Serhije Kolase a jeho rodinu dělí od sebe přes patnáct set kilometrů. Zatímco on odjel na Ukrajinu bojovat, jeho žena a děti zůstaly v Plzni, kde se cítí být už šest let doma. Serhij se přitom mohl válce lehce vyhnout. Kdyby zůstal v Česku, mobilizace by se ho nedotkla. S pomocí rodné zemi ale neváhal.
Mohl zůstat s rodinou v Plzni. Místo toho odjel Serhij na frontu bránit „Ukrajinu, EU i Česko“
Události ČT: Příběh ukrajinského vojáka z Plzně (zdroj: ČT24)
„Přijel jsem bránit Evropskou unii. Bránit před Ruskem Ukrajinu,“ vysvětluje Serhij, proč se rozhodl do bojů odjet. A dodává, že zprostředkovaně tak brání i Česko, své dvě děti a manželku.
Po odvodu Serhije přidělili ke 24. brigádě jako operátora dronu. Do konce ledna pomáhal bránit město Bachmut. „Za pomoci dronu jsem viděl, kolik mrtvých ruských vojáků na tom poli bylo.“
Rodina jeho odchod nejprve nesla těžce. Musela se vyrovnat se steskem i permanentním strachem, nakonec ho ale pochopila. Rodině také klesla životní úroveň. Dřív žili ze dvou platů, teď domácnost stojí jen na příjmu matky. „Zdražily potraviny, všechny ty služby, elektřina, plyn..,“ vypočítává Serhijova manželka Iryna.
Jistotu Serhijovi nabídla firma, u které v Plzni pracoval jako zástupce vedoucího skladu. „Doufáme, že to dobře dopadne a že se ve zdraví vrátí a bude moci pokračovat ve své práci,“ potvrzuje vedoucí skladu David Štraub. Místo hodlají Serhijovi držet, dokud se nevrátí.
Desetiměsíční odloučení
Doma doufají, že válka skončí už na jaře a všichni navážou tam, kde přestali. Sedmiletá dcera Uljanka přinesla v pololetí ze školy vysvědčení se samými jedničkami a tím dalším na konci školního roku už by se chtěla otci pochlubit sama a dát mu ho do vlastních rukou. Neviděli se už deset měsíců.
I Serhij se upíná k brzkému konci války, jedině po něm bude moci odejít z Ukrajiny zpět domů. Sám ale připouští, že z deseti měsíců mohou být i roky. Jistě zatím neví nic. Jen to, že v polovině února končí jeho rotace v týlu a znovu zamíří do nejtvrdších bojů u Bachmutu.