Rok 2024 bude nutně velmi teplý – už jen proto, že rekordně teplý byl i ten loňský. Silný vliv bude sice mít i nadále fenomén El Niño, ale hlavní budou klimatické změny.
Loňský rok se stal globálně nejteplejším v historii pozorování. Průměrná teplota vzduchu u povrchu dosáhla odchylky +1,48 °C vůči předindustriální éře, tedy období let 1850–1900, kdy se ještě naplno nerozjelo spalování fosilních paliv a přeměna přirozených povrchů vlivem lidské činnosti. Oproti dosud nejteplejšímu roku 2016 bylo vloni o 0,17 °C tepleji. Od června do konce roku byl každý měsíc nejteplejším měsícem. A deset nejteplejších let v historii nastalo od roku 2014. Co to znamená pro letošní rok?
Jedním z důležitých faktorů je vývoj jevu El Niño, který aktuálně zřejmě dosahuje svého vrcholu. V následujících měsících začne slábnout a drtivá většina modelů se shoduje, že během jara jeho „epizoda“ skončí a nastane takzvaná neutrální fáze (tedy ani El Niño, kdy je na východě tropického Pacifiku tepleji, ani La Niña, kdy je naopak chladněji). Tím pádem jeho oteplující vliv na atmosféru sice skončí, ale dozvuky se budou projevovat ještě se zpožděním – není tak úplně vyloučeno, že letošek nakonec bude ještě teplejší než rok loňský. Nahrává tomu například stále rekordně vysoká povrchová teplota světových moří a oceánů. A rovněž teplota vzduchu, navzdory aktuálně podprůměrným hodnotám v Evropě, zůstává na tuto roční dobu rekordní.
- Při El Niñu dochází v obecně chladnější východní části Tichého oceánu podél rovníku k nárůstu teploty povrchu moře oproti dlouhodobému průměru až o více než tři stupně Celsia. To zde způsobuje nadnormální srážky, které zasahují i na západní pobřeží Jižní Ameriky, kde vyvolávají mnohdy katastrofální záplavy. Naopak v Austrálii, západním Tichomoří i Indii často nastává sucho. Pokles tlaku vzduchu ve východním Tichomoří způsobuje zeslabení pasátů, takže slábnou povrchové oceánské proudy i přesuny vody bohaté na živiny z hlubin směrem k hladině (takzvaný upwelling) při západním pobřeží Jižní Ameriky. To zde vede k hynutí ryb.
- La Niña se projevuje naopak teplejší vodou moře podél rovníku oproti normálu až o více než tři stupně Celsia. Způsobuje zesílení srážek v západním Tichomoří, a naopak sucho v jeho centrální části. Nárůst tlaku vzduchu ve východním Tichomoří způsobuje zesílení pasátů, takže zesilují povrchové oceánské proudy i upwelling hlubinné vody při západním pobřeží Jižní Ameriky. Označení La Niña (holčička) vzniklo jako protiklad k pojmenování dříve poznané, opačné fáze El Niño (chlapeček, jezulátko).
Zdroj: Slovnik.cmes.cz
Lidský vliv je dominantní
Mnohem významnější ale i během letošního roku zůstane vliv lidské činnosti, zejména rekordně vysoké koncentrace skleníkových plynů, jejichž emise ostatně v loňském roce dosáhly z globálního pohledu historického maxima. Je velmi pravděpodobné, že za dvanáctiměsíční období končící letošním lednem, případně únorem, přesáhne odchylka ostře sledovanou hranici +1,5 °C ve srovnání s předindustriálním padesátiletím 1850–1900.
Tato úroveň je cílovou hranicí, kterou bychom podle Pařížské klimatické dohody z roku 2015 neměli výrazněji překročit, neboť následné dopady na podobu počasí a výskyt extrémů můžou být velmi dramatické a pro lidskou společnost nejen nákladné, ale i ničivé. Problém však je s konkrétním určením okamžiku, kdy dojde k všeobecné shodě, že tato hranice byla překročena. S ohledem na přirozenou variabilitu klimatu Země lze očekávat, že očekávané překročení odchylky 1,5 °C bude přechodné, pak teplota pod tuto hranici opět přechodně klesne, než ji překročí trvale.
Často se v této souvislosti hovoří o průměru za dvacet let. Než ale čekat takto dlouhou dobu na potvrzení finálního trendu, je podle nejnovějších studií žádoucí uvažovat o kombinaci měření a modelových projekcí, abychom byli schopni říci co nejdříve, kdy už jsme do daného dvacetiletí vstoupili, a nehrozilo další nebezpečí prodlení.
Dopady nejteplejšího roku jsou dramatické a drahé
V loňském roce jsme zažili, co dosud nejteplejší rok znamená v praxi. Především přinesl celou řadu extrémních projevů počasí – od naprosto bezprecedentních požárů v Kanadě přes desítky vln veder po celé planetě včetně horkých mořských vln vedoucích k masivnímu bělení korálů. Četnější byl i výskyt povodní, zároveň ale i dlouhotrvajících epizod sucha například v Argentině.
Rekordně teplé moře znamená i rekordně vysoké množství vodní páry v atmosféře, což vede k extrémnějším srážkám – ať už v podobě přívalových dešťů (například loni v září v Řecku) nebo opakujících se epizod s vydatnými srážkami, které následně můžou také způsobit rozsáhlé povodně – viz i poslední týdny v Česku, Německu a západní Evropě. Kromě nových rekordně vysokých extrémů bylo občas zaznamenáno i dosažení nových extrémně nízkých teplot nebo výskyt mimořádně chladných dnů uprostřed léta.
Rok 2023 potvrdil, že dopady změny klimatu nabývají stále extrémnějších podob a posouvají nás do dosud „neprobádaného teritoria“. V něm dochází k mnohem výraznějšímu překonávání rekordů, než jsme byli dosud zvyklí. Přitom z čistě statistického hlediska by s rostoucí délkou pozorování v přirozeném klimatu mělo být překonávání extrémů a rekordů mnohem složitější, a ne obráceně.
Budou padat rekordy
Není důvod se domnívat, že by to během letošního roku mělo být výrazně jiné než loni – ostatně už první dny přinesly jak extrémně nízké teploty v severní Evropě a Pobaltí, tak i mnohem četnější rekordy zejména z tropů. Tam jsou měsíční rekordy překračovány v doslova masivním měřítku – od Mikronésie přes Indonésii, Reunion až po Karibik.
A je velmi pravděpodobné, že i v Česku letos přepíšeme nejen denní, ale i měsíční rekordy, ať už jde o teploty, nebo jiné meteorologické jevy. V tuto chvíli nelze říct, kdy to přesně bude ani v jakém směru překročení nastane. Je ale zřejmé, že v měnícím se klimatu, kde hlavním spouštěčem změn je lidská činnost, o takové situace nouze nebude.
Autor je meteorolog České televize a docent na Katedře fyziky atmosféry Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.
