Nová čínská studie popsala způsob, jak využít staré listy větrných turbín pro dlouhodobou a velmi účinnou ochranu před šířením pouští. Tyto zábrany by mohly fungovat hlavně u silnic a kolejí. Bylo by to jako zabít dvě mouchy jednou ranou: současně ochránit infrastrukturu před prachem z pouští a zbavit se téměř nezničitelných zbytků.
Rozmach větrné energetiky oživuje starou otázku „kam s ním“, kterou si položil už Jan Neruda. Jen v současné době už se nehledá řešení problému starého slamníku, ale téměř nezničitelných lopatek větrných elektráren.
Zejména v Číně už první generace těchto zařízení dosluhuje a vědci zatím nepřišli na to, jak je recyklovat. Vymysleli ale, jak je využít.
V odborném časopise International Soil and Water Conservation Research navrhli využít vyřazené lopatky větrných turbín k ochraně před pískem. Dlouhé, velmi odolné listy větrných turbín se dají použít jako hradby, o něž se tříští písek z pouští, který by jinak poškozoval i další území a přispíval by k rozšiřování těchto nehostinných ploch.
Lopatky větrných turbín se dají přímo zasazovat do písku, kde vydrží další staletí. Autoři tohoto nápadu jsou z výsledků prvních experimentů nadšení: řešení dokáže zabít dvě mouchy jednou ranou. Jednak se tak Čína může zbavit odpadu, jednak jí chybí drahý a kvalitní materiál, jenž by zemi chránil před expanzí pouští, hlavně Gobi.
Poušť přichází
Písek z pouště ničí úrodu, škodí půdě a zrychluje její expanzi. Škodí ale také dopravním tepnám, jako jsou silnice nebo koleje – a ty je důležité chránit intenzivně. Klasické pískové bariéry se vyrábějí z rákosí, bambusu nebo větví: je to sice levné a ekologické, ale nepříliš efektivní a jen krátkodobé.
Účinnost pískových bariér vyrobených z vyřazených nebo poškozených lopatek větrných turbín je ale vynikající. „Nejprve jsme testovali mechanické vlastnosti tohoto materiálu, včetně odolnosti proti stárnutí ultrafialovým zářením (UV), tepelné stability, pevnosti v ohybu a odolnosti proti erozi,“ vysvětlili vědci v článku. „Poté jsme pomocí experimentů v aerodynamickém tunelu a numerických simulací analyzovali ochranné a stabilizační účinky nových pískových bariér s různou pórovitostí ve srovnání s tradičními pískovými bariérami z nylonové sítě.“
Tyto bariéry jsou mnohem odolnější než jakékoliv jiné materiály, které vědci testovali. Mají vynikající odolnost vůči ultrafialovému záření, teplu, ale i poškození pískem.
