uveřejnila na svém webu.
Zuzanin otec Maxmilián Spitzer byl československý žid, matka Pavla byla křesťankou z Vídně. Na jaře roku 1939 vycestoval otec do Anglie, aby tam založil pobočku své firmy. Matce se pak podařilo vyslat do Anglie díky Wintonovi také všechny tři dcery. Později se do Anglie dostala i ona.
Marešová strávila v Anglii u pěstounské rodiny v Cornwallu necelé tři roky, později žila spolu s rodiči v Londýně a ve Walesu. V roce 1945 se celá rodina kromě nejstarší dcery vrátila do Československa. V roce 1948 zvažovali emigraci do Argentiny. V padesátých letech byl otec Zuzany Marešové na jeden rok uvězněn.
Marešová uvažovala o emigraci znovu v roce 1968, nakonec zůstala. Republiku však v roce 1984 opustila její dcera. Kvůli návštěvám ze zahraničí Marešovou v osmdesátých letech několikrát vyslýchala StB a přemlouvala ji ke spolupráci.
O existenci Wintona se Marešová dozvěděla až po roce 1990
O okolnostech svého odjezdu z republiky v roce 1939 se Marešová dozvěděla až po roce 1990. Tehdy se také poprvé dozvěděla, že patří mezi takzvané Wintonovy děti. „Dostala jsem pozvání na švédské velvyslanectví a jen jsem vešla, vrhli se na mě reportéři. Tak jsem se poprvé dozvěděla, že existuje Nicholas Winton,“ řekla pracovníkům Paměti národa.
Byla jednou z iniciátorek Památníku rozloučení na pražském hlavním nádraží, který připomíná loučení rodičů s dětmi před odjezdem do neznáma. „Při tom všem, co jsem zažila, jsem měla velké štěstí. Byly děti, které se po válce vracely z Anglie a nikoho už tady neměly,“ vzpomínala pro Paměť národa Marešová.
Britský makléř a humanitární pracovník Nicholas Winton se narodil 19. května 1909, zemřel 1. července 2015. Zachránil 669 převážně židovských dětí, které odvezl vlaky z nacistického protektorátu Čechy a Morava do Británie. První vlak odjel z Prahy v květnu 1939, poslední v září téhož roku. Rodiny dětí většinou za války zahynuly. Do povědomí širší veřejnosti se Winton dostal až díky setkání se svými zachráněnými „dětmi“, které zorganizovala britská rozhlasová a televizní stanice BBC v roce 1988.
V roce 1998 ho přijal na Pražském hradě tehdejší prezident Václav Havel a vyznamenal jej Řádem T. G. Masaryka. V rodné Británii ho povýšila britská královna do šlechtického stavu.
