V nizozemských parlamentních volbách zvítězila s velkým náskokem euroskeptická Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse, která získala 23,5 procenta hlasů. Ukázaly to výsledky hlasování po sečtení zhruba 98 procent odevzdaných hlasů. Volební účast podle předběžných výsledků dosáhla 77,7 procenta. Zda se Wildersovi podaří sestavit vládu, bude nyní záležet především na ochotě ostatních jít s ním do koalice. Zástupci dalších velkých stran se k tomu před volbami stavěli odmítavě a je možné, že nakonec vznikne vláda i bez Wilderse.
Druhé místo ve volbách, které se konaly ve středu, zaujala s odstupem osmi procentních bodů společná kandidátka nizozemské Strany práce (PvdA) a Zelené levice (GL), jejímž lídrem je bývalý eurokomisař Frans Timmermans. Favorizovaná liberální pravicová Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD), kterou vede nynější ministryně spravedlnosti Dilan Yeşilgözová-Zegeriusová, skončila až třetí se ziskem 15,1 procenta.
Na čtvrtém místě s 12,8 procenta hlasů skončila strana Nová společenská smlouva (NSC), kterou založil teprve letos v létě populární poslanec Pieter Omtzigt.
Pokud by se známému odpůrci islámu Wildersovi podařilo najít dost koaličních partnerů, mohl by se stát příštím premiérem a vést koaliční rozhovory. Podle mnohých expertů by v roli šéfa vlády otřásl evropskou politikou. Ve svém programu vyzývá například k uspořádání referenda o vystoupení z Evropské unie či k absolutnímu zastavení přijímání žadatelů o azyl v zemi.
Strany však nyní patrně čekají dlouhá povolební vyjednávání, pro získání většiny je potřeba 76 křesel ve 150členném parlamentu.
„Je překvapivé, jak silné to vítězství (PVV) bylo,“ uvedl k výsledkům reportér ČT Petr Obrovský. „V posledních dnech před volbami bylo jasné, že Strana pro svobodu Geerta Wilderse stoupá, že její podpora sílí. Některé volební modely ukazovaly, že by mohla zvítězit, ale očekával se mnohem těsnější souboj,“ vysvětlil. Voliči v Nizozemsku se prý často rozhodují na poslední chvíli, proto není zvlášť vysoká přesnost předběžných odhadů.
„Neobával bych se to nazvat politickým zemětřesením,“ dodal Obrovský. Zůstává ale otázkou, jestli najde partnery do koalice k sestavení nové vlády. Nizozemský politický systém je velmi roztříštěný a skládání koalic zde bývá zdlouhavé, dodal Obrovský.
Zpravodaj zdůraznil nadcházející složitá jednání o sestavení nové vlády, ale neočekává, že by Wilders skončil v opozici. Spíše předpokládá, že s ním do koalice půjdou VVD a Nová společenská smlouva, které se budou snažit obrousit jeho radikální názory na EU či migraci. I tak to ale může mít velký dopad na současnou evropskou politiku, protože Nizozemsko je významným přispěvatelem do společného rozpočtu a má vliv na politiku Unie. Jde však také o signál pro volby do Evropského parlamentu, ke kterým má dojít v příštím roce, i pro volby v některých státech.
Otázka vlády
Zda by byl někdo z nizozemské politické scény ochoten jít s PVV do koalice s tím, že by se Wilders stal premiérem, zatím není jasné. Představitelé dalších velkých stran se ke spolupráci s vítězem voleb staví odmítavě. Yeşilgözová-Zegeriusová už před volbami vyloučila, že by Wilderse podpořila jako premiéra. Omtzigt se již dříve vyjádřil, že by s PVV do vlády nešel právě kvůli její „protiislámské politice, která je porušováním svobody slova a svobody náboženství zakotvených v nizozemské ústavě“. Podobně se od Wilderse distancoval Timmermans.
Po výsledku voleb nicméně Omtzigt prohlásil, že cítí zodpovědnost za dvacet křesel, které by jeho strana mohla získat, a že musí jít do vlády. Místní analytici přitom toto vyjádření čtou v tom smyslu, že spolupráce s Wildersem není vyloučena.
Podle agentury Reuters se nabízí několik možných řešení. Mohla by vzniknout koalice Wildersovy PVV, liberální VVD a centristické NSC spolu s několika dalšími menšími stranami. Druhou možností je velká koalice mezi VVD, opět NSC, ale s Timmermansem vedenou levicí. Dohromady by tak měly kolem 69 křesel, spolu s některou z menších liberálních stran pak většinu.
