Textilní výrobky, od koberců přes závěsy až po funkční oblečení, mohou být podle Zdeny Škrob z Mikrobiologického ústavu Akademie věd významným zdrojem toxických látek v domácnostech. Některé látky obsažené v oblečení či bytovém textilu se mohou postupně uvolňovat a kontaminovat vzduch, vodu nebo potraviny, řekla vědkyně při zahájení výzkumného programu Strategie AV21 Epicentra civilizace – inteligentní domácnosti, technologie a společnost.
Toxické PFAS se skrývají i v domácnostech, varuje česká vědkyně
Mezi nejčastější toxické látky v textilu patří formaldehyd, který je používaný například k zajištění nemačkavosti košil, nebo azobarviva, stabilizátory barev či bisfenoly a ftaláty z plastových potisků. Tyto látky se pojí s rizikem vzniku alergií, hormonálních poruch a některých typů rakoviny.
Významnou skupinou škodlivin jsou takzvané perfluorované a polyfluorované látky (PFAS), které se v textilu používají kvůli své odolnosti vůči vodě, olejům a skvrnám. Zajišťují delší životnost oděvů v náročných podmínkách, například sportovních či outdoorových, a odolávají UV záření, mrazu i mechanickému opotřebení. „Výrobci i my uživatelé máme tyto chemické látky rádi právě díky vlastnostem, které poskytují,“ řekla Škrob.
Z textilu se PFAS a další chemikálie uvolňují při nošení, otěru, čištění či praní, při kterém putují do odpadních vod a následně se dostávají do potravinového řetězce. Nalezeny byly nejen v rybách, ale i v pitné vodě či mateřském mléce.
„V textilu se PFAS objevují ve dvou základních formách, jako velké polymerní molekuly, které jsou výrobci považované za méně rizikové, a menší nízkomolekulární sloučeniny, které jsou toxické a perzistentní. Avšak ty vznikají rozkladem větších polymerů,“ popsala Škrob.
Evropa proti PFAS
Evropská legislativa aktuálně směřuje k postupnému zákazu PFAS v textilu do roku 2030. Výjimky se mohou udělovat na pět let v případech, kde zatím neexistuje vhodná alternativa. Vědkyně jako příklad uvedla ochranné oděvy pro hasiče nebo pracovníky v extrémních podmínkách.
„Na trhu už existují alternativní řešení, například vosky, parafíny, silikony či melaminové pryskyřice. Každé z nich ale nese určité kompromisy,“ řekla. Vosky a parafíny jsou podle expertky levné, snadno dostupné a ekologické, ovšem jejich účinek je krátkodobý. Silikony bývají trvanlivější, ale některé typy mohou zatěžovat životní prostředí. Melaminové pryskyřice zase vynikají odolností, ale mohou být toxické a způsobují větší ztuhlost tkanin.
Podle odbornice je klíčem ke zlepšení stavu větší transparentnost výrobců a širší osvěta mezi spotřebiteli. „Výběrem méně toxického oblečení či důkladnou údržbou lze dopady chemikálií alespoň částečně omezit,“ dodala.
