Na konci října se v Bulharsku konaly již sedmé parlamentní volby od dubna 2021. Jejich výsledky ani následný vývoj ale nedávají příliš velkou naději na ukončení období nestability. „Obávám se, že je pravděpodobnější varianta dalších voleb,“ míní expertka Klára Kosová. Politická nestabilita podle ní přitom výrazně ovlivňuje možnosti Bulharska čerpat evropské fondy či usilovat o přijetí eura.
Sedmery volby za tři a půl roku a osmé na obzoru. Bulharsko trápí politická nestabilita
Jednou z osob, která je úzce spojena s politickou nestabilitou v zemi a zároveň představuje jednoho z klíčových hráčů v rámci bulharské politiky, je pětašedesátiletý Bojko Borisov. Muž, který stál hned třikrát v čele kabinetu. Naposledy mezi lety 2017 a 2021. Se svoji středopravou stranou GERB (Občané za evropský rozvoj Bulharska) navíc zvítězil ve všech z posledních čtyř voleb, které se v Bulharsku konaly. V těch posledních strana obdržela 69 křesel v 240členném jednokomorovém parlamentu.
V čele kabinetu ale Borisov zřejmě v nejbližší době znovu stát nebude. Na konci listopadu oznámil, že se předsedou vlády nestane. „S úlevou odvolávám své prohlášení, že budu premiérem. Tento chaos a toto bahno (v Bulharsku) nelze napravit,“ sdělil. Ihned po volbách přitom deklaroval, že je připraven jednat se všemi, kromě ultranacionalistické a proruské strany Obrození.
Kořeny krize sahají do roku 2020
Borisov měl v minulosti problémy s korupčními kauzami. Konkrétně se týkaly zejména jeho třetí vlády, proti níž se kvůli obviněním z korupce i kvůli špatné životní úrovni zvedla vlna protestů, která vyvrcholila rozpadem tehdejší koalice a v podstatě stála na počátku současné krize.
„Důvodů nestability politické situace je několik, přičemž bezprostředním spouštěčem byly velké protivládní nepokoje, které vypukly v červenci 2020. Trvaly v různé intenzitě devět měsíců a rozdmýchaly a promíchaly bulharskou politiku,“ přiblížila Klára Kosová z Katedry ruských a východoevropských studií Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Dodává, že tyto nepokoje nezačaly jen tak z ničeho nic. „Byly spíš jen následkem dlouhotrvajícího společenského napětí a nespokojenosti. V tomto ohledu je přitom dobré zmínit především provázanost vztahů mezi politickými, obchodními a mediálními elitami a justicí, pro které se v Bulharsku vžil termín zadkulisie neboli zákulisí,“ zmínila.
Bývalý bulharský premiér Bojko Borisov
Důsledkem byl vznik řady nových stran s protikorupčním zaměřením. „Jednalo se především o strany, které se ostře vymezovaly proti Borisovovi a které slibovaly změnu dosavadní ‚zkorumpované‘ politiky. Ve volbách v dubnu 2021 tak GERB ztratila většinu, nicméně i tak získala dost hlasů, aby obhájila pozici nejsilnější strany,“ vysvětlila Kosová s tím, že žádné ze stran se pak nepodařilo sestavit vládu.
„Bulharská politická scéna se postupně začala ještě víc tříštit se vznikem dalších nových stran, které různě vytvářely volební koalice, aby poté v parlamentu nebyly schopny dosáhnout shody a brzy se rozpadly. Pro některé strany je pak absolutně nepřijatelná varianta spolupráce s GERB, která z voleb vždy vyjde s poměrně značným počtem poslanců. Svou roli v tomto ohledu hraje i prezident (Ruman Radev), který se dlouhodobě poměrně otevřeně stavěl a staví proti GERB a Borisovovi. A to vytváří složitou, patovou situaci,“ doplnila Kosová.
