V mnoha zemích Evropy se naskýtají v poslední době podobné pohledy na nespokojené farmáře jedoucí v kolonách traktorů do velkých měst, kde protestují proti podmínkám v zemědělství. Takto se ve čtvrtek shromáždili u Evropského parlamentu v Bruselu, ale přidávají vrásky na čele i představitelům ve Francii, Portugalsku, Polsku, Rumunsku nebo Lotyšsku. Stížnosti farmářů přitom znějí velmi podobně: náklady a daně, extrémní počasí, levný dovoz nebo byrokracie. Francouzský prezident Emmanuel Macron jim dal ve čtvrtek za pravdu: evropský zemědělský sektor podle něj potřebuje hluboce změnit svá pravidla. Tématu se budou věnovat i páteční Události, komentáře s ministrem zemědělství Markem Výborným (KDU-ČSL), europoslancem Martinem Hlaváčkem (ANO) a agrárním analytikem Petrem Havlem.
Evropské zemědělství v krizi. Co nutí farmáře obsazovat centra měst?
První podobu současné nepokoje nabraly 1. října 2019. Tehdy na nizozemské dálnice vyjely v ranní špičce více než dva tisíce traktorů. Na cestě do sídla vlády v Haagu způsobily tisícikilometrové zácpy. Nespokojenost zemědělců vyvolala vláda oznámením, že ve snaze zmírnit dopady na životní prostředí musí v zemi razantně snížit emise dusíku. Zdaleka největší podíl dusíku ukládaného do nizozemské půdy přitom pochází ze zemědělství, takže tato opatření by musela zahrnovat výkup a uzavření chovů hospodářských zvířat. Odpor ke kroku vlády využila krajní pravice, která získala podporu především ve venkovských lokalitách a přispěla loni v listopadu k vítězství pravicové populistické Strany pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse v parlamentních volbách.
Na protesty farmářů jsou zvyklí i obyvatelé Bruselu. Zemědělci často chodí do takzvané Evropské čtvrti, kde sídlí řada orgánů Evropské unie, a stříkají na budovy mléko či zaplňují ulice dobytkem na protest proti zemědělským předpisům EU. Takto vystoupili znova ve čtvrtek, kdy pomocí traktorů zablokovali silnice a centrum města, kde se konal summit EU. Zemědělci také v pátek zablokovali několik hraničních přechodů mezi Belgií a Nizozemskem, včetně toho ve směru na Antverpy, druhé největší belgické město, kde se nachází druhý největší evropský přístav, píše agentura Reuters.
Loni na jaře pak do ulic poprvé vyrazili polští zemědělci, protestující hlavně kvůli levným dovozům plodin z Ukrajiny. Tehdy se v reakci na demonstrace, které zahrnovaly i blokování hraničních přechodů, vzdal funkce ministr zemědělství Henryk Kowalczyk. Další protesty zahájili zemědělci letos 24. ledna proti dovozu zemědělských produktů z Ukrajiny.
Současné protesty
Zvláště v posledních týdnech se ale evropští farmáři a jejich těžká technika pustili do boje, který mnozí z nich považují za existenční. Kromě již zmíněných nepokojů v Bruselu to asi před dvěma týdny zaznívalo například v protestním průvodu před Spolkovým sněmem v Berlíně. Německé protesty ale pokračují do dnešních dní. „Nebyli jsme vyslyšeni, a proto jsme znovu tady,“ řekl jeden z farmářů shromážděných v pátek před německým parlamentem.
Aktuálně také probíhají podobné akce ve francouzských městech, kde farmáři stavěli barikády a blokovali téměř všechny hlavní tahy do Paříže. V pátek začali protest ukončovat poté, co jim vláda nabídla dodatečnou podporu v celkovém objemu přes 400 milionů eur a odbory je vyzvaly k přerušení blokád.
Potížím se nevyhnula ani Itálie. Demonstrace a blokády byly 31. ledna hlášeny ze Sardinie, Ligurie či některých oblastí na jihu země, napsala agentura ANSA. Zatím se však na rozdíl od Německa nebo Francie vyhýbaly velkým městům.
Zintenzivnit protesty se chystají podle agentury EFE i zemědělci v Řecku, kde se akce soustředí ve střední části země poničené záplavami. Nespokojené farmáře neuklidnilo ani úterní rozhodnutí vlády o navýšení pomoci zemědělcům z oblastí, které povodně postihly. Ve čtvrtek se pořádala velká demonstrace v Soluni, kde začal zemědělský veletrh Agrotica. Na některých traktorech byly vystaveny rakve a vyvěšeny černé vlajky, zatímco organizátoři protestu prohlašovali, že „rostoucí výrobní náklady přivedly zemědělce na pokraj katastrofy“.
