Před padesáti lety zaútočili palestinští teroristé na izraelské sportovce účastnící se olympijských her v Mnichově. Během několikahodinového dramatu zahynulo jedenáct olympioniků, německý policista a pět z osmi teroristů. Zpackaná policejní akce se stala terčem kritiky. Stál za ní nedostatečný výcvik a vybavení zasahujících jednotek i špatná komunikace, hodnotí bezpečnostní expert Miroslav Mareš z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Na pondělní vzpomínkové ceremonii požádal německý prezident Frank-Walter Steinmeier pozůstalé po obětech o odpuštění a omluvil se za selhání Německa.
Pět minut před pátou hodinou ranní 5. září 1972 obsadili palestinští extremisté z organizace Černé září ubikaci izraelské výpravy v olympijské vesnici. Na místě zastřelili dva izraelské sportovce – trenéra Mošeho Weinbergera a vzpěrače Josefa Romana.
Devět dalších drželi jako rukojmí.
Útočníci požadovali propuštění 234 většinou palestinských vězňů v Izraeli a dvou vězněných německých teroristů Andrease Baadera a Ulrike Meinhofové z Frakce Rudé armády (RAF). Domáhali se také bezpečného odletu do Egypta.
Následovalo vyjednávání za osobní účasti vysokých německých politiků a postupné prodlužování ultimáta daného teroristy. Celé drama vyvrcholilo v deset hodin večer. Autobus a následně vrtulník odvezl teroristy spolu s rukojmími na nedaleké letiště Fürstenfeldbruck, kde měli získat letadlo.
Bezpečnostní složky ale na letišti připravily léčku. Následně se rozpoutala přestřelka, která vyústila v zabití všech devíti zadržovaných Izraelců, pěti teroristů a jednoho policisty. Střelba utichla až čtvrt hodiny po půlnoci, kdy byli tři zbylí teroristé zadrženi.
Kritika policejního zásahu
Akce se stala terčem kritiky tehdejší izraelské premiérky Goldy Meirové, ale i německých politiků a odborníků. Ostraha olympijské vesnice byla podle nich nedostatečná a policejní zásah měl řadu trhlin. Teroristé kupříkladu v televizi v přímém přenosu sledovali, jak a kde se po okolních střechách olympijské vesnice rozmísťují odstřelovači. Výtkám se nevyhnul ani naivní postup německých vyjednávačů.
Velké výhrady směřovaly zejména na samotnou operaci na letišti. Do ní byli nasazeni nekoordinovaní a nezkušení policisté, kteří ani nevěděli, kolika únoscům čelí. Pětice sniperů navíc měla špatné vybavení.
„Nepovedlo se oddělit teroristy od rukojmích. V průběhu zásahu, který začal příliš brzy a nebyl připravený, bylo teroristům umožněno, aby hodili granát do vrtulníku, aby zastřelili zbylé rukojmí. Teroristům se podařilo zneškodnit osvětlení plochy letiště,“ vyjmenovává Mareš.
„Navíc se k tomu přidala špatná komunikace, kdy se dokonce objevila zpráva, že rukojmí jsou osvobozeni. Pak to musely německé orgány dementovat,“ dodává bezpečnostní expert.
Hry musí pokračovat
„Šlo jen o sebeobranu,“ prohlásil později cynicky Saláh Chaláf, známý jako abú Ijád, který stál v pozadí útoku. Organizátor únosu abú Dáud opakovaně uvedl, že ničeho nelituje a že se nikdy neomluví. Podle něj o přípravě akce věděl i tehdejší palestinský lídr Jásir Arafat.
Abú Dáuda následně krylo komunistické Československo, které terorista navštívil nejméně osmkrát mezi lety 1977 a 1982. Mnichovská prokuratura na něj vydala v červnu 1999 zatykač poté, co se ve své knize Z Jeruzaléma do Mnichova k účasti na masakru přiznal. Sýrie, kde tehdy pobýval, jej ale nevydala a abú Dáud zemřel v roce 2010 v třiasedmdesáti letech v Damašku.
Tři přeživší atentátníci byli již 29. října 1972 propuštěni. Stalo se tak po nátlaku další ozbrojené skupiny, která toho dne unesla letadlo na lince Bejrút–Istanbul–Frankfurt nad Mohanem. Únosci i tři propuštění teroristé z Mnichova přistáli ještě týž den v libyjském Tripolisu. Dva z nich, Muhammad Safadí a Adnan Gháší, však byli v dalších letech zabiti nejspíš agenty izraelské tajné služby Mossad.