Vyjednávání mezi Yeşilgözovou a Timmermansem ale nejspíš budou velmi obtížná, protože mezi oběma stranami jsou velké rozdíly. Také by podle mnohých šlo nejspíš jen o kabinet dočasný a následovaly by další předčasné volby. Pieter Omtzigt nicméně již dříve naznačil, že by případně spolupracoval s oběma těmito stranami.
Třetí možnou variantou může být centristická menšinová vláda. V Nizozemsku obvykle vládly většinové vládní koalice, nicméně i menšinová vláda je možností, která v minulosti fungovala. VVD a NSC by se mohly dohodnout na základních bodech pro společnou vládu a v různých otázkách by pak usilovaly o většinu s podporou buď pravice, či levice. V otázkách migrace by mohli hledat spojence u PVV a dalších stran napravo, zatímco pro politiku v oblasti ochrany klimatu by se mohli obrátit na levici. Omtzigt již dříve tuto variantu nevyloučil, VVD ji nicméně považuje za velmi nestabilní.
Vytváření vlády popisuje stránka nizozemského parlamentu jako „složitý a vzrušující proces“. Během sestavování kabinetu lze rozlišit tři hlavní funkce. Předseda či předsedkyně dolní komory po konzultaci s předsedy jednotlivých stran zastoupených v nové sněmovně určí takzvaného „scouta“ či „průzkumníka“. Ten má za úkol zjistit možnosti zformování různých koalic a na základě jednání se zástupci všech stran vyhodnotí, která koalice má největší šanci na úspěch, respektive získání většiny v dolní komoře. O výsledcích a návrhu dalšího postupu poté na plenárním zasedání informuje sněmovnu.
Následně přichází na řadu takzvaný informateur. Toho jmenuje dolní komora a má za úkol na základě předchozího zjištění dohlížet na jednání už o jedné konkrétní koalici. V případě, že rozhovory selžou, může poslanecká sněmovna stejného, či jiného informateura pověřit, aby hledal možnosti koalice jiné. Pokud jsou jednání úspěšná, vyústí v koaliční dohodu, která má obvykle stovky stránek.
Do závěrečné fáze vzniku nové vlády se pak zapojí formateur, zpravidla budoucí premiér. Jeho úkolem je, aby se formálně dotázal nominantů jednotlivých politických stran na jejich připravenost vstoupit do vlády a pak konkrétně rozdělit posty ve vládě.
Na závěr vláda představí své plány v parlamentu a hlasuje se o její důvěře. Poslední vláda Marka Rutteho před dvěma lety vznikala 271 dní.
Právě po zmatcích a průtazích ve volbách v roce 2021, kdy se na pozici scoutů protočilo několik lidí a druhou fázi dotáhl ke zdárnému konci až třetí informateur, zvažovala poslanecká sněmovna, že by nebylo od věci vrátit do vyjednávání o nové vládě krále, který do roku 2012 plnil funkci informateura. Tento návrh však nezískal podporu.
Hloušek nepředpokládá, že se Wilders stane premiérem
Politolog Masarykovy univerzity a Národního institutu SYRI Vít Hloušek čeká, že Wilders a jeho strana sice budou ve vládní koalici, ale Wilders se nestane nizozemským premiérem kvůli svým názorům. Vyloučeno však není ani to, že ho „obstoupí“ strany zprava doleva a budou vládnout v široké koalici bez něho. I tuto variantu Nizozemsko již z minulosti zná. „Bude to však velmi komplikované, ať už bude vládu sestavovat kdokoliv,“ dodal politolog.
Za samotnými překvapivými výsledky vidí únavu z dosavadní vlády či poměrný nizozemský systém. Připomněl rovněž, že podobně zaměřené strany, tedy například AfD v Německu, VOX ve Španělsku či Národní shromáždění ve Francii, také hrají ve svých zemích stále výraznější roli. Zdůraznil však, že v každé zemi je jejich role specifická a v jiném kontextu, byť mají některá společná téma. Jsou proti migraci, jsou euroskeptické, proti pomoci Ukrajině a z hlediska sociálně-ekonomické politiky jde o strany populistické.
Odborník na mezinárodní otázky Martin Mejstřík z Institutu mezinárodních vztahů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy řekl, že nizozemským volbám dominovalo téma migrace. „Volba Wilderse byla protestem proti zavedeným stranám a proti establishmentu,“ dodal. Současný výsledek nepovažuje za náhlou změnu, ale za demonstraci dlouhodobé nespokojenosti občanů.
Domnívá se také, že Wilders získal tak velký úspěch ve volbách, že „půjde“ po křesle premiéra. Mejstřík očekává velmi dlouhý proces tvorby nové vlády, s čímž už má Nizozemsko zkušenosti. Zároveň nepředpokládá, že by mohlo dojít k odchodu Nizozemska z EU. I proto, že podpora Wilderse není většinová. Navíc pokud bude chtít získat partnery pro vládu, tak bude svou dosavadní rétoriku zmírňovat.
„Vítr změn je tady,“ píše Orbán
Vůdci euroskeptických stran řady zemí Evropy označili Wildersovo vítězství za velkolepý výkon a mimořádné vítězství. „Vítr změn je tady! Gratulace Geertu Wildersovi k vítězství v nizozemských volbách!“ napsal maďarský premiér Viktor Orbán na sociální síti X s odkazem na známou rockovou baladu skupiny Scorpions Wind of Change. Ta ale ve svém textu reaguje na politické změny ve východní Evropě v roce 1989, pád Berlínské zdi a komunistických režimů mimo jiné i v Československu.
„Gratulace Geertu Wildersovi a PVV k jejich velkolepému výkonu v parlamentních volbách, který potvrzuje rostoucí oddanost obraně národních identit,“ uvedla bývalá předsedkyně francouzského nacionalistického Národního sdružení (RN) Marine Le Penová. „Je to proto, že existují lidé, kteří nechtějí vidět, jak v Evropě uhasíná národní pochodeň,“ dodala.
Podle šéfa belgické strany Vlámský zájem Toma van Griekena je jasné, že „lidé touží po skutečné změně“. „A nejen v Nizozemsku, ale i ve Flandrech,“ dodal. Vlámský zájem se po volbách v roce 2019 stal v Belgii třetí nejsilnější v celostátním parlamentu. Polepšil si o 15 mandátů a nyní tam má celkem 18 křesel.
Politické zemětřesení, píší evropská média
„Pokud získá (Wilders) místo u stolu Evropské rady, mohl by ohrozit evropskou podporu Ukrajiny,“ napsal bruselský web Politico s odkazem na jednání orgánu sdružujícího lídry členských zemí, kde může politickou dohodu na nejvyšší úrovni zablokovat jediný politik. Server také podotkl, že nizozemské volby často předznamenávají charakter hlasování v dalších zemích, kde mohou stejně jako v Nizozemsku rezonovat témata jako migrace či růst životních nákladů.
Francouzský deník Le Monde napsal, že oznámení výsledků vyvolalo ve volebních štábech „skutečný šok“. Podle názoru listu je nečekaný triumf a historicky jednoznačně nejlepší výsledek Wilderse výsledkem toho, že ústředním tématem předvolební kampaně se stala právě migrace. „Aby mohl vládnout, musí nejdříve začít vycházet se stranami pravice či pravého středu, které se zatím vyjadřují opatrně,“ napsal Le Monde.
Belgický list Le Soir píše o „drtivém vítězství“ a „zemětřesení“ na nizozemské politické scéně. Wildersovi podle deníku mohla pomoci předvolební kampaň Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) dlouholetého premiéra Marka Rutteho, jehož nástupkyně Dilan Yeşilgözová-Zegeriusová se jasně vymezovala proti migraci. „Zdá se, že VVD nevyšla sázka na přitvrzení její migrační politiky v několika posledních měsících, kterým se snažila zabránit odlivu části svých voličů k PVV a dalším stranám krajní pravice,“ uvedl deník.
Web belgické stanice RTBF si všiml, že Wilders nečekaně ovládl hlasování ve velkých městech jako Rotterdam či Haag.
„Po třinácti letech vlády pravicově liberálního premiéra Marka Rutteho otevřeli Nizozemci novou politickou éru,“ napsal německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). „Wilders je známý svými nenávistnými projevy vůči přistěhovalcům a muslimům. Ve volební kampani ale nasadil umírněnější tón,“ poznamenal. Dodal, že Wilders vyzval ostatní strany ke konstruktivní spolupráci, protože se chce stát premiérem všech Nizozemců.
