Podle několika výzkumů z posledních let se stávají takzvané věčné chemikálie neboli PFAS jednou z největších hrozeb pro životní prostředí. Nová australská studie nabízí možné řešení – popisuje látku, jež umí tyto substance zničit.
PFAS jsou čtyři písmena, která ještě před několika lety znal jen málokdo. V posledním desetiletí se ale tato zkratka označující takzvané věčné chemikálie stala výrazně známější. Téměř nezničitelné a přirozeně nerozložitelné látky pronikají do životního prostředí a už tam zůstávají. Jenže jen tak někde neleží, naopak snadno pronikají do potravních řetězců zvířat – a tedy i lidí.
Vědci se celé roky pokoušejí najít řešení tohoto problému, který si lidstvo samo způsobilo. Zatím marně. Teď se objevil australský výzkum, který možná řešení nabízí.
Badatelé z univerzity v Adelaide vyvinuli materiál aktivovaný slunečním zářením, který dokáže rozložit per- a polyfluoralkylové látky (PFAS) ve vodě a přeměnit znečišťující sloučeniny na neškodné složky – včetně fluoridu. Výsledky výzkumu už vědci vydali v recenzovaném odborném časopisu. A naznačují, že tento průlomový objev představuje slibné nízkoenergetické řešení pro sanaci PFAS s potenciálním využitím v oblasti úpravy vody a čištění životního prostředí.
„Kontaminace PFAS nadále představuje globální zdravotní riziko a tento výzkum představuje zásadní krok směrem k bezpečnějším komunitám a čistším ekosystémům,“ uvedl hlavní autor studie Cameron Shearer z univerzity v Adelaide. „Mnoho kontaminantů vody se rozkládá přidáním reaktivní chemikálie, která se váže na uhlík. V molekulách PFAS jsou ale uhlíkové atomy chráněny takovým způsobem, že tento proces je téměř nemožný,“ popisuje expert problémy, které museli experti vyřešit, aby jejich postup byl opravdu řešením.
Zkusili to tak, že změnili postup a vylepšili katalyzátor tak, aby se zaměřil na atomy chránící PFAS, což vedlo k úplnému rozložení těchto věčných chemikálií. Vzniká tak sice jako odpadní látka fluorid, ale ten se dá nejen izolovat, ale dokonce i využívat ve zdravotní péči, konkrétně v zubních pastách, nebo třeba v přísadách do hnojiv.
Stopy v krvi
Klíčové je, že PFAS se dostaly už do většiny částí životního prostředí a jak moc ohrožují člověka. Například nedávná studie z Austrálie ukázala, že asi 86 procent obyvatel státu má v krvi detekovatelné stopy těchto chemikálií.
„Materiály, které jsme vyvinuli v rámci našeho výzkumu, by mohly být použity jako součást řetězců pro zpracování PFAS, které nejprve zachycují a koncentrují PFAS ve vodě, která pak může být rozložena vystavením našim materiálům aktivovaným světlem,“ vysvětlují potenciál vědci.
Pokud by se badatelům podařilo vymyslet, jak tuto proceduru škálovat, tedy využívat v rozsahu celých měst a států, a to celé finančně únosným způsobem, představovalo by to velkou šanci se této novodobé epidemii neviditelného znečištění postavit. Objev samotné látky navíc ještě nic z nastíněných dalších kroků nezaručuje.
