Bitvou u Lexingtonu a Concordu nedaleko Bostonu vypukla 19. dubna 1775 americká válka o nezávislost. Přes osm let trvající konflikt skončil porážkou Britů. Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických, vyhlašující oddělení 13 severoamerických kolonií od Velké Británie, přijal druhý kontinentální kongres před 250 lety, 4. července 1776, ve Filadelfii. Válku ukončila mírová smlouva podepsaná v září 1783 v Paříži, kterou Britové oficiálně uznali nezávislost USA.
V době zahájení boje za nezávislost, v 60. a 70. letech 18. století, tvořilo Spojené státy 13 kolonií, které se rozkládaly podél východního pobřeží USA a které byly pod vládou anglického krále Jiřího III. V koloniích vzrůstala nespokojenost s britskou nadvládou a především s placením daní a cla.
Ačkoli kolonie přispívaly do společné pokladny, nebyly zastoupeny v anglickém parlamentu, a tudíž neměly rozhodovací právo. Se vzrůstajícím napětím (například protesty v Bostonu v roce 1773, známé jako Bostonské pití čaje) posílil král Jiří III. přítomnost britského vojska v amerických koloniích.
V roce 1774 vytvořili zástupci všech 13 kolonií ve Filadelfii první kontinentální kongres, nebyli však ještě připraveni vyhlásit Británii válku.
Washington
Za počátek amerického boje za nezávislost, jehož ústřední osobností se stal generál a budoucí první americký prezident George Washington, jsou považovány první srážky britských královských jednotek s místními osadníky v Lexingtonu a Concordu v dubnu 1775.
Britská vojska tehdy utrpěla značné ztráty při pokusu odzbrojit massachusettskou domobranu. Tím začala otevřená válka. Osadnické milice byly prohlášeny za americkou armádu a v jejich čele stanul George Washington, původně plantážník z Virginie. Američané následně oblehli Brity kontrolovaný Boston.
V květnu 1775 vznikl druhý kontinentální kongres, jenž se opět bezúspěšně pokoušel vyjednávat s Británií. V lednu 1776 pak začal myšlenky nezávislosti šířit pamflet jednoho z předních představitelů amerického osvícenství Thomase Painea Zdravý rozum, v němž autor obhajoval myšlenky na politickou a ekonomickou nezávislost britských kolonií (některé myšlenky z knihy se později staly součástí Ústavy Spojených států).
V červnu 1776 se zástupci kolonií rozhodli sepsat a schválit proklamaci nezávislosti severoamerických kolonií na Velké Británii. Kongres pověřil Thomase Jeffersona předsednictvím výboru, který měl vypracovat vyhlášení o nezávislosti. Kongres o návrhu jednal 28. června, pozměněnou deklaraci odhlasoval 2. července a o dva dny později, 4. července 1776, ji přijal. Deklarace byla vyhlášena ve filadelfském Sále nezávislosti (tam mimo jiné v roce 1918 vyhlásil Tomáš Garrigue Masaryk nezávislost Československa).
Role Francie
Deklaraci přijalo zprvu 12 severoamerických států (Massachusetts, New Hampshire, Rhode Island, Connecticut, New Jersey, Pennsylvánie, Delaware, Maryland, Virginie, Severní a Jižní Karolína a Georgia), třináctý stát New York připojil svůj souhlas o několik dní později.
Británie na vyhlášení nezávislosti reagovala protiofenzívou, pro kterou shromáždila silnou armádu posílenou o německé jednotky, takzvané Hesenské pluky. Britové vyhráli řadu bitev, mimo jiné obsadili New York.
Zlom přinesla rozsahem nevelká bitva u Trentonu v prosinci 1776, ve které Washingtonova armáda porazila Hesenské, což znamenalo pro americké jednotky značnou kořist i psychologickou vzpruhu. Britové se poté se střídavými úspěchy snažili oddělit území Nové Anglie od jižních kolonií. V září a říjnu 1777 pak dvě bitvy u Saratogy přinesly Američanům rozhodující vítězství nad Brity na severním bojišti.
Počátkem roku 1778 se na pomoc Američanům přidala Francie, v následujícím roce i Španělsko. Británii oslabila i anglo-nizozemská válka, která vypukla v roce 1780.
Britové se s občasnými úspěchy snažili získat jih, kde plánovali vyvolat probritské povstání. Nakonec ale byli i zde poraženi a po vítězství americko-francouzské armády u Yorktownu v říjnu 1781 Britové prakticky zastavili větší bojové akce. Britský parlament prosadil v únoru 1782 zastavení vojenských akcí proti Američanům, válka proti Francii a Španělsku ale pokračovala.
Smlouvou z Paříže získaly Spojené státy veškeré území na východ od řeky Mississippi a na jih od Velkých jezer s výjimkou Floridy. Francie získala oblast v Karibském moři a Florida připadla Španělsku.