Komplikace jménem Deljan Peevski
Postavou výrazně ovlivňující současné snahy o vytvoření vlády je Deljan Peevski, lídr uskupení Hnutí za práva a svobody – Nový začátek (DPS-NN), které zastupuje zájmy turecké menšiny. Oligarcha a mediální magnát má výrazný vliv na veřejné mínění, ovšem Spojenými státy americkými a Velkou Británií byl podle Magnitského zákona sankcionován za korupci, úplatkářství a zpronevěru.
Peevski je rovněž spojován s možným kupčením s hlasy. Ministerstvo vnitra podle webu Politico 25. října uvedlo, že obdrželo více než čtyři sta hlášení o kupování hlasů, ještě předtím skupina hacktivistů zveřejnila seznam dvou set jmen lidí, o nichž napsala, že kupují hlasy pro stranu, kterou založil právě Peevski.
Borisov po letošních říjnových volbách deklaroval, že by byl ochoten spolupracovat s druhým nejsilnějším uskupením Pokračujeme ve změně – Demokratické Bulharsko (PP-DB), avšak to podle serveru Rádio Svobodná Evropa trvalo na tom, aby Peevski neměl žádný vliv na budoucí administrativu.
Lídr uskupení DPS-NN Deljan Peevski
Borisov byl opakovaně obviňován z úzkých vazeb na Peevského, kterého mnozí Bulhaři vnímají jako symbol korupce a organizovaného zločinu v zemi. Po volbách v červnu ale Borisov odmítl uzavřít s Peevského předchozí stranou koaliční dohodu.
Podle Rádia Svobodná Evropa však určité vazby mezi oběma muži existují. PP-DB uvedlo, že Peevski v podstatě vlastní GERB prostřednictvím vzájemných obchodních zájmů. Rádio Svobodná Evropa dodává, že se navíc všeobecně předpokládá, že Peevski ovládá mocnou bulharskou generální prokuraturu, která dohlíží na vyšetřování trestných činů i na rozhodnutí žalobců. Vyšetřování, která byla v minulosti proti Borisovovi vedena, byla uzavřena a bývalý premiér získal před stíháním imunitu.
Problematické postavení generálního prokurátora
Politické uskupení PP-DB rovněž požadovalo, aby Borisov podepsal dokumenty navrhující zablokování volby generálního prokurátora a pokračování reformy soudnictví.
To, že právě soudnictví a postavení generálního prokurátora je v zemi vnímáno jako problém, potvrdila i Kosová. „Často se hovoří o tom, že klíčovou hrozbou pro právní stát je zvláštní postavení státního zastupitelství, které postrádá řádné takzvané ‚checks and balance‘ a stojí na vertikálním uspořádání, kde všechna rozhodnutí závisí na generálním prokurátorovi, jehož vliv zasahuje i do soudnictví. Tento stav pramení z dob komunismu, kdy soud fungoval jako pouhé razítko obžaloby,“ vysvětlila.
Podle serveru Euractiv ale Borisov s navrhovanými kroky a politickou izolací Peevského nesouhlasil. „Respektujme hlasování lidí. Dáváme jim řešení, jak se dostat z krize, ale PP-DB ji chce prohloubit,“ komentoval situaci Borisov.
Bývalý premiér Bulharska a spolupředseda uskupení PP-DB Kiril Petkov
V reakci na to spolupředseda PP-DB a bývalý premiér Kiril Petkov obvinil Borisova, že si vybral mezi Bulharskem a Peevským. „Závislost v politice se ukázala jako největší neřest. Být bok po boku se svobodnými lidmi je privilegium. Pokračujeme v práci na snu o právním státu,“ reagoval Petkov.
Emilia Zankinová, Lin Jü-siang a Tim Haughton navíc v textu pro web European Politics and Policy dodávají, že i kdyby se GERB a PP-DB dohodly, disponovaly by podle výsledků posledních voleb pouze 106 mandáty, což na parlamentní většinu nepostačuje. Do případné koalice by tak bylo nutné zapojit minimálně jednu další stranu, což by ve složitých podmínkách bulharské politiky výraznější stabilitu zřejmě nepřineslo.
