Fronta turistů strádající pod sluncem čeká, až bude moci vystoupat na katedrálu Notre-Dame a prohlédnout si její chrliče. Čtyři metry pod nimi míří tým archeologů opačným směrem – kope přímo dolů a zpět v čase do Paříže z doby starověkého Říma před dvěma tisíci roky, píše agentura AP.
V roce 2019 požár před zraky světa Notre-Dame poničil. Katedrálu se podařilo obnovit a otevřít na konci roku 2024 a Paříž se nyní snaží pomocí stromů a stínu zútulnit horké a holé náměstí před ní. Ale v tak starém městě nemohou začít stavební úpravy, dokud se nevykope to, co leží pod současným povrchem – aby se případné artefakty při pracích nepoškodily.
A tak se část náměstí před Notre-Dame proměnila v archeologické naleziště, konkrétně otevřený výkop obklopený zábranami a přemostěný dřevěnou lávkou jen pár kroků od vstupu. Francouzská média o něm hovoří jako o „výkopu století“.
„Je to pro nás vzácná příležitost,“ uvedla Lucie Altenburgová, restaurátorka z archeologického oddělení města Paříže. Mezi stovkami nalezených předmětů je například mince ze čtvrtého století s vyraženým portrétem císaře Konstantina nebo střepy středověké keramiky, jejichž vnitřní strana je pokreslena znaky, které zatím žádný odborník nerozluštil.
Pod zemí
První „stopy dějin“ se objevují v hloubce 50 centimetrů. O čtyři metry níže tým stále odhaluje minulost. Některé dny naplní 15 beden půdou, která ležela nedotčená dlouhé roky. Tak je to v každém starém městě. Minulost obrazně řečeno totiž není v muzeu na konci ulice, ale přímo pod ní(m).
Města se totiž vrství. Každá éra buduje na sutinách té předchozí a terén tak postupně stoupá. Řím se od pádu říše v pátém století našeho letopočtu takto zvedl asi o devět metrů. Když Athény postavily metro u příležitosti olympijských her v roce 2004, zahájily tím největší vykopávky v historii země, které odhalily desetitisíce předmětů, jež jsou nyní vystaveny přímo ve stanicích podzemní dráhy. Paříž se v tomto ohledu nijak neliší.
Paříž vznikla na ostrově Île de la Cité na Seině. O několik století později pak vyrostla na stejném místě katedrála Notre-Dame. V roce 1163, kdy byla katedrála založena, bylo celé náměstí zaplněno středověkými domy, které rozdělovala jediná ulice, uvedla Camille Colonnaová, archeoložka vedoucí vykopávky.
Při práci se její tým dostal až do sklepů těchto domů, a tím pádem i do historického období, které představují. Pod nimi leží merovejské a karolínské sýpky z šestého až desátého století. Pod nimi v ještě tmavší a hlubší vrstvě se nachází hustě osídlená římská čtvrť ze čtvrtého a pátého století.
Více Paříží
„Můžete tu vidět vrstvy – Paříž středověkou, římskou – a možná i období před nimi,“ popisuje Yasmine Benaliová, studentka archeologie pozorující vykopávky zpoza zábran. „Město je díky tomu méně jako pohlednice a více jako něco, co stále objevujeme,“ dodala.
Nejhodnotnější nálezy pocházejí z „odpudivého“ místa – z hlubokých jam pod středověkými domy, starých latrín, které sloužily zároveň jako skládky odpadu. Z nich tým mezi rozbitými talíři a zvířecími kostmi vytahuje celé džbány a hrnky vyhozené před staletími, ale stále neporušené.
Je „vzácné nacházet kompletní keramiku“, uvedla jedna z archeoložek Valentine Brelouxová. Zde nádoby zachytil měkký odpad a o staletí později se zázračně vynořily nerozbité.
Záhadné znaky
Poté se objevily některé předměty, které odborníky zmátly. Když restaurátoři čistili něco, co vypadalo jako obyčejná středověká keramická nádoba, objevili na vnitřní straně tenký červený nápis. Na každém střepu se opakovaly tytéž záhadné znaky. Jejich význam zatím nebyl rozluštěn. Ze všeho, co se z katedrály Notre-Dame odklidilo, jsou dle Brelouxové právě tyto předměty nejvíce ohromující.
Objevené mince vypadaly jako černé, rezem zničené kotouče. Pod rentgenem se na nich však znovu objevila tvář Konstantina, římského císaře, který vládl na počátku čtvrtého století našeho letopočtu. Takové předměty „mohou být také neocenitelným zdrojem informací o stáří vrstvy“, nastínila Altenburgová. Římských nálezů si archeologové váží nejvíce, protože jsou nejhlouběji, nejstarší a zároveň nejméně prozkoumané.
V římských dobách se město jmenovalo Lutetia a jeho centrum leželo za řekou na levém břehu. Po pádu římského císařství se lidé stáhli na Île de la Cité, kde později vznikla katedrála Notre-Dame, a ostrov opevnili kamennými zdmi, když využili materiál ze starších budov. Tým vedený Colonnaovou pro to objevil důkazy. Například římský práh nalezený při vykopávkách pocházel z větší budovy, byl přenesen, otočen a použit jako dlažba cesty.
Archeologové pod katedrálou
Pro archeology jsou vykopávky u katedrály vzácnou příležitostí. Ve Francii stejně jako jinde pracují pouze na místech, kde mají začít stavební práce. Podobá se to případům, kdy dělníci v průmyslových lomech náhodou narazí na pozůstatky dinosaurů. „Tohle se děje jen proto, že se Paříž rozhodla tuto oblast zkrášlit,“ potvrzuje Altenburgová.
Nové náměstí by mělo být z větší části hotové do roku 2028. Po proměně se bude podobat lesní mýtině se 160 novými stromy a tenkou vrstvou vody stékající po kamenech, které bude v létě ochlazovat. Je to součástí přípravy Paříže na ještě teplejší léta způsobená globálním oteplováním. Bývalé podzemní parkoviště se pak promění v návštěvnické centrum s výhledem na Seinu.
Do té doby chce tým u Notre-Dame kopat ještě hlouběji – nejen do období před Římany, ale až k těm, kteří tu byli před nimi – ke Galům, kteří dali městu původní jméno. „Doufáme, že se nám takto podaří vrátit se v čase ještě dál, než jsme se kdy dostali,“ prohlásila Altenburgová.
