Ukrajina v obraně před ruskými agresory využívá podle svědectví z bojišť velmi účinně přenosné raketové systémy. Ty vojákům umožňují ničit nepřátelskou těžkou techniku a zpomalovat tak postup.
Střely Javelin jsou jako oštěp, který probodne jakýkoliv tank. Ukrajina je používá velmi úspěšně
Při ruské invazi na Ukrajinu hrají klíčovou roli protitankové zbraně, které může používat i pěchota. Ukrajinská armáda v posledních letech do této techniky masivně investovala, díky tomu se může stát i jeden voják vyzbrojený systémem Javelin nebo NLAW hrozbou pro sebekvalitnější tank, obrněný transportér nebo jinou těžkou techniku.
Americké Javeliny útočí jako draví ptáci
Americká protitanková řízená střela (PTŘS) Javelin je zbraň s pasivním samonaváděcím zařízením typu vystřel a zapomeň. Její jméno znamená v překladu oštěp – a její ovládání je vlastně podobně snadné jako u oštěpu. Při použití stačí v zaměřovači najít cíl, projektil na něj nasměrovat a vypálit. Poté už střela pomocí infračerveného navádění sama cíl zasáhne.
Obsluha může ihned po vystřelení opustit své postavení a ukrýt se, nemusí dodávat střele další data. Výhodou je, že hlavní raketový motor střely se zažehuje až po odpálení. To jednak snižuje šanci na odhalení vojáků, kteří ji používají, a jednak se díky tomu Javelin dá bezpečně používat například i pro střelbu z budov – normálně by to kvůli zpětnému zášlehu nebylo možné.
Tato střela byla vyvinuta už v první polovině 90. let minulého století jako zbraň primárně určená pro ničení obrněných cílů, jako jsou tanky nebo obrněné transportéry. Tyto stroje spojuje, že mívají nejslabší pancéřování shora – tam až doposud bylo nejsložitější je zasahovat.
Javelin proto při typickém použití nejprve vystoupá do výšky (podle vzdálenosti cíle až 160 metrů) a teprve poté zaútočí na cíl shora – zasahuje místa, kde je pancéřování slabé, takže jím dokáže snadno pronikat. Druhou možností je také přímý útok po plošší křivce, který se využívá například proti tankům skrytým ve stavbách, kam by střela shora nedoletěla. I v takovém případě ale střela nejprve vystoupá několik desítek metrů nahoru a teprve pak se vydá zničit svůj cíl.
Omezeně se dá použít i jako protiletadlová zbraň – v tomto případě sice není tak účinná, ale zejména proti pomalejším cílům, jako jsou vrtulníky, se uplatní.
Tandemová hlavice
Moderní tanky bývají vybavené takzvaným reaktivním pancéřováním. To funguje tak, že na tanku je jakási „neprůstřelná vesta“ složená z mnoha bloků, která reaguje na nepřátelské střely protivýbuchem.
Javeliny jsou ale, stejně jako mnoho jiných moderních zbraní, vybavené takzvanou tandemovou bojovou hlavicí: u ní se nejprve odpálí jedna nálož, jež poškodí reaktivní pancíř, a krátce poté se odpálí nálož druhá, která je určena ke zničení samotného cíle. Některé ruské tanky byly sice podle dostupných fotografií vybaveny krátce před invazí na Ukrajinu dodatečnými konstrukcemi, které by je měly před Javeliny ochránit, podle většiny expertů ale toto opatření není příliš účinné.
Velkou výhodou Javelinů je jejich vysoký dosah. Díky němu je obsluha zbraně dostatečně dlouho před útokem neodhalitelná a také po něm se může rychle přesunout do pozic, kde ji nemůže zničit doprovodná pěchota, která těžkou techniku chrání. Účinný dosah Javelinu v prvních verzích, zaváděných do výzbroje americké armády od roku 1996, se pohyboval kolem 2500 metrů, s nejnovějšími variantami je už ale možné zasáhnout dokonce cíle vzdálené až čtyři kilometry. A pokud je odpalovací zařízení umístěno na vozidle, tak se dostřel zvyšuje dokonce až na 4750 metrů.
Na Ukrajině se používají odpalovací komplety pro střelbu z ramene, které připravené ke střelbě váží 22,3 kilogramu – z toho 15,9 kilogramu připadá na hmotnost samotné střely. Toto odpalovací zařízení je přitom možné používat opakovaně, nabití trvá zkušené obsluze jen kolem dvaceti sekund, obvyklou obsluhu tvoří zpravidla dva vojáci.
Zásadní výhodou této zbraně je i jednoduchost jejího ovládání, snadná manipulace a také značná odolnost na bojišti – díky tomu, jak dlouho už se používá, jsou všechny tyto vlastnosti maximálně vyladěné.