V lednu zase vystoupili protestující v Rumunsku, kdy 14. ledna zablokovali dopravu na okrajích měst a na hranicích s Ukrajinou. Zástupce protestujících přijala rumunská vláda, jež uvedla, že bylo dosaženo dohody o některých rychle realizovatelných opatřeních. Jiné kroky ovšem podle ní vyžadují souhlas Evropské unie.
Načítání...
Zemědělci od čtvrtka okupují třeba i ulice čtvrtého největšího portugalského města Coimbra, píše Rádio e Televisão de Portugal. „Neodejdeme, dokud nedostaneme odpověď na naše požadavky,“ řekl Carlos Plácido, jeden z organizátorů demonstrace. Podle něj je v centru města asi 250 traktorů, které budou každou hodinu na protest troubit na klaksony.
Centrum litevského Vilniusu obsadilo na 1300 traktorů a jiné zemědělské techniky 23. ledna. Protest místní farmáři ukončili po dvou dnech. Zemědělci prý chtěli pokračovat, ale úřady ve Vilniusu jim to nepovolily.
Na blokádu traktorů se chystá i šestnáct měst v Lotyšsku. „Požadavky, které zemědělci v současné době vznášejí, jsme předložili premiérce Evice Siliňové a ministru zemědělství Armandu Krauzeovi, čekáme odpovědi a skutečná řešení. Jinak jsme připraveni jet do Rigy již 12. února,“ poznamenal podle serveru LSM jeden z organizátorů protestu Juris Lazdinš.
O protestech se uvažuje i v České republice. Agrární komora k nim zatím zemědělce nevyzvala, počká do 1. března na výsledky dalších jednání s ministrem zemědělství Markem Výborným (KDU-ČSL). Jednat ale chce o společné koordinované akci zemědělců v Evropské unii namířené proti evropské politice, podle komory by se mohla uskutečnit už koncem února.
Zahraniční dovoz
Evropští zemědělci jako celek jsou již léta zatíženi dluhy, tlačí na ně obchodní řetězce a agrochemické společnosti, jsou sužováni extrémními klimatickými podmínkami a musí se prát s levnou zahraniční konkurencí. K tomu se ještě mnozí spoléhají na systém dotací, který zvýhodňuje velké hráče, píše server Politico.
Situaci značně zhoršila ruská invaze na Ukrajinu. Evropská unie zrušila po zahájení války kvóty a cla na ukrajinský dovoz. Ten zemědělcům v Evropě vadí, protože podle nich vytváří tlak na evropské ceny a zároveň nesplňuje ekologické normy, které jsou na zemědělce v EU kladeny. Obstát proti ukrajinské produkci je navíc mimořádně těžké: průměrná rozloha ukrajinské organické farmy je asi 1000 hektarů, zatímco její evropské ekvivalenty měří v průměru jen 41 hektarů.
Evropská komise ve středu navrhla omezit dovoz zemědělských produktů z Ukrajiny zavedením „záchranné brzdy“ pro nejcitlivější produkty, tedy drůbeží maso, vejce a cukr, ale výrobci tvrdí, že objem by byl i tak příliš vysoký. Konkurenci ukrajinských farmářů podle Politica uvádí mezi hlavními důvody pro protesty zemědělci v Polsku, Rumunsku nebo Francii. „Ukrajinské obilí by mělo jít tam, kam patří, na asijské nebo africké trhy, ne do Evropy,“ uvedl minulý měsíc polský odborový svaz zemědělců.
Hlavně ve Francii ale vadí i obnovená jednání o uzavření obchodní dohody mezi Evropskou unií a jihoamerickým ekonomickým blokem Mercosur. To vyvolalo nespokojenost s nekalou konkurencí v oblasti cukru, obilí a masa. Francouzský ministr financí Bruno Le Maire řekl, že Paříž si nepřeje, aby byla dohoda o volném obchodu se zeměmi Mercosur podepsána v její současné podobě, protože chybějí záruky, že dovážené produkty budou splňovat pravidla EU. Evropská komise ale uvedla, že o uzavření dohody stále usiluje.
Zvyšující se náklady
V mnoha zemích EU se zvyšují náklady na provoz zemědělských podniků, hlavně co se týče cen energií, hnojiv a dopravy, napsal server The Guardian. Jejich růst rovněž souvisí s útokem Ruska na Ukrajinu. Vlády a maloobchodníci, kteří si uvědomují dopady krize životních nákladů na spotřebitele, se zároveň snaží rostoucí ceny potravin snížit.
Podle údajů Eurostatu se výkupní ceny – základní cena, kterou zemědělci dostávají za své produkty – mezi třetím čtvrtletím roku 2022 a stejným obdobím loňského roku snížily v průměru o téměř devět procent, přičemž pouze několik produktů, jako je například olivový olej, který byl postižen nedostatkem, se tomuto trendu vyhnulo.
