Už od čtvrtého století poskytuje libanonský klášter Kozaja útočiště křesťanům na Blízkém východě. Vrací se sem i přeživší současných a nedávných ozbrojených konfliktů z Iráku, Sýrie, Egypta nebo Jordánska. Komplex tak není jen poutním místem, ale i symbolem pronásledování křesťanů v regionu.
Klášter Kozaja, v jiném přepisu též Kazahíja, založili ve čtvrtém století členové maronitské církve a zasvětili ho svatému Antonínovi Velikému, jednomu ze zakladatelů mnišství, který se stal poustevníkem v Egyptě. Mniši své útočiště postavili daleko od civilizace a politických problémů v horách mezi borovicovými a cedrovými lesy.
Bezpečí tu nehledali vždy jen křesťané. „Přicházeli sem i muslimové. Nacházeli útočiště zde v horách, kde nebyly silnice jako dnes, a vojska sem tak mohla dorazit jen obtížně,“ líčí místní kněz Fadi Imad.
Kromě náboženských poutníků klášter navštěvují v současnosti především zahraniční a lokální turisté. O nedělích a státních svátcích ho mniši otevírají pro veřejné bohoslužby.
Návrat po čtyřiceti letech
Libanonec Samuel Botros kráčel po schodech kláštera Kozaja naposledy v roce 1978, když v jeho zemi zuřila občanská válka mezi muslimy a křesťany. Nyní se zde setkal s přáteli, které pojí podobný osud. „Podařilo se nám zde sejít ze šesti zemí. Z našeho domovského Libanonu, z Egypta, Jordánska, Sýrie, Palestiny a Iráku,“ říká Botros.
Povedlo se jim to i díky jeho skupině syrské pravoslavné církve, jež v současnosti sdružuje uprchlíky a členy často utlačovaných křesťanských komunit na Blízkém východě. Libanon je podle nich jediným místem v oblasti, kde se mohou setkávat bezpečně. „Jsou to války, které za sebou neustále zanechávají zkázu a nutí lidi opouštět své domovy,“ dodává Botros.
Pro mnohé zůstává Kozaja symbolem domova i víry. Samuel Botros přijel na setkání ze Švédska, kde už před lety založil rodinu. „Nezáleží na tom, jak dlouho to potrvá, ale člověk se vždy vrátí ke své matce. A vaše země je vaší matkou. Opustíte ji a jste jak ryba na suchu,“ vysvětluje.
V okolních zemích byl za poslední roky během válečných konfliktů zničen nespočet z těch nejstarších kostelů i dalších památek náboženské historie. Libanonský klášter Kozaja zůstává útočištěm i připomínkou nekončícího pronásledování křesťanů ve světě.
