V pražském Suchdole si připomněli osmdesát let od začátku operace Tungsten. Jejím cílem bylo mimo jiné udržovat spojení mezi protektorátem a československou exilovou vládou v Londýně. Účastníci piety současně uctili památku generálmajora Rudolfa Pernického, který výsadku vyslanému z Anglie velel.
Publicista Jaroslav Čvančara se s Rudolfem Pernickým seznámil v osmdesátých letech. Jeho životní příběh znal z veteránova vyprávění, zmapoval ho i ve sbírce fotografií. „Velice ochotně nám povídal, na co jsme se zeptali, byl absolutně otevřený,“ vzpomínal Čvančara.
Po vojenském výcviku a působení ve Francii a Velké Británii se stal s rotmistrem Leopoldem Musilem součástí skupiny s krycím názvem Tungsten. Na území tehdejšího protektorátu je vysadili 21. prosince 1944. Kvůli chybě navigátora Pernický s Musilem však seskočili nedaleko Libenic na Kutnohorsku místo Vortové na Chrudimsku. Jejich cílem pak měla být obec nedaleko Nového Města na Moravě, od místa seskoku vzdálená asi sto kilometrů.
Vzdálenost ve velké zimě překonali pěšky. Museli se přesouvat pouze v noci a vyhýbat se obydleným místům. Po týdnu dorazili na smluvenou adresu, do penzionu ve Studnici. „Soustřeďovali se tam některé anglické výsadky a kupodivu to vždy uniklo pozornosti nacistů,“ popsal Čvančara.
Pernický strávil léta v uranových dolech
Své úkoly dvojice splnila. „Ať už to bylo přijímání zásob zbraní, ať už to byla právě organizace i ve spolupráci s dalšími paraskupinami, to jsou všechno skutečně úspěšné věci,“ vyjmenoval historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.
Tyto události i osobnost Rudolfa Pernického si dopoledne připomněli politici, historici i místní obyvatelé u pomníku v pražském Suchdole, kde Pernický dlouhodobě bydlel. „Jsem rád, že tady byli také žáci a mládež, protože i oni by si měli uvědomovat, že svoboda a demokracie opravdu není věčná,“ řekl místopředseda Senátu Jiří Drahoš (za STAN).
Po roce 1948 Rudolfa Pernického komunisté odsoudili ke dvacetiletému vězení – nakonec strávil přes jedenáct let převážně v uranových dolech. V říjnu 2005, krátce před smrtí, dostal od tehdejšího prezidenta Václava Klause za zásluhy v odboji nejvyšší státní vyznamenání – Řád bílého lva.
