Demokraté se rozhodují, kdo z nich se pokusí nahradit v Bílém domě Donalda Trumpa. Kampaní přitom hýbou pro Evropany ne zcela obvyklá témata. Nejdůležitější je nerovnost. Čtyři sta nejbohatších rodin v USA má totiž poprvé nižší daňovou sazbu než třeba učitelé nebo hasiči. Tématem číslo dvě je situace 28 milionů Američanů bez zdravotního pojištění. Zásadním problémem je taky astronomický dluh za školné, který má u federální vlády 45 milionů lidí.
Témata primárek: nerovnost, zdravotní pojištění, dluh za školné a jak radikálně na ně
Ještě před programovými debatami se v demokratické straně vede strategická rozvaha, kdo může porazit Trumpa. A souboj je lítý se silnými argumenty na obou stranách.
Podle průzkumů může o nominaci alespoň vzdáleně uvažovat pět kandidátů. Největší šance má představitel středové politiky Joe Biden. Za ním jsou dva levicoví radikálové Bernie Sanders a Elizabeth Warrenová.
Překvapení může přinést „starosta z malého města“ Pete Buttigieg, který je silný ve venkovské Iowě hostící symbolicky významné první primárky. Velkou neznámou je Michael Bloomberg, který kandidaturu oznámil později, neúčastní se debat a nemá základnu ani síť dobrovolníků, jen hodně peněz.
„Neočekávám, že do superúterý jeden z těchto pěti kandidátů odstoupí,“ tipuje amerikanista z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jiří Pondělíček. Souboj bude podle něj hodně vyrovnaný a je možné, že definitně se bude rozhodovat až na sjezdu strany.
Zvolitelnost
Část strany vyzývá k postavení co nejumírněnějšího kandidáta, který by mohl kromě přesvědčených příznivců strhnout i dostatečně velkou část středových voličů. Tito lidé prosazují Bidena.
Varují, že pokud bude kandidovat například Sanders (a rozhodne se úzce spolupracovat s hvězdou mladých levicových radikálů Alexandrií Ocasiovou-Cortézovou), Trump je snadno vykreslí jako levicové úchyly a přesvědčí rozhodující středové voliče, aby hodili hlas republikánům, nebo zůstali doma.
Část demokratů má však opačnou perspektivu: „Stará politika Trumpa porazit nemůže,“ parafrázuje ji Pondělíček. A Biden je představitelem hodně staré gardy: v 79 letech má za sebou dvě neúspěšné kandidatury v prezidentských primárkách, osm let viceprezidentství a 36 let senátorování. Představuje klasického politika s tradičními sliby a recepty, zažitou součást establishmentu, do kterého se Trump tak rád a účinně strefuje (byť je sám jeho součástí neméně pevně). Podle této úvahy je tak potřeba nasadit někoho nového, neokoukaného a dostatečně radikálního.
Do tohoto sporu se může promítnout pro Evropany nezvyklý systém amerických voleb. V primárkách totiž hlasuje daleko méně voličů než nakonec ve volbách. V roce 2016 primárky přilákaly celkem 30 milionů demokratů, přičemž ve volbách dalo Hillary Clintonové hlas přes 65 milionů voličů. Obecně přitom platí, že primárek se účastní spíš tvrdé jádro s radikálnějšími názory.
Ekonomika
Z programu je zdaleka nejdůležitějším tématem primárek stav amerického hospodářství. A když demokraté mluví o něm, mají jako levicová strana téměř vždy na mysli nerovnost.
Ekonomika jako celek roste, což bude hrát pro Trumpa. Demokratům však vadí, že z toho mají prospěch jen boháči, zatímco životní úroveň střední a nižší třídy stagnuje. Tento trend, který nastartoval na začátku 80. let Ronald Reagan, pokračuje.
Podle výzkumu ekonoma Gabriela Zucmana citovaného ve Washington Post je reálný příjem 90 procent Američanů po zdanění a uplatnění nároku na všechny formy podpory jen o necelé dvě třetiny vyšší než v roce 1970 a za posledních dvacet let neroste téměř vůbec. U nejbohatšího procenta je to více než trojnásobek a u nejbohatší setiny procenta dokonce více než šestinásobek.
Relativní růst příjmů různých majetkových skupin Američanů po zdanění ve srovnání s rokem 1970
Velkým tématem je proto minimální mzda. Všichni kandidáti podporují její radikální zvýšení ze 7,25 na 15 dolarů za hodinu, vypichuje Politico. Chtějí i její další navázání na inflaci, jak s tím počítá návrh demokratických kongresmanů ve Sněmovně reprezentantů.