Dodávky z USA i evropských zemí
Ukrajina získala své první Javeliny v roce 2018, jednalo se tehdy o 210 kusů střel a 37 odpalovacích zařízení, další menší dodávku dostala v létě 2020. Prodej přišel po několikaletém rozhodování washingtonské administrativy, jestli poskytne Kyjevu i jiné než pasivní vybavení k obraně poté, co Rusko vojensky okupovalo Krym a rozpoutalo válku na Donbase.
Rozhodnutí dodat i smrticí obranné prostředky učinila nakonec vláda Donalda Trumpa v prosinci 2017. Další dodávky Javelinů přišly na Ukrajinu v posledních týdnech, kromě USA je poskytlo také Estonsko, slíbilo je i Polsko.
Kromě USA a Ukrajiny disponuje střelami Javelin řada zemí NATO, z bývalých sovětských republik je má vedle států Pobaltí ve výzbroji také Gruzie. Několik kusů má i česká armáda. Ve výzbroji je mají třeba i státy Blízkého východu, mimo jiné Jordánsko, Katar a Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty.
Střela NLAW
Britsko-švédský NLAW je levnější náhradou
Britsko-švédská protitanková řízená střela MBT LAW je známá i pod zkratkou NLAW. Jedná se o menší a výrazně levnější obdobu Javelinu, na rozdíl od něj ale jde o zbraň pro jednorázové použití.
Zatímco samotná střela pro americký systém stojí asi 180 tisíc dolarů (tedy asi čtyři miliony korun), cena NLAW je zhruba čtvrtinová. Použití NLAW se od Javelinu příliš neliší, odpaluje se také z ramene, podobně jako klasické panzerfausty nebo bazuky, což byly předchůdci těchto zbraní z doby druhé světové války. Obsluha nejprve zamíří NLAW na cíl, „uzamkne ho“ a pak nechá trasu a způsob zničení už na střele.
Také NLAW umožňuje, aby po výstřelu obsluha ihned změnila stanoviště, odložený start hlavního motoru umožňuje také skryté odpálení i z budov a rychlý přesun vojáka do bezpečí.
Zatímco Javeliny se dají využít vlastně na jakémkoliv druhu bojiště, u střel NLAW to vzhledem k jejich dostřelu možné není. Účinný dosah zbraně o hmotnosti 12,4 kilogramu je totiž pouze dvacet až 800 metrů, což z ní dělá ideální zbraň pro městskou válku nebo střelbu v členitějším terénu. Pro palbu na malou vzdálenost je možné použít jen optická mířidla bez aktivace počítačového systému.
Na rozdíl od Javelinu, který používá infračervené navádění na teplo, letí NLAW při typickém nasazení podle počítačem řízené trajektorie, kdy před vypuštěním střelec tři sekundy sleduje zaměřený cíl a potom teprve střelu vypustí. Při útoku na horní část tanku nebo obrněného transportéru NLAW neútočí přímo, ale když se ocitne nad cílem, odpálí dolů směřovanou tandemovou nálož.
NLAW (tak jej označila britská armáda, ve Švédsku ho zavedli do výzbroje jako RB-57) vyvinula švédská společnost Saab Bofors ve spolupráci s firmou Thales Air Defence sídlící v severoirském Belfastu. Vývoj byl dokončen v roce 2002, kromě švédské a britské armády o jeho koupi rozhodly také Finsko, Lucembursko, Švýcarsko, Saúdská Arábie nebo Indonésie. V posledních měsících pak získala od Británie nejméně dva tisíce těchto protitankových řízených střel také Ukrajina.
Stinger
Stinger bodá hlavně letadla
Obě předchozí zbraně mají za svůj hlavní cíl těžkou pohyblivou techniku na zemi. Obdobnou roli, ale proti létajícím cílům, hrají střely Stinger (neboli Žihadlo). Oficiální název je FIM-92 Stinger.
Tato zbraň patří mezi vojenská zařízení, která se označují jako MANPADS – neboli protiletadlový přenosný raketový komplet země-vzduch (Man-portable air-defense systems). Také on je výsledkem vojenského výzkumu Spojených států v době Studené války. USA ho do výzbroje zařadily na začátku osmdesátých let dvacátého století, dodnes ho využívá asi třicítka zemí.
Metr a půl dlouhá zbraň váží 14,3 kilogramu, z toho na raketu připadá asi deset kilogramů. Dvoustupňová raketa na pevné palivo má infračervené navádění, dá se odpalovat z ramene, z vozidel i z vrtulníků. Je možné ji využít na naprostou většinu vzdušných cílů, od malých bezpilotních letounů přes vrtulníky až k nízko letícím letounům.
Omezuje ji v tom jen dostřel, který se pohybuje kolem osmi kilometrů a rychlost cíle – zasáhnout velmi rychle se pohybující letoun je pro ni obtížnější. Cena zbraně vyráběné v USA společností Raytheon a v licenci firmou EADS v Německu je asi 38 tisíc dolarů – v přepočtu asi milion korun.