Kdysi majestátní dub v jednom z francouzských lesů je dnes prakticky mrtvý. Po opakovaných vlnách veder zastavil své životní funkce, aby šetřil vodu, a pomalu hyne. Jde o jeden z mnoha stromů v evropských lesích, které volí drastické a často smrtící metody přežití tváří v tvář zhoršujícím se vlnám veder a sucha souvisejících se změnou klimatu, napsala agentura AFP.
Zatímco Francie zažívá rekordní vlnu veder na začátku letní sezony, vědci varují, že mnoho evropských lesů už nese stopy několik let rostoucích teplot a intenzivního sucha. Stejně jako lidé, kteří se ochlazují pocením, reagují stromy na horko takzvanou transpirací. To znamená, že čerpají vodu z půdy a uvolňují ji ve formě páry přes drobné póry v listech. S rostoucími teplotami se ztráta vody z listů a půdy zrychluje, což stromy nutí k zoufalým opatřením, aby si uchovaly vlhkost.
Manuel Nicolas z francouzského Národního lesnického úřadu tento jev studuje v lesích po celé zemi už desítky let. „Všechny stromy trpí, ale jejich reakce na teplotní stres se liší v závislosti na druhu a lokalitě,“ uvedl Nicolas, který vede národní program monitorování lesních ekosystémů.
Dvě strategie – obě vedou k smrti
Některé stromy omezují ztrátu vody tím, že rychle uzavírají své průduchy – mikroskopické póry na listech nebo jehlicích, které regulují výměnu plynů a uvolňování vodní páry. Uzavření průduchů šetří vodu, ale zpomaluje až zastavuje fotosyntézu, tedy proces, který přeměňuje sluneční světlo, oxid uhličitý a vodu na cukry potřebné pro růst a přežití rostlin. Po čase tak může strom v podstatě vyhladovět.
Další strategií, kterou upřednostňují hlavně stromy s hlubokým kořenovým systémem, je čerpání vody z půdy a udržování průduchů otevřených co nejdéle, poznamenal Nicolas. „Rizikem je však tentokrát smrt z důvodu nedostatku vody,“ dodal ve Fontainebleau, což je rozsáhlý les asi šedesát kilometrů jižně od Paříže.
Podle Nicolase je strom sloupec vody, který dokáže absorbovat až 200 litrů tekutiny denně a přenáší vlhkost ze země do koruny. Tento systém ale může být přetížen horkem nebo suchem a zcela se zhroutit. „Do cév se místo vody dostávají vzduchové bubliny a brání cirkulaci mízy do konců větví. Tomu se říká plynová embolie,“ řekl. „A když embolie postihne příliš mnoho cév, celý strom uhyne na dehydrataci,“ dodal.
Stromy umírají častěji
Vědci tvrdí, že s rostoucí četností vln veder a sucha jsou stromy stále častěji vystavovány těmto extrémním podmínkám. Ve Francii, kde se nacházejí jedny z nejrozmanitějších lesů v Evropě, vládní statistiky ukazují, že úhyn stromů se za posledních deset let zdvojnásobil. Prognózy naznačují, že do roku 2050 by mohlo ubýt přibližně třicet procent druhů stromů.
Odborníci tvrdí, že lesy jsou nuceny rychle se přizpůsobovat klimatickým změnám, které se za normálních okolností odehrávají v průběhu tisíciletí. Od předindustriální éry se planeta Země oteplila přibližně o 1,4 stupně Celsia a podle vědců je současné klima pravděpodobně nejteplejší, jaké kdy za posledních 125 tisíc let Země zažila.
Dopad na stromy ve Fontainebleau je viditelný pouhým okem. Někteří obři tam shodili své větve a listy v marné snaze přežít. Mezi nimi je dub číslo 37, který stále stojí, ale bez větví a zbědovaný. Nicolas a jeho tým označují a pozorují stromy ve Fontainebleau už 34 let a vědí, že se blíží jeho konec. Zajímavé ale je, že jiné stromy v okolí zůstávají vysoké a zdravé z důvodů, které vědci stále zjišťují.
Intenzivní vlna veder v roce 2018 zničila ve Fontainebleau skupinu borovic, ale jiné jehličnany v lese prosperovaly z důvodů, které také vědci stále ještě dobře nechápou.
Přemýšlení o budoucnosti
„Některé druhy stromů, jako jsou například ty středomořské, mohou být vůči horku odolnější,“ podotkl Nicolas. „Jsou lépe přizpůsobeny suchým podmínkám, protože omezují ztrátu vody transpirací díky malým, kožovitým listům pokrytým chloupky nebo nepropustnou vrstvou, jako je tomu například u dubu cesmínovitého,“ řekl.
Podle Nicolase je pro ochranu lesů před nadcházejícím horkem klíčové pochopit, které druhy budou vhodné za sto let. „Proti vlnám veder toho moc udělat nemůžeme. Můžeme se ale pokusit pomoct lesům se přizpůsobit,“ dodal.
