Už jako dívenka jezdila na kole tak rychle, až si o ní v rodné vesnici povídali, že je posedlá ďáblem. Italka Alfonsina Stradová chtěla jen jezdit a závodit. Byla tak odvážná, že se přihlásila na start legendárního cyklistického závodu Giro d'Italia. Psal se rok 1924 a pro ženy nebylo na takové akci místo. Přelstila ale organizátory, a stala se tak jedinou ženou v historii, která se závodu zúčastnila. Její cyklistická kariéra pokračovala, vytvořila světový ženský rekord, který dlouhá léta žádná sportovkyně nepřekonala. Alfonsina Stradová se narodila 16. března 1891 a zemřela, když jí bylo 68 let.
Jako malá byla velmi soutěživá. Alfonsina se narodila do rodiny Moriniů na farmě poblíž Modeny, kde jí otec koupil staré otlučené kolo výměnou za deset kuřat. Budoucí závodkyně tím získala svůj vlastní „stroj svobody“. Uměla jezdit tak rychle, že se po ní na silnicích ve vesnici jen zaprášilo. „Alfonsino, zpomal!“ volali na ni vždycky rodiče. Díky tomu, jak místními silnicemi prosvištěla, říkalo se jí mezi vesničany „ďábel v šatech“.
Rodiče dělali všechno možné, aby dívku od její lásky ke kolu odradili, nic ale nepomáhalo. Naučila se jezdit v deseti letech a svůj první závod vyhrála už ve třinácti, jako odměnu za vítězství dostala živé prase. Zvítězila téměř ve všech závodech dívek, do kterých se přihlásila, a také v mnoha chlapeckých soutěžích.
Díky výhrám a pověsti získala pozvání na Grand Prix Petrohradu v Rusku v roce 1909. Měla takový úspěch, že carevna Alexandra chtěla od svého manžela, ruského cara Mikuláše II., aby Alfonsině udělil zlatou medaili. Za další dva roky dokonce překonala ženský světový rekord, kdy ujela za hodinu vzdálenost 37 kilometrů. A to přitom její kolo vážilo téměř dvacet kil a nemělo přehazovačku.
Závodní kolo jako svatební dar
Když jí bylo 24 let, Alfonsina se vdala. Rodiče tak doufali, že se svého bláznivého snu stát se cyklistkou vzdá. To byl ale omyl, její manžel Luigi Strada jí ve svatební den daroval nové závodní kolo. Byl totiž také jezdcem a závodníkem a začal svou ženu trénovat. Z vesnice se manželé odstěhovali do Milána, kde Stradová na kole jezdila přímo v ulicích města. Na závodech pak sklízela úspěch za úspěchem po celé Evropě.
Stradová se pořád zdokonalovala, byla rychlejší a seběvědomější a čím dál více porážela na závodech muže. Alfonsina se proto rozhodla, že pojede legendární Giro d'Italia, které je jednou z nejnáročnějších soutěží na světě. Organizátoři jí ale několikrát start nepovolili, byl to výhradně mužský závod.
Závodník s číslem 72
Mladá žena ale chtěla ukázat svou sílu a znovu se přihlásila. Měla v úmyslu dokázat, že umí podat stejný výkon jako profesionální jezdci, kteří se na start závodu v Miláně postavili. Ti ale požadovali startovné, což se nelíbilo organizátorům závodů, a proto rozhodli, že se mohou zapojit i jednotlivci. Právě toho využila Stradová.
Na startu se tak objevil závodník Alfonsin Strada, který dostal číslo 72. Za ním se skrývala právě odvážná Italka. Těsně před zahájením závodu ji ale organizátoři odhalili, nakonec však Stradové dovolili na kolo usednout. Nikdo nevěřil, že by soutěž mohla zvládnout, lidé okolo kroutili hlavou. Závod byl totiž velmi náročný, trval jednadvacet dní. Trasa vedla i přes horské cesty po celé Evropě a dlouhá byla 3613 kilometrů.
První den dojela Stradová do cíle na 74. místě, hodinu za prvním závodníkem. Mezi Janovem a Florencií skončila padesátá ze 65 a dojela až do Neapole. Pak se počasí otočilo. Foukalo, pršelo, silnice byly zablácené. Stradová nebyla výjimkou a jako řada jiných závodníků havarovala. Několikrát píchla, a dokonce zlomila řídítka, se zničeným kolem čekala u silnice, až jí někdo pomůže. Nakonec si sama stroj opravila a vyrobila provizorní řídítka z násady od koštětě. Do cíle etapy sice dojela, jenže mimo časový limit.
Organizátoři ji proto diskvalifikovali. V místech, kudy projížděla, byla nicméně závodnice velmi populární, tisk ji miloval. Organizátoři tak zjistili, že soutěži přináší popularitu, Stradové proto dovolili pokračovat, ale ne jako oficiální závodnici. Nakonec z původních devadesáti cyklistů dojelo do cíle jen třicet. A Stradová byla mezi nimi. Davy fanoušků v Miláně ji oslavovaly, stala se hrdinkou.
Další rok už ale Stradové organizátoři nedovolili závodit. V oficiciálním prohlášení stálo, že Giro d'Italia je výhradně mužská soutěž. Například v almanachu pro italské ženy z roku 1923 dokonce bylo, že účelem sportu není „nutit tělo k nebezpečným excesům a směšným přeháněním“. Ženy, které sledovaly, jak Stradová v roce 1924 soutěží s muži, označily její chování za skandál. „Divoška s holýma nohama“ podle nich nereprezentovala jejich pohlaví.
Stradová se své největší lásky ale nevzdala a jezdila dál po celé Itálii, Španělsku, Francii nebo Lucembursku. V Paříži v roce 1938 vytvořila opět další ženský rekord, který žádná závodnice až do roku 1955 nepřekonala.
Kolo vyměnila za motorku
Když manžel Stradové zemřel, znovu se vdala. V roce 1950 si vzala závodního cyklistu Carla Messoriho a v Miláně si otevřeli obchod s jízdními koly. Stradová ale opět ovdověla a zůstala sama. Každý den jezdila do svého obchodu na kole a v dresu. Byla unavená, bicykl postupně přestal být její vášní, prodala i některé ze svých medailí a koupila si motorku značky Moto Guzzi o objemu 500 kubických centimetrů.
V září 1959 jela na profesionálním závodě Tre Valli Varesine. Když se vrátila domů, těžká motorka na ni spadla ze stojanu. Převoz do nemocnice už nezvládla.