Dlouho paralyzovaný parlament
Výsledkem celé situace není pouze nemožnost sestavit vládu, nýbrž také po dlouhou dobu paralyzovaný parlament, jehož zasedání začalo 11. listopadu, ale až do prosince se nepodařilo zvolit jeho šéfa. Poslanci celkem měli o novém předsedovi 42 hlasování a deset následných užších voleb, přičemž úspěšná byla až ta jedenáctá, z níž vzešla jako šéfka zákonodárného sboru nestranička a ústavní právnička Natalija Kiselová.
Bez zvoleného šéfa parlament nemohl řádně fungovat. Podle webu Sofia Globe volba předsedy znamená, že parlament může přistoupit k činnosti, jako je schvalování rozpočtu a dalších právních předpisů. Otevřela také cestu k formálnímu ustavení parlamentních skupin.
Server Sofia Globe rovněž zmiňuje, že panuje rozšířená představa, že Bulharsko směřuje k dalším předčasným parlamentním volbám, což potvrzuje i Kosová. „Obávám se, že je pravděpodobnější varianta dalších voleb,“ odpověděla na otázku, zda existuje naděje na koaliční dohodu, nebo zda země spíše směřuje k dalším volbám.
Kudy ven z krize?
Příčiny nestability bulharské politiky se v červnu tohoto roku pokusilo analyzovat Centrum východních studií sídlící ve Varšavě. Poukazuje na to, že rivalita mezi GERB a PP-DB není ideologická a netýká se ani žádných zásadních rozdílů v přístupu k mezinárodní politice. Po volbách v dubnu 2023 se dokonce obě uskupení pokusila vytvořit takzvanou rotující vládu, kdy se měli po devíti měsících střídat představitelé obou z nich v pozicích premiéra. Model, který představitelé GERB i PP-DB odmítli nazvat koalicí, ale vydržel pouze několik měsíců.
Podle Centra východních studií mají dvě nejsilnější uskupení potenciál společně vládnout a hrát konstruktivní roli v euroatlantických strukturách. V cestě však mohou stát osobní spory a rozdíly v jejich reformních aspiracích a také to, že mezi klíčovými politiky obou stran panují silné antipatie. GERB se zdráhá podporovat snahy o řešení korupčních skandálů z doby, kdy zemi vládla. V době, kdy byla u moci rotující vláda, dokonce sabotovala práci parlamentních výborů zabývajících se korupcí a organizovaným zločinem pomocí procedurálních opatření.
„Myslím, že pomoci z krize by mohlo, kdyby se GERB sebekriticky postavila ke korupčním skandálům svých členů z minulosti. Tím by se stala přijatelnějším partnerem pro další strany, které by byly ochotné s GERB sestavit vládu. Nebylo by to pravděpodobně řešení dlouhodobé, ale domnívám se, že to, co teď země potřebuje, je mít po delší časový úsek stabilnější až stabilní vládu, která může dělat potřebné reformy a čelit současným výzvám,“ uvedla Kosová.
Ústavní reforma omezila pravomoci hlavy státu
Centrum východních studií dále upozorňuje na to, že za normálních okolností je Bulharsko parlamentním systémem, avšak dlouhodobá nestabilita výrazně posiluje pozici prezidenta Radeva. Právě oslabení některých jeho pravomocí bylo jedním z cílů změn v ústavě v roce 2023.
Vznik stabilní vlády v Bulharsku komplikuje ale i samotná podoba ústavy, protože nemá přesná ustanovení, která by určila maximální termín, do kterého by měl být jmenován nový kabinet. To následně vede k situacím, kdy mohou u moci zůstávat mnoho měsíců prozatímní vlády, skrze něž se může snažit svou vůli nepřímo uplatňovat prezident.
