V pondělí začíná Týden invazních druhů, který veřejnosti přiblíží rostlinné i živočišné druhy zavlečené do Česka a ohrožující místní druhovou rozmanitost. O víkendu ho pak zakončí pátý ročník akce Biosmršť, při níž se zájemci mohou zapojit do mapování výskytu invazních druhů.
Za účelem informování veřejnosti o problematice invazních druhů a jejím zapojení do procesu jejich mapování pořádá Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) společně s dalšími Týden invazních druhů. Na programu jsou napříč republikou exkurze, semináře, přednášky, výstavy, besedy nebo i výlet zahrnující likvidaci invazní lupiny mnoholisté v Přírodní rezervaci Luž.
Na likvidaci této invazní rostliny je zaměřená i on-line soutěž Lupinový šampionát, která je otevřená až do 21. června. Soutěžící mohou pořadatelům poslat foto kytice z lupiny nebo prostý fotodůkaz o její likvidaci. „Soutěžíme ve dvou kategoriích: Nejhezčí (jak do velikosti, tak do krásy) kytice lupiny mnoholisté. Největší úlovek při likvidaci lupiny. Každá zaslaná fotka postupuje do výběru a nejlepší úlovky budou oceněny,“ píše se dole na webové stránce akce.
Letos jde o první ročník. „Inspirovali jsme se v zahraničí. Třeba ve Velké Británii se podobné osvětové kampaně konají pravidelně už řadu let. Chceme lidem ukázat, že když se budou zajímat o své okolí a výskyt nepůvodního druhu nahlásí, třeba pomocí mapovací aplikace, pomohou tím přírodu chránit,“ vysvětlil Tomáš Görner z AOPK.
Za invazní druhy jsou považovány nepůvodní druhy, u nichž bylo zjištěno, že jejich zavlečení či vysazení nebo šíření ohrožuje biologickou rozmanitost a související ekosystémové služby nebo na ně má nepříznivý dopad. Lidově řečeno jsou to nepůvodní druhy, které ohrožují přírodu, do níž byly zavlečené.
Mezi nejvýznamnější rizika jejich výskytu patří dopad na původní druhy v podobě predace, konkurence, přenosu nákaz a genetického křížení. Tyto změny tak mohou ovlivnit celou strukturu a funkci ekosystémů přírodních stanovišť. Kromě nebezpečí ztráty biodiverzity zahrnují jejich dopady i zdravotní rizika pro člověka, snížení výnosnosti zemědělské produkce, poškození staveb, problémy v rybářství i myslivosti a rizika pro včelstva.
Šíření invazních druhů a jejich působení na okolí je celosvětový problém, který patří spolu se vzrůstajícím využíváním přírodních zdrojů, znečišťováním životního prostředí a změnou klimatu k hlavním negativním faktorům ohrožujícím stávající biodiverzitu původních ekosystémů.
Mapování v terénu
O víkendu 12. až 14. června vyvrcholí první ročník Týdne invazních druhů pátým ročníkem Biosmršti. Při ní veřejnost mapuje výskyt invazních druhů pomocí mobilu. Web pořadatelů nabízí podrobný návod, jak se zapojit.
Po přihlášení lze vyrazit do terénu a zaznamenávat invazní druhy, přičemž aplikace je badatelům nápomocná jak při určování druhů, tak tím, že automaticky vkládá polohu záznamu. I pokud si badatel není jistý druhem, může fotku do systému nahrát. Díky množství zapojených lidí může určení provést i někdo jiný.
Hlášení invazních druhů lze tímto způsobem provozovat i mimo Biosmršť, AOPK sbírá údaje celoročně. Například za rok 2024 přineslo koordinované mapování přes pětadvacet tisíc údajů. AOPK údaje vyhodnocuje a využívá pro ochranu původních ekosystémů.
Mapy výskytu invazních druhů jsou však dostupné i veřejnosti. Portál INVAHUB sbírá data o jejich pozorování z více podobných projektů a zpracovává je do interaktivních map, kde si lze najít, které invazní druhy byly kdy hlášeny z jakéhokoli místa v Česku.
Přestože invazních druhů na unijním seznamu, který je závazný i pro Česko, je přes sto, organizátoři Biosmrště se rozhodli nezatěžovat dobrovolné badatele všemi a vybrali jen 38, ze kterých sestavili seznam pro letošní ročník. Některé jsou podle nich velmi běžné, jiné vzácnější. Letošními novinkami jsou čtyři rostliny – pavlovnie plstnatá, katalpa trubačovitá, mavuň červená a kolotočník ozdobný.
Podle Tomáše Görnera z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK), který je expertem na problematiku invazních druhů, není možné striktně vymezit pořadí nebezpečnosti jednotlivých vetřelců, protože posouzení jejich rizika záleží na více faktorech – míře jejich rozšíření či zda ohrožují celé ekosystémy, nebo jen jiné konkrétní druhy. Přesto však vyjmenovává některé, které považuje za zvlášť rizikové. Ty jsou i s krátkým komentářem v galerii:
Stát proti invazním druhům
Stát řeší problematiku invazních druhů především skrze orgány ochrany přírody, popsala pro ČT mluvčí ministerstva životního prostředí (MŽP) Veronika Krejčí. Těmi jsou samotné ministerstvo, zmíněná Agentura ochrany přírody a krajiny a dále správy národních parků, krajské úřady či obce s rozšířenou působností. Dílčí roli mají i další instituce jako celní a veterinární správa či rostlinolékařské orgány při kontrole dovozu.
Ministerstvo zajišťuje mezinárodní koordinaci, koncepci a metodické vedení včetně tvorby zásad regulace a povolování výjimek. Tyto zásady spolu s metodikami slouží jako podklad pro zásahy v terénu prováděné dalšími orgány ochrany přírody i soukromníky.
AOPK provádí monitoring, připravuje podklady a zajišťuje zásahy proti invazním druhům i péči v chráněných územích spolu se správami národních parků. V praxi jde například o odstraňování druhů, jako je bolševník velkolepý, křídlatky nebo pajasan žláznatý, a také o regulaci invazních ryb jako střevlička východní či sumeček černý.
Kraje upřesňují postupy regulace a koordinují opatření na svém území. Obce s rozšířenou působností řeší ostatní nepůvodní druhy a mohou stanovovat regulační opatření. Klíčovou roli mají také vlastníci a uživatelé pozemků, kteří zajišťují regulaci v rámci péče o své pozemky. U vybraných druhů se zapojují i myslivci podle zákona o myslivosti.
Finanční dopady
Zásahy proti invazním druhům jsou podporovány z Operačního programu Životní prostředí a národních programů zaměřených na podporu biodiverzity, bez samostatné alokace pouze pro invazní druhy, popisuje Krejčí z MŽP. Ročně jde podle ní o stovky tisíc až miliony korun podle počtu a rozsahu řešených projektů. Další prostředky vynakládají obce, kraje a vlastníci pozemků.
Souhrnný odhad nákladů na zásahy a vyčíslení škod v Česku není k dispozici, ale prevence a včasné zásahy jsou podle Krejčí až třináctkrát levnější než řešení již rozšířených druhů, jak ukazují globální studie.
Celosvětově byly v rámci platformy IPBES, která je součástí programu OSN pro životní prostředí, roční ekonomické náklady a dopady související s invazními nepůvodními druhy vyčísleny na více než 423 miliard dolarů ročně (zhruba 8,8 bilionu korun). Tento údaj se váže k roku 2019, přičemž zpráva také uvádí, že se náklady postupně zvyšují.