Sanders s Warrenovou chtějí také zvýšit daně pro ty, kdo stojí na samém vrcholku pomyslné majetkové pyramidy. Zvrátili by tak Trumpovy daňové škrty pro nejbohatší (z nichž sám profituje). Po nich podle Zucmanova výzkumu platí 400 nejbohatších rodin poprvé v amerických dějinách nižší procentní sazbu daní než průměrný Američan.
Sanders chce zdanit i finančníky z Wall Street, jejichž „chamtivost“ považuje za příčinu stagnující životní úrovně velké části Američanů. Navrhuje také povinnost pro firmy dávat po dobu deseti let každý rok procento vlastních akcií zaměstnancům. Na konci by tak měli celkem vlastnit desetinu svého zaměstnavatele.
Warrenová zase navrhuje daleko tvrdší pravidla pro lobbisty. Chce také, aby firmy měly větší odpovědnost za negativní důsledky svého podnikání. Aby například těžař ropy, který znečistil zdroje vody, měl trestní odpovědnost, a nikoliv jen občanskoprávní jako dosud. Jinými slovy, aby ho nemusel žalovat postižený občan a nehrozila mu jen pokuta, ale aby se s ním soudil stát a hrozilo mu vězení. „Tyto návrhy ale nehýbou masami ani mezi demokraty,“ usazuje je do kontextu Pondělíček.
Zdravotnictví
Druhým nejdůležitějším tématem je zdravotní pojištění. Asi 28 milionů Američanů (přes osm procent populace) na něj totiž nedosáhne, a to ani po reformě prosazené Barackem Obamou v roce 2010.
Takzvaná Obamacare totiž zavedla státní příspěvky na pojištění pro chudé, ovšem nikoli v plné výši, a především zachovala soukromou povahu celého systému. Počet nepojištěných Američanů snížila z asi 45 milionů, ovšem jen asi o třetinu.
V akutních případech lékaři zachrání i nepojištěné pacienty a pak po nich vymáhají za zákrok dluh, který většinou nevymůžou. Pokud ale někdo bez pojištění a peněz například potřebuje vyměnit bolestivý kloub nebo koupit inzulin, má smůlu a v extrémních případech trpí nebo umře.
Radikální část demokratů reprezentovaná Sandersem a Warrenovou proto volá po obdobě evropského systému. Chtějí, aby si péči od soukromých lékařů nekupovali přímo pacienti, ale stát z peněz vybraných na povinných příspěvcích každého občana. Tak by jejich program nazvaný Medicare for all mohl zajistit dostupnou léčbu pro všechny, jak vysvětluje Washington Post.
Má to ale háček. Většina Američanů s pojištěním se oprávněně obává, že po této reformě by platila víc a dostala o něco horší servis. Ohledy na nejchudší jdou tváří v tvář této perspektivě stranou a podpora univerzálního povinného pojištění nepřevládá.
Biden proto tuto – na americké poměry radikální – představu odmítá a říká jen, že chce Obamacare rozšířit.
Vzdělání
Třetí, pro Evropany těžko uchopitelné téma, se týká ceny vzdělání a dluhů s ní spojených. Situace je totiž poměrně tíživá: 45 milionů Američanů dluží federální vládě dohromady 1,6 bilionu dolarů (36 bilionů korun) za školné na univerzitách.
Sanders chce tento dluh škrtnout úplně. Warrenová navrhuje jeho odpuštění domácnostem vydělávajícím méně než 250 tisíc dolarů (5,8 milionu korun) ročně, jak podotýká BBC. Buttigieg je také pro částečný pardon.
I tady však přichází nechuť k solidárnějšímu přístupu. Ti, kteří svůj dluh už umořili, nebo k tomu mají zdárně nakročeno, cítí nespravedlnost. Proč oni museli tvrdě pracovat, aby své studium splatili, a někdo jiný ho bude mít zdarma? Tento návrh tak nemá všeobecnou podporu ani mezi demokraty. Biden proto navrhuje jen rozšíření pomocných programů.
Kulturní válka
Předvolební debaty se nemohly vyhnout ani takzvané kulturní válce. Tímto termínem se označují čím dál lítější, nesmiřitelnější a radikálnější debaty o roli náboženství ve veřejném prostoru, o trestu smrti, sexuální identitě, zbraních, rasismu či imigraci.