„Až do ústavní reformy provedené v prosinci 2023 byl výběr členů prozatímní vlády včetně premiéra výhradní výsadou prezidenta a nemusel být konzultován s žádným jiným mocenským centrem. V důsledku toho tyto prozatímní vlády zahrnovaly jednotlivce, kteří byli politicky blízcí hlavě státu,“ upřesnila Kosová.
Bulharský prezident Rumen Radev
Zmíněné ústavní změny, které podpořily GERB i PP-DB, například stanovily, že prezident si může vybrat prozatímního premiéra pouze z úzké skupiny několika vybraných vysokých státních úředníků.
Ani oslabení pravomocí prezidenta ale krizi nevyřešilo. Podle Centra východních studií je k něčemu takovému zapotřebí rovněž schopnost politické třídy dosáhnout konsensu, což ale v bulharském politickém životě dlouhodobě chybí.
Prezident nepodporuje dodávky zbraní Ukrajině
Jednou z dělicích linií je i postoj k mezinárodně-politickým otázkám. Tábor usilující o stabilitu a reformy se snaží o to stát se předvídatelným a váženým spojencem v euroatlantických strukturách. Druhá strana naopak k ruské hrozbě zaujímá spíše vágní postoj. Do této skupiny patří například prezident Radev, který nepodporuje poskytování vojenské pomoci Kyjevu.
„V souvislosti s válkou na Ukrajině Radev vehementně tvrdil, že vyslání vojenské pomoci Ukrajině by do války fakticky zapojilo Bulharsko. Postavil se na stranu maďarského (premiéra) Viktora Orbána a tvrdil, že více zbraní by konflikt jen prodloužilo a že místo toho je potřeba vyjednávání a diplomacie,“ uvedla Kosová. Prezident se podle ní také v červnu letošního roku odmítl zúčastnit summitu NATO.
Vliv ruské propagandy
Centrum východních studií upozornilo, že strana GERB, která byla po mnoho let zapletena do korupčních kauz a až do roku 2022 prováděla vůči Rusku poněkud nejednoznačnou politiku, udělala od února 2022 (tedy od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu) posun. Ten zahrnuje závazek k modernizaci státu a pevnému ukotvení Bulharska v euroatlantickém společenství.
To ale neznamená, že by v zemi nebyly prorusky orientované strany. „Dlouhodobým spojencem Ruska v zemi je nástupce Bulharské komunistické strany – Bulharská socialistická strana (BSP),“ sdělila Kosová. Ta zmínila rovněž stranu Obrození a jejího předsedu Kostadina Kostadinova. „Kostadinov byl opakovaně obviňován z napojení na Rusko, což nepopírá. Letmý pohled do jeho veřejných vystoupení a prohlášení ukazuje jasnou věrnost ruským zájmům,“ dodala.
Z politické nestability v Bulharsku těží podle Kosové právě krajně pravicové strany. „Není to přitom zas tolik o tom, že by se společnost posouvala ideologicky ke krajní pravici, ale spíše o tom, že lidé, kteří volili liberální demokratickou opozici ke GERB postupně ztratili důvěru a naději a přestali chodit k volbám. Naproti tomu v Bulharsku existuje klastr voličů, kteří se svými postoji nachází na krajní pravici politického spektra a kteří k hlasování chodí,“ vysvětlila, proč se strana Obrození v posledních volbách vyšplhala na třetí místo.
Lídr strany Obrození Kostadin Kostadinov
Bulharsko podle Kosové ovlivňuje i ruská propaganda, která posílila na sociálních sítích. „Podle zprávy Human and Social Studies Foundation v Sofii se ruská on-line propaganda od začátku války desetinásobně zvýšila,“ konstatovala.
„Je důležité si uvědomit, že historicky je bulharská společnost k Rusku spíše nekritická. Než začala válka (plnohodnotná ruská invaze), zhruba 55 procent obyvatel se dle průzkumů vyjadřovalo pozitivně směrem k Rusku a (jeho vládci) Vladimiru Putinovi. To se samozřejmě po ruské invazi změnilo, když podle průzkumů mělo pozitivní postoj k Putinovi dvacet procent obyvatel,“ uvedla dále Kosová.