Klimatické výkyvy
Podmínky farmářům komplikují i extrémní změny počasí. Některé vodní nádrže v jižním Španělsku mají kapacitu na pouhých čtyřech procentech, zatímco požáry v loňském roce srazily roční příjmy řeckých zemědělských podniků přibližně o dvacet procent.
V jižní Evropě bylo dosud protestů poměrně málo, ale to by se mohlo změnit, protože vlády, zejména ve Španělsku a Portugalsku, zvažují mimořádná omezení dodávek vody v souvislosti s rekordním suchem.
V širším měřítku si mnoho zemědělců kromě toho, že se cítí pronásledováni bruselskou byrokracií, která o jejich podnikání ví jen málo, stěžuje, že se cítí být chyceni mezi zdánlivě protichůdnými požadavky veřejnosti na levné potraviny a postupy šetrnými ke klimatu.
Společná zemědělská politika
Dalším sporným bodem je pak společná zemědělská politika Evropské unie, zaměřená na zajištění produkce potravin, jejich export, rozvoj zemědělství a venkova a zabezpečení životní úrovně zemědělců. Jedná se o jednu z nejstarších a zároveň nejkontroverznějších politik EU, protože představuje významnou finanční zátěž a je kritizována pro svou neefektivnost a zastaralost.
Historicky upřednostňovala větší podniky, farmy a společné normy. To podpořilo slučování zemědělských podniků: jejich počet v EU se od roku 2005 snížil o více než třetinu. Mnoho větších zemědělských podniků se tak ale ocitlo ve vysoké míře zadlužení při podnikání s nízkou marží a menší podniky jsou v důsledku stále méně konkurenceschopné.
Tato politika se také v poslední době mění a snaží se omezovat dopad zemědělství na životní prostředí. Zemědělský sektor produkuje asi jedenáct procent emisí skleníkových plynů v EU, tudíž farmáře snahy bloku být do roku 2050 klimaticky neutrální stále více znepokojují.
Cíle zahrnují snížení pesticidů o polovinu do roku 2030, snížení používání hnojiv o dvacet procent, věnování většího množství půdy nezemědělskému využití a zdvojnásobení organické produkce na dvacet pět procent veškeré zemědělské půdy EU.
Mnoho zemědělců si již nyní stěžuje, že stávající pravidla EU v oblastech, jako je zavlažování a dobré životní podmínky zvířat, jsou vykládána příliš přísně. Tvrdí, že přicházející zelené politiky jsou nespravedlivé, nerealistické a ekonomicky neúnosné.
„Zemědělci musí dělat mnohem více s menší podporou,“ shrnul podle BBC Luc Vernet z bruselského think tanku Farm Europe. „Nechápou, jak to mohou dále zvládat.“
Reakce vlád
Po skončení summitu EU v Bruselu vystoupil francouzský prezident Emmanuel Macron s prohlášením, že evropský zemědělský sektor čelí velké krizi a potřebuje „hluboce“ změnit svá pravidla. Podle Macrona potřebuje Evropská unie společný mechanismus, jenž zaručí spravedlivé ceny, které mají velké potravinářské společnosti platit producentům, tedy farmářům.
Belgický premiér Alexandr De Croo se společně s nizozemským premiérem Markem Ruttem a šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou dokonce setkali se zástupci organizací, kteří v belgické metropoli protestovali.
Von der Leyenová zveřejnila záběry ze schůzky. „Nasloucháme evropským farmářům. Mohou počítat s evropskou podporou,“ uvedla na sociální síti X s tím, že společně s belgickým předsednictvím budou pracovat na snižování administrativní zátěže, na kterou si farmáři stěžují.
„My jsme si všichni vědomi toho, že tyto protesty se odehrávají nejen tady v Bruselu, ale i v řadě zemí EU, a je to něco, co nemůžeme ignorovat. Musíme si všímat, jaké jsou argumenty farmářů, a musíme něco změnit,“ řekl k protestům zemědělců český premiér Petr Fiala (ODS). Důležité podle něj je, abychom „dokázali do budoucna sladit podmínky, které mají naši farmáři, s podmínkami, které mají zemědělci ve světě“. Evropské zemědělství musí být konkurenceschopné, ale zároveň nesmí být přeregulované, dodal Fiala. „Dnešek ukázal, že to lídrům evropských zemí není jedno. A zdaleka se to netýká jen dovozu z Ukrajiny, ten problém je hlubší a musíme se jím zabývat,“ řekl český premiér.
Vzhledem k tomu, že zemědělci získávají stále větší podporu evropských krajně pravicových stran, u kterých se čeká, že ve volbách do Evropského parlamentu v červnu výrazně posílí, se další ústupky zdají být více než pravděpodobné.
Vernet ale obavy mírní. „Farmáři nejsou extremisté. Ve skutečnosti jsou zemědělci v Evropě předními Evropany, protože právě oni nejlépe vědí, jak je pro ně Evropa důležitá,“ prohlásil.