Přestože incident vzbudil pohoršení, rozhodl se Mezinárodní olympijský výbor se souhlasem Izraele po jednodenním přerušení v Hrách pokračovat. Do historie vešla slova tehdejšího předsedy výboru Averyho Brundage, který slavnostně pronesl: „Hry musí pokračovat!“
Několik měsíců po masakru v Mnichově založilo Německo protiteroristickou jednotku GSG 9, při jejíž tvorbě pomáhal Izrael anebo britská speciální vojenská jednotka SAS. Reputaci si GSG 9 získala při profesionálním zásahu při únosu letadla společnosti Lufthansa palestinskými extremisty v somálském Mogadišu v roce 1977.
Izraelci odpověděli Božím hněvem
Šokovaný Izrael na útok na své olympioniky reagoval odvetnou kampaní Boží hněv. Jejím cílem bylo zlikvidovat organizátory útoku. Akci Mossadu schválila i premiérka Meirová.
„Určitě byla úspěšná v tom, že se podařilo zlikvidovat některé teroristy, zřejmě to zastrašilo část členů Fatahu (Palestinské národně osvobozenecké hnutí), kteří potom byli více kooperativní k jednání s Izraelem. Na straně druhé to samozřejmě nevedlo k nějakému úplnému zastavení palestinského terorismu,“ komentuje akci Boží hněv Mareš.
Tažení Mossadu se ale také nevyhnulo přešlapům. Třeba v roce 1973 izraelští agenti zavraždili v norském Lillehameru číšníka marockého původu Ahmada Bušíkího v domnění, že jde o člena Černého září Alího Hasana Salámího.
Němečtí politici se omluvili
Mnichovský primátor Dieter Reiter se v pondělí během pietního setkání omluvil příbuzným izraelských sportovců, kteří při osvobozovací operaci zahynuli. „Musím dnes po padesáti letech se zahanbením přiznat, že odpovědní za olympijské letní hry v roce 1972 v Mnichově učinili dalekosáhlé chyby,“ řekl Reiter.
Také bavorský ministr kultury Michael Piazolo prohlásil, že Německo tehdy v ochraně sportovců selhalo. Poznamenal rovněž, že za pochybení se země doposud neomluvila. „Jsem proto rád, že jsme za to v Německu konečně převzali odpovědnost,“ uvedl.
Německý prezident Frank-Walter Steinmeier požádal o odpuštění pozůstalé po obětech teroristického útoku palestinského komanda na izraelské olympioniky v září 1972. Na vzpomínkové ceremonii v bavorském Fürstenfeldbrucku za účasti izraelského prezidenta Jicchaka Herzoga a příbuzných obětí prohlásil, že Německo nedokázalo izraelské sportovce ochránit. Steinmeier rovněž označil za hořké, že se neomluvilo současné vedení Palestiny a také Libye, kde útočníci měli podporu.
„Jako hlava tohoto státu a jménem Spolkové republiky Německo vás prosím o odpuštění za nedostatečnou ochranu izraelských atletů při tehdejších olympijských hrách a za nedostatečné objasnění poté,“ řekl Steinmeier. Prezident, který na úvod projevu přečetl jména jedenácti zabitých izraelských sportovců a německého policisty, řekl, že nelze pozůstalým vynahradit to, co se na olympiádě stalo, a ani to, co následovalo poté. „Odmítání, ignorace a nespravedlnost. Stydím se za to,“ řekl.
Tři německá selhání
Tragédii podle Steinmeiera provázela tři německá selhání. Prvním bylo to, že Německo nedokázalo zajistit bezpečnost Her, následoval tragický útok jako druhé selhání a třetím selháním pak podle prezidenta bylo následné mlčení a zapomnění. Steinmeier zdůraznil, že útočníci nebyli z Německa. „Odpovědnost za tyto vraždy nesou palestinští zločinci a jejich libyjští pomocníci. Je velmi hořké, že od dnešního politického zastoupení těchto zemí nepřišlo ani slovo účasti, ani slovo lítosti,“ řekl. Dodal, že připsáním odpovědnosti útočníkům se Německo svého podílu viny nezříká.
Německo na odškodnění vyčlení 28 milionů eur (687 milionů korun), z toho 22,5 milionu poskytne spolková vláda, Bavorsko pět milionů a Mnichov 500 tisíc eur. Součástí dohody je i ustavení komise německých a izraelských historiků, která událost ze září 1972 společně vyhodnotí, zveřejnění spisů a přijetí politické odpovědnosti. K té se již politici přihlásili.