Země jako celek se podle Kosové k ruské invazi na Ukrajinu staví kriticky a odsuzuje ji. „Bulharsko přijalo ukrajinské uprchlíky, postavilo se na stranu sankční politiky vůči Rusku, souhlasilo s uzavřením přístavů pro ruské lodě, na Ukrajinu poslalo humanitární pomoc a nabídlo místa v nemocnicích pro zraněné ukrajinské vojáky,“ přiblížila.
Bulharsko má potíže s čerpáním peněz z EU
Politická nestabilita ale euroatlantické směřování země omezuje. „Čerpání fondů, stejně tak jako přijetí eura, je podmíněno celou řadou kritérií, která musí daná země splnit. Aby je však mohla naplňovat, musí pro to něco udělat – přijmout různá opatření, legislativu a ta musí být naplňována. Země pak musí mít viditelné výsledky. A to se v Bulharsku, které se potýká s politickou krizí, kdy je politická scéna roztříštěná a političtí představitelé nejsou schopní najít shodu, dělá velmi těžko,“ konstatovala Kosová.
Neschopnost dokončit reformy vyčetla Bulharsku i Evropská komise. Začátkem prosince web Euractiv informoval o tom, že Bulharsko neobdrží druhou výplatu 653 milionů eur v rámci plánu obnovy a udržitelnosti. Důvodem jsou nesplněné závazky v oblasti energetiky, boje proti korupci a reformy veřejných zakázek. Země se přitom snaží snížit rozpočtový deficit, aby se mohla přiblížit ke vstupu do eurozóny.
Pozitivem je pro Bulharsko alespoň fakt, že dosáhlo plného přijetí do schengenského prostoru od 1. ledna příštího roku. Zástupci členských států Evropské unie se totiž na konci listopadu shodli na plném přijetí Bulharska a Rumunska, v polovině prosince to bylo formálně potvrzeno. Oba státy přitom splnily kritéria již v roce 2011, avšak některé další země jejich přijetí z různých důvodů blokovaly.
Bulharská veřejnost je podle Kosové politicky unavená
Politická nestabilita se ale neprojevuje jen na vztazích se Západem, ale také na voličích, což ilustruje i nízká účast při hlasování. „Bulharská veřejnost je politicky unavená. Za poslední tři roky, konkrétně od dubna 2021, šli Bulhaři celkem desetkrát k volbám (sedm parlamentních voleb, jedna volba hlavy státu, jedny komunální volby, jedny volby do Evropského parlamentu). Skutečnost, že volební účast Bulharů byla v posledních dvou případech nízká, pak pouze reflektuje jejich rezignaci na politický život,“ míní Kosová.
„Již poměrně dost velká nedůvěra v politické strany a politiky za poslední roky ještě víc narostla. Bulhaři je vidí jako někoho, kdo sleduje své zájmy na úkor zájmu běžných obyvatel. A nemají pocit, že by je některá ze stran vlastně dost dobře reprezentovala. Tak prostě k volbám už nejdou, protože mají pocit, že to stejně nemá smysl,“ doplnila.
Podle Centra pro východní studia průzkumy veřejného mínění zveřejněné letos v březnu ukazují, že ačkoliv 51 procent Bulharů věří, že parlamentní demokracie je i přes své nedostatky nejlepší možný systém, pouze třináct procent z nich je přesvědčeno, že politici skutečně slouží zájmům společnosti.
Web Evropského konsorcia pro politický výzkum The Loop upozorňuje také na ztrátu důvěry ve volební proces mezi bulharskou veřejností. Podle údajů Gallup International z roku 2023 totiž mají Bulhaři velmi nízkou důvěru ve volební integritu. Pouze deset procent voličů věří, že hlasování je spravedlivé.