Ekosystémy

V Norsku začali naplno zkoušet nový způsob kontroly mořských úlovků. Snímací zařízení pomocí umělé inteligence třídí už na lodích úlovky podle druhu, velikosti a váhy. Projekt vzniká za podpory Evropské unie. Ta si od něj slibuje, že usnadní rybářům dodržovat přísná pravidla lovu a umožní tím lépe chránit i stavy živočichů v oceánech.

V polovině 20. století se ruský zoolog Nikolaj Vereščagin vydal na ambiciózní výpravu přes hornatou krajinu Ázerbájdžánu, sousední Arménie a Gruzie. Jeho cílem bylo posbírat všechny dostupné záznamy o zvířatech, která z této oblasti zmizela, ale ve skutečnosti tamní ekosystémy i masivně změnil.

Vyjednavači Evropského parlamentu a členských zemí Evropské unie se shodli na normě, podle které mají státy na pětině suchozemských a vodních ploch zavést do roku 2030 opatření pro obnovu ekosystémů. Návrh nebývale rozdělil europoslance a vyvolal velkou debatu kvůli údajným dopadům na zemědělství a dalším ekonomickým a sociálním důsledkům. Shodu dosaženou ve čtvrtek večer musí ještě oficiálně schválit plénum EP i členské státy.

Kolaps více než pětiny světových ekosystémů, včetně Amazonského pralesa, by mohl přijít dříve, než se vědci původně domnívali. Vyplývá to ze studie, kterou zveřejnil časopis Nature Sustainability. Výzkum je v rozporu s odhady Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC). Ten předpokládá, že takzvaný bod zvratu – rychlá, obrovská a nevratná klimatická změna – jehož překročení může vést k velkým proměnám celého systému u Amazonského pralesa, hrozí až v roce 2100.

Velká města na pobřeží moří nemají kam přirozeně expandovat, a tak jejich obyvatelé vytvářejí novou umělou pevninu. Nová studie popsala, jak mohutně se tento trend rozvíjí, ale i to, jaká rizika přináší.

Vzniká další rozsáhlá vědecká studie kvůli plánovanému obřímu jezu na dolní toku Labe. O projekt za pět miliard se přou ministerstva životního prostředí a dopravy. Jde o to, jestli mohou stejné ekosystémy, které by stavba zničila, fungovat jinde. Jez by měl stabilizovat hladinu řeky a pomoci lodím při suchu.

Ledovce v tropické části jihoamerických And se za posledních třicet let zmenšily téměř o polovinu, vyplývá ze studie skupiny MapBiomas, na níž se podíleli experti z Brazílie či Peru. K bezprecedentnímu úbytku ledovců podle nich přispěly klimatické změny i rozsáhlejší požáry v Amazonii.

Podle vědců ohrožuje chemické znečištění po celé planetě stabilitu globálních ekosystémů, na nichž je lidstvo závislé. Největším problémem podle nové studie je, že do přírody proniká už příliš mnoho druhů chemikálií.

V letech 2009 až 2018 se plocha korálových útesů snížila o čtrnáct procent. Uvedla to ve své studii mezinárodní organizace GCRMN, která stav korálových útesů monitoruje. Za negativní vývoj podle badatelů mohou v první řadě vyšší teploty vod světových oceánů, uvedla agentura AFP.

Mezinárodní vědecký tým vytvořil předpověď toho, jak globální změny klimatu ovlivní život tučňáků. Výsledky je přiměly k tomu, aby navrhli zařazení tučňáků císařských na seznam ohrožených druhů.

Čínské úřady oznámily, že pandy velké už nejsou ohrožené. Po desetiletích intenzivních snah o jejich záchranu se populace těchto savců ve volné přírodě zvýšila na 1800 kusů.

„Zabránit, zastavit a zvrátit hroucení ekosystémů na každém kontinentu a v každém oceánu.“ OSN vyhlásila ekologickou desetiletou výzvu, snadná ale není, možná v lecčems i nereálná. Na řadě míst planety může být už pozdě, oteplování oceánů nevratně ničí korálové útesy, dramaticky ubývají po celé planetě rozlohy pralesů. Proti se navíc mohou postavit lokální vlády, které nemají životní prostředí jako svoji prioritu. To se hodně vytýká například Brazílii, konkrétně prezidentu Jairu Bolsonarovi. Požáry a systematické kácení amazonského pralesa je ale jen jednou z mnoha ran na solar planety, která je kromě člověka domovem pro více než osm milionů druhů živočichů.