Obzvlášť silně nyní rezonuje téma potratů, a to především díky úspěšnému tlaku republikánů na jmenování konzervativních soudců. Trump už poslal dva své kandidáty do nejvyššího soudu a jeho administrativa ve spolupráci se stranickou většinou v Senátu dosadila zatím 187 federálních soudců (asi pětina všech) včetně padesáti odvolacích (28 procent všech). To je za tři roky v úřadě nejvíc od Jimmyho Cartera vládnoucího na konci 70. let 20. století, upozorňuje Brookings Institute.
Pokud Trump získá i druhé období a pakliže si republikáni udrží senátní většinu a budou v personální obměně soudnictví pokračovat stejným tempem, promění hodnotovou podobu Ameriky na dlouhá desetiletí dopředu.
Odpůrci práva na potrat, kteří se sami raději označují jako příznivci života (pro life), už teď cítí šanci na změnu. Vrátit se chtějí před rok 1973, kdy nejvyšší soud podpořil federální právo na potrat v případu Roe versus Wade. Obzvlášť jižanské státy proto začínají zkoušet omezení s nadějí, že jim u soudů projdou.
Demokraté tomu chtějí zabránit. Buttigieg, Sanders a Warrenová nechtějí žádné nebo jen velmi malé omezení práva ženy ukončit těhotenství, Biden je umírněnější a nějaká omezení připouští.
Jenže tématu se demokraté raději vyhýbají. Progresivistické jádro jejich voličů na něj sice slyší, v kontextu většinově hluboce věřící Ameriky je to ale příliš tenký led. Mobilizační potenciál je spíš na straně republikánů, jejichž příznivci se častěji nechají vyhecovat náboženskými kazateli.
A stejné je to i s dalšími hodnotovými tématy, jako třeba omezením práva na vlastnictví zbraní. „Když lidem, co mají doma třicet pušek, někdo řekne, že jim je demokrati seberou, tak se zvednou a jdou volit republikána,“ vysvětluje Pondělíček. A těch, kteří by za omezení zbraní bojovali se stejnou vášní a vervou jako za zachování všech práv, prostě v zemi není tolik.
Zelená planeta
Demokraté se věnují také tématu změny klimatu s tím, že vesměs prosazují rychlejší omezení emisí skleníkových plynů. Biden navrhuje „revoluci čisté energie“ a slibuje uhlíkovou neutralitu do roku 2050. Dosáhnout toho chce prostřednictvím poplatků a kvót pro znečišťovatele, píše BBC.
Sanders a Warrenová se hlásí k Zelenému novému údělu, jehož název odkazuje na Nový úděl Franklina Roosevelta, tedy masivní státní podporu chudých a obecně hospodářského růstu po Velké krizi.
Návrh, který do Kongresu přinesla mimo jiné Ocasiová-Cortézová, je kombinací opatření usilujících o ekologičtější ekonomiku a snížení nerovnosti. A fakt, že ekologie je jen průvodcem boje proti nerovnosti, dobře ukazuje, že je to téma spíš okrajové.
A taková jsou i další témata. Evropané by si jistě přáli, aby roli hrála i zahraniční politika, ovšem ta americké volby nevyhrává, takže se o ní mluví jen málo.
Proti Trumpovi
Situace strany vyzývající na souboj obhajujícího prezidenta je ve Spojených státech vždy ošemetná. Letos to platí obzvlášť. „Ekonomika šlape a deficity státního rozpočtu nikoho neštvou,“ vysvětluje Pondělíček.
Demokraté se v primárkách nesmí moc rozhádat. A až si vyberou, bude je čekat složitý tematický přechod od vnitřní debaty k té celonárodní. Tam budou čelit soupeři, který i po letech v úřadě dokáže stále vyrážet divákům dech svými razantními výroky a názorovými veletoči.
Trump už nejednou ukázal, že umí velmi šikovně ovládnout mediální prostor. Dokáže opakovat jednoduché slogany tak často a dlouho, až se zaryjí pod kůži všem.
Výrazná osobnost prezidenta by pro demokraty mohla nakonec ale být i výhodou. Mnozí Američané nemohou vystát Trumpovu samolibost a čím dál radikálnější hodnotový posun doprava. Sílu odporu ukázaly v roce 2018 volby do části Kongresu a guvernérských postů: účast byla nejvyšší za sto let. A volit přišli hlavně příznivci demokratů.