Vzduch, který dýchají obyvatelé Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), je chemických nečistot plný více než prach na podlahách amerických domácností. Ukázala to studie, jejíž autoři zkoumali obsah filtrů na orbitální základně.
PBDE, HBCDD, BFR, OPE, PAH, PFAS, PCB. Vzduch na Mezinárodní vesmírné stanici je plný toxických chemikálií
Astronautům na ISS hrozí spousta rizik – od poškození DNA způsobeného zvýšenou radiací přes odvápnění kostí, možnost nárazu mikrometeoritu až po záhadné otvory, jimiž uniká vzduch, anebo dokonce možnost utonutí při vesmírné vycházce. Teď ke známým problémům přibyl další – toxické chemikálie, které posádky vdechují.
V první studii svého druhu vědci z Birminghamské univerzity ve Velké Británii a Glennova výzkumného střediska NASA analyzovali vzorky prachu ze vzduchových filtrů na ISS. Zjistili, že koncentrace některých znečišťujících látek jsou vyšší než průměrné hodnoty zjištěné v amerických a západoevropských domácnostech.
Popsali to v odborném žurnálu Environmental Science & Technology Letters s tím, že jejich výsledky nejsou ani tak varováním, jako spíš cestou, jak v budoucnosti vyrábět lepší vesmírné stanice a kosmické lodě.
Kosmická chemie
Mezi znečišťující látky nalezené ve „vesmírném prachu“ patřily polybromované difenylethery (PBDE), hexabromcyklododekan (HBCDD), bromované zpomalovače hoření (BFR), estery organofosfátů (OPE), polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), perfluoroalkylové látky (PFAS) a polychlorované bifenyly (PCB). Jejich množství sice bylo vysoké, ale u žádné z látek se nepřiblížilo k hranici, která by pro posádky představovala významné zdravotní riziko.
BFR a OPE se používají v mnoha zemích ke splnění předpisů o požární bezpečnosti v elektronických zařízeních, izolaci budov nebo nábytku. PAH jsou obsažené v uhlovodíkových palivech a uvolňují se při spalovacích procesech, PCB se používaly v těsnicích materiálech pro budovy a okna a v elektrických zařízeních jako dielektrické kapaliny, zatímco PFAS se využívaly v aplikacích, jako jsou prostředky proti skvrnám na tkaninách a oděvech. Jejich potenciální negativní účinky na lidské zdraví ale vedly k zákazu nebo omezení používání některých z nich.
Spoluautor studie Stuart Harrad z Birminghamské univerzity uvedl: „Naše výsledky mají význam pro budoucí vesmírné stanice, kde by bylo možné vyloučit mnoho zdrojů kontaminantů pečlivým výběrem materiálů v počátečních fázích návrhu a při konstrukci.
Vzduch na stanici
Výzkumníci se domnívají, že potenciálním zdrojem mnoha zjištěných chemických látek je používání komerčně dostupných volně prodejných předmětů přivezených na palubu pro osobní potřebu astronautů, jako jsou fotoaparáty, přehrávače MP3, tablety, lékařské přístroje a oblečení.
Vzduch uvnitř ISS se neustále recykluje a mění se osm až desetkrát za hodinu. Dochází při tom sice k odstraňování oxidu uhličitého, který posádka vydechuje, ale neví se, do jaké míry se tímto způsobem odstraňují chemické látky, jako jsou BFR.
Vědci předpokládají, že vysoká úroveň ionizujícího záření může urychlit stárnutí materiálů, včetně rozkladu plastů na mikroplasty a nanoplasty, jež se v prostředí mikrogravitace dostávají do vzduchu. A nakonec se díky proudění ve ventilačním systému usazují ve filtrech.
Síta zakrývající filtry tyto nečistoty hromadí, přičemž jednou za den se z nich odpad vysává a ukládá do speciálních sáčků. Některé z nich se pak vrátily na Zemi a právě ony byly zdrojem dat pro tento výzkum.